Idey Napoleonské: Od prince Napoleona Ludvika Bonaparta

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web

at |http : //books . google . com/

Tr

HD WIDEI^ER

T

9

m

<?wp

w

fA. I^\^.3^./S

'PROM THE FUND BEQUEATHED B
ARCHIBALD CARY COOLIDGEI
AB'I887 PROFESSOROF HISTORYI
1908-1928 DIRECTOR OFTHEl
UNIVERSITY LIBRARY 1910-1928 f

fc3

Digitized by VjOOQIC

Digitized by VjOOQ IC

Digitized by VjOOQ IC

NAPOLEONSKÉ.

ITÁPOLEOM LTJIYÍKA BOSAPARTA.

PňELOŽIL Z PRAJÍČINY

JAK. MALÝ.

■<*^'b<rj?<Jt<-*=^

V PKAZE.

TISK A SKLAD ANTONÍNA RÉNNA

Cena 60 kr. r. č.

* 7" O

'.O V

Digitized by VjOOQIC

Digitized by VjOOQ IC

lOET NÁPOLEONSEÉ.

Digitized by VjOOQ IC

Digitized by VjOOQ IC

IDEY NAPOLEONSKÉ.

OD PRINCE

3ÍAP0IE0M LUDYÍKA BOSAPARTA.

Starý systém jest u konce,
a nový ještě není usazen.

(Napoleon.)

Přeložil Z frančíny
Jak. Malý.

V PRAZE, 1864.
TISK A SKLAD ANTONÍNA RENNA.

KAT"'

4

Digitized by VjOOQ IC

HARVARD COLLEQE LIBRARV

FROM THE
ARCHIBALO CARY COOUOGE

Digitized by VjOOQ IC

OBSAE

Strena

Připomenutí překladatele VII

Idea Napoleonská 1

Předmluva ,-9

HLAVA PRVNÍ.
O vládách vůbec.

Všeobecné bnntí pokroku. — Formy vládni. — Úloha jejich. 11

HLAVA DRUHÁ.

Idey všeobecné.

Úkol císařův. — Svoboda postupuje stejným spůsobem jako
náboženství. — Obnovení monarchie a náboženství kato-
lického. — Kterak máme posuzovat Napoleona . . . .17

HLAVA TÉETl.
Otázka vnitřní.

Směr všeobecný. — Zásada splynutí, pořádku, spravedl-
nosti. — Organisace správní. — Éád soudní. — Ústavy
dobročinné, obce, rolnictví, průmysl, obchod. — Veřejné

Digitized by VjOOQ IC

VI

Strana

vyučování. ~ O vojsku. — Organisace politická. — Zá-
kladní zásady. — Obvinění z despotismu. — O vládě vo-
jenské. — Odpověd na tato obvinění 26

HLAVA ČTVRTÁ.
Otázka zevnitřní.

Politika Napoleonská. Rozličné záměry císařovy. — Do-
brodiní národům přinášená. - Itálie, Švýcary, Německo,
Vestfálsko, Polsko. — Jeho záměry se Španělskem . . 86

HLAVA PÁTÁ.

Cíl, ku kterému směřoval císař.

Spolčení Evropské. — Svoboda ve Francii 103

HLAVA ŠESTÁ
Příčina císařova pádu 111

HLAVA SEDMÁ.
Ukončení 114

LISTINNÉ DOKLADY.

I. Psaní Napoleonovo k ministru vnitřních záležitostí

v příčině obcí 119

n. ,Výtah z předlohy o stavu císařství, podané zákono-
dárnému sboru v sezení 25. února 1813 hrabětem
Montalivetem, ministrem vnitíuich záležitosti . . .124
in. Státní vydání za konsulatu a císařství 159

Digitized by VjOOQIC

Připomenuti překladatele.

Kniha tato, kterou nynější císař Fran-
couzský sepsal ve svém vyhnanství anglickém,
jest apologie prvního císařství, v níž vyklá-
dají se zásady, jakými veliký jeho strýc řídil
se u vládé své* Kdežto pak synovec ve všem
činí se následovníkem strýcovým, musíme za
to pokládati, že dostav se ku panování tytéž
zásady i za své vlastní přijal Již tím samým,
že obsahuje a vysvětluje zásady dvou tak
výtečných panovníků, má tedy spis náš vy-
sokou zajímavost*

Nechceme skoumati, jak dalece oba Na-
poleonové skutečné se řídili a řídí vladař-
skými zásadami tuto vyřknutými, zdali jedno-
ho i druhého nevedly a nevedou nékdy i jiné

Digitized by VjOOQ IC

vm

ohledy, bod osobním prospéchetn jemu Tnnkané
anebo okolnostmi vnucované, zdali konečné
částečné nedbání neb přestoupení jich nepři-
ciniio se podstatné ku pádu strýcové* Dvojí
však jisto jest: předně^ že panování prvního
Napoleona bylo pro Francii nad míru požehnané
a blahoplodné, jakož i péče jeho o zvýšení
a ustálení blahobytu národního mnohem více
přispěla k zachování jej u vděčné památce
potomstva, nežli sláva a výboje^ kteréž získal
Francii; zadruhe\ že zásady tuto hlásané,
které synovec tak mistruě přivádí ve spojení
s vládním systémem strýcovým, jsou v skutku
zásadami jediné pravé politiky panovnické.

„Idey napoleonské/^ zamítajíce doktri-
nářské theorie o politické svobodě, jichž ne-
plodnost samých o sobě se za republiky
Francouzské dostatečná ukázala, mají> na zře-
teli pokrok všeobecný na základě^ rovnopráv-
ností všech občanů, při čemž arci příliš do
pozadí ustupuje politická svoboda, pro kterou
národové mají teprv býti vychováni. Poslední
toto mínění jest jenom přirozený následek
li plného fiaska, jaké byla ve Francii pře-
mrštěná blouznivóst pro svobodu učinila v ohledu
na státní organisací; jím vysvětluje se mnohá

Digitized by VjOOQ IC

IX

stránka vlády prvního i třetího Napoleona
Jakkoli však mínění to snadno vede ka pří-
lišnému poracníkování nad národem , přece
podstatné liší se od tak zvaného osvíce-
ného absolatismu, majícího jinak mnohou po-
dobnost s vládním systémem napoleonským*
Kdežto si onen obral za heslo: 9>Vše pro ná-
rod, nic pomocí nárddu^^ nenpírá tento plat-
nosti principu svobody, odkládaje toliko pro-
vedení jeho na kratší neb delší cas. V tom
ohledu mohou se ovšem vláda a národ v mínění
svém daleko rozcházeti, nikdy však není to
spor principů, an obé strany uznávají tutéž
základní zásadu; jedná se tu pouze o pří-
hodnost, a o tu jest srozumnéní vždycky
možné*

Prostředky pak, jakými „Idey napoleon*
ské^^ dosáhnouti chtějí svého ličele vládního
vycházejíce z názoru naprosto objektivního
a praktického, nižádnou předpojatostí ne mý-
leného, jsou pravou trestí státnické moudro sti«
Dajít se hlavně uvésti na tři, bohužel dosavad
tak málo ku platnosti přiváděné zásady, kteréž
jsou následující:

i. Vláda vždycky se řid dle skutečných
poměrů a potřeb zeméj a nikdy dle abstrakU
nich theorii neb oblíbených choutek.

Digitized by VjOOQ IC

2. Panovník nejlépe opatři prospěch vlastní
svědomitou péclí o prospěch národu^

3. Yládfli chtéjici se udriet na výši své
moci, postav se sama v ďelo pokroku. *

Spůsob, jakými tyto zásady, srovnávající
uméní státnické se zákony mravnosti, v ,Jdeách
napoleonských'^ se vyvinují, tvoří zvláštní
půvab toho spisu, pro každého vzdělance
vysoce zajímavého. Jevit se tu původce jeho
mužem neobyčejného důmyslu a pronikavé by-
strosti ducha> a co při Francouzovi obzvláště
na váhu padá, mistrem skvělého sIohu« Nenít
zajisté nadsazováno, řekneme-li, že i kdyby
NapolQon líL co panovník ničím nebyl proslul,
jméno prince Ludvíka Napoleona jakožto spi-
sovatele „Ideí napoleonských'^ skvělo by se
navždy mezi prvními výtečníky národu Fran-
couzského*

Jak v politickém tak v literárním světe
uznána jest vůbec cena a důležitost tohoto
spisti, rozšířeného i v četných překladech*
Zdálo se záhodno, podati jej také národa
našemu v jazyku jeho, k čemuž nemůže býti
doby vhodnější nad tuto, kde celá Evropa
9 napnutím očekává od Sekvany slova roz-
hodujícího v nynějších jejích politických zmat-

Digitized by VjOOQ IC

XI

cích, kteréž promluviti, má nékdéjsť spisovatel
jeho*

Máme za to, že ^Jdey napoleonské^' v rouše
českém přispéji podstatné k objasnění u nás
mnohých politických otázek, jež dosavad vétsím
dílem býval obyčej rozřešovati pouze cestou
theoretickon, protože sobe nevšímáno béhu,
jakým postupuje každý vývin politický* Stane-li
se tak, bude nemálo získáno, nebot nic není
nebezpečnějšího, jako politika abstraktní
theorie*

V Prazey dne 11^ března 1864.

J. M.

Digitized by VjOOQ IC

Digitized by VjOOQ IC

IDEA NAPOLEONSKÁ.

Nejenom ostatky císařovy, také
jeho idey musejí se navrátit

V Londýně, 1840.

Od pětadvaceti let marně se namáhá Evropa za-
vésti řád trvalý. Příčiny zmatků neustále se obno-
vují, a společnost jen střídavě přechází z horečné roz-
čilenosti ve zmalátnělou netečnost.

Tato neustavenost myslí společná jest všem do-
bám přechodním, ve kterých vladařové, nedbajíce ná-
sledků, opouštějí stezku vedoucí od starého systému
k novému, kdežto by jí měli dáti směr pevný a pra-
videlný.

Veliké hnutí roku 1789 mělo dvojí rozdílnou po-
vahu: společenskou a politickou. Revoluce sociální zví-
tězila při všech nehodách našich, kdežto revoluce po-
litická nezdařila se vzdor vítězstvím lidu. V tom je-
diném leží příčina trapné naší rozmrzelosti.

Když na začátku devatenáctého století objevila se

1

Digitized by VjOOQ IC

— 2 —

veliká postava Napoleonova, společnost vzala na sebe
novou tvářnost. Vlnobití obecného pobouření se uti-
šilo, zříceniny zmizely, a s podivením patřiti bylo, kte-
rak pořádek a blaho vynořují se z téhož jícnu pro-
pasti, který je na okamžení byl pohltil.

Veliký muž ten rozluštil pro Francii i pro Evropu
otázky největší. On směle, ale bez přemrštěnosti a
bez výtržků, působil přechod od starých zájmů k no-
vým; on položil ve Francii rozsáhlé základy, mající
pojistiti vítězství revoluce sociální i revoluce politické.
Avšak sotva císařství kleslo, znova se objevil všeliký
kvas rozbrojů: z minulosti vzkřísily se zastaralé ná-
roky, a s nimi zároveň i přepiatost revoluční, jejímž
byly původem. Vláda roku 1800 ustanovená, vedena
jsouc duchem vyšším, zayedla všude řády pokroku na
základech autority a pořádku; ale vláda starého spů-
sobu vyskytla se v letech 1814 a 1815 pod nátvař-
kou ideí liberáhiích. Mrtvola tato zahalila se v hadry
nových barev, a umrlčí roucho pokládáno za plénky
novorozence veliké budoucnosti.

Toto zakuklení spůsobilo politování hodné sple-
tení myslí, zmatena jest všeliká vážnost, zmatena vše-
liká hesla ; cizí násilník pozdravován jménem osvobo-
ditele národů; slavné zbytky vojsk republikánských a
císařských nazývány loupežnými rotami; obdivovatelé
oligarcbického systému anglického sluli svobodomysl-
niky, kdežto nadáváno, stoupenců absolutismu těm,
jenž toužebně pohřešovali ochrannou a demokratickou
moc hrdiny plebejského, který byl pojistil samostat-
nost národů, jsa pravým representantem naší revoluce.
Jedné chvíle doufali jsme, že tento stav klamu a

Digitized by VjOOQ IC

— 3 —

nejistoty vezme kouec a že revoluce roku 1830 na-
Tždy ustálí osudy Francie. Marná nadejel Revoluce
našila mezi nás jenom ještě více živlů zmatku a roz-
broje, a nyní mají vrch toliko spletené tbeorie, so-
becké zájmy a špinavé vášně.

Porušenost s jedné strany, lež s druhé, odevšad
pak zᚣ, to sta^ náš 1 A uprostřed této směsice roz-
iinmosti a bídáctví zdá se, že není více idey dosti
veliké, aby shromáždila • většinu , poněvadž není
více muže dosti populárního, aby zosobňoval veliký
2ájem.

Tato rozštěpenost smýšlení, tento nedostatek ve-
likosti, tato netečnost lidu jsou postačitelným důka-
zem, že všecky theorie, jichž zkušeno od roku 1815,
nedovedly zavésti systém a utvořiti stranu.

Společnost francouzská nepodává se popudu pra-
videlnému, nýbrž hledá stopy kteréby následovala, ona
nepostupuje, ale bloudí na nejisto.

Nuže, nám, kteří též hledáme a též bloudíme,
objevila se cesta, objevil se vůdce. Vůdcem tím jest
muž neobyčejný, který co druhý Josue zadržel světlo
a zaplašil tmu. Cestou pak tou jest brázda, kterou
vyhloubil od jednoho konce světa k druhému, a z níž
vzejde úroda a hojnost.

Na obtížné dráze, jakou se ubírati jest věku na-
šemu, zdá se nám býti přiměřeno, neobírati si za učitele
řečníky školské, nýbrž držeti se předpisů a státi se
apoštoly muže, který byl ještě větším zákonodárcem
nežli proslaveným vojevůdcem. Kdykoli v dějinách
minulých dob vystoupil na jeviště světové muž ve-
liký, zářící se dvojitým leskem zakladatele i válečníka,

1*

Digitized by VjOOQ IC

— 4 —

vždycky pokolení po ném následující hanělo po jeha
smrti zřízení od něho zavedená, dráhu od něho na-
značenou.

Po mnohé věky národové pobřeží Jordánského
zachovávali zákony Mojžíšovy. Zřízeni Mahometovo
založilo onu říši východní, která podnes odolává naší
civilisncf. Vzdor zavraždění Caesara politika i podnět
jeho udržely po šest set let jednotu Říma, odrazily^
barbary a rozšířily hranice říše.

Po osm set let systém feudální a církevní, zalo-
žený od Karla Velikého, vládl Evropou a za přechod
sloužil od systému římského k onomu, jenž nastal
po roce 89. A my, jenž máme v řadách svých a
v čele svém Mojžíše, Mahometa, Caesara, Karla Veli-
kého, máme-liž jinde nežli v jeho předpisech hledati
příklad a ústroj politický?

Velicí mužové to společné mají s božstvím, že
nikdy zcela neumírají. Jich duch je přečká, a idea
napoleonská vymrštila se znovu na sv. Heleně, tak
jako mravouka evangelia se vítězně povznesla vzdor
popravě Kalvárské.

Víra politická, jako víra náboženská, měla své
mučenníky; ona, jako tato, bude mít své apoštoly,
svou říši!

Vyložme několika slovy, co rozumíme slovem
idea napoleonská,

Z každého politického otřesu vyjde nějaká mravní
idea, sloužící pokroku a civilisací. Idea napoleonská
vyšla z francouzské revoluce jako Minerva z hlavy
Jupiterovy: s přílbicí na hlavě a celá obměna. Ona
bojovala pro svou bytost, vítězila aby přemluvila, pod-

Digitized by VjOOQ IC

— 5 —

lehla aby se znovu zrodila, z popele svého — násle-
dujíc tím příkladu božského I

Idea napoleonská záleží v opětném zřízení spo^
lečnosti francouzské, zmítané padesátiletou revolucí,
^e smíření pořádku se svobodou, práv národů se zá-
sadami autority.

Uprostřed mezi dvěma rozhořčenými stranami,
z nichž jedna vidí jen minulost a druhá jen budoucnost
ona sáhá k starým formám a novým zásadám.

Chtíc stavět pevně opírá systém svůj o zásady
věčné spravedlnosti a rozdrcuje pod nohama theorie
zpátečnické, zrodilé ze zámožnosti stran.

Ona dědičný systém staré aristokracie nahrazuje
řádem důstojenským , který s ubezpečením rovnosti
odměňuje zásluhu a pojišťuje pořádek.

Ona v demokracii nachází živel moci a stálosti,
<lržíc ji v kázni.

Ona ve svobodě nachází živel moci, připravujíc
moudře panství její kladením širokých základů, dřív
než přikročí ke stavbě.

Ona nejde ani za nejistým postupem jedné strany,
aniž podává se vášním davu, ona rozkazcge po rozumu,
ona vévodí v čele kráčejíc.

Vznášejíc se nad koteriemi politickými, prosta
všeho předsudku národního, vidí ve Francii jen bratry
snadno smiřitelné, a v rozličných národech evropských
jen údy jediné veliké rodiny*

Ona nepostupuje vylučováním, nýbrž smiřováním;
ona nerozdvojuje národ, ale sjednocuje ho. Ona kaž-
dému přiděluje úlohu jemu náležitou, každého staví na
místo jeho schopnostem a zásluhám přiměřené, na

Digitized by VjOOQ IC

— 6 ^

nikom nežádajíc, aby se vykázal svým stnýSlením aneb
minulostí politickou.

Nemajíc jiné péče nežli o dobro, nevyhledává ja-
kými strojnými prostředky by udržela moc se kolota-
jící, nýbrž jakými prostředky by učinila zem šťastnou.

Ona jen věcem přikládá důležitost; jalových slov
nenávidí. Opatření, o kterých jiní rokují deset let,
ona provádř jediným rokem. Ona s rozpiaťými plach-
tami žene se k oceánu civilisace, nemeškajíc se v ba-
hnité kalužině neprospěšným zkoušením všelikých druhft
plachet.

Ona zamítá denní polemiku, podobající se nábo-
ženským hádkám středověku, kde se přeli o meta-
fysické otázky transsubstanciace krve Spasitelovy^
místo uvažování velikých zásad evangelických. Ona
také nikdy hlasu svého nepozdvihuje k zavrhování neb
schvalování zákonu o mikroskopických garanciích, o
zpátečnických vyloučeních neb skrácených svobodách;
ona neprovozuje hru dětinskou, nýbrž, sama jsouc
obrem, kdykoliv se bije, jest to boj Titanů : její zbraĎ
jsou celí národové, a vítězství neb porážky její jsou
světu znameními svobody neb otroctví.

Idea napoleonská má tolikéž odvětví, co má duch
lidský rozličných stránek; ona obživuje rolnictví, vy-
nalézá nové plodiny, přijímá z ciziny novoty, z kte-
rých očekává prospěch. Ona vyrovnává hory, pře-
kračuje řeky, usnadňuje spojení a nutí národy podá-
vat si ruce.

Ona zaměstnává všecky ruce a rozumy. Ona na-
vštěvuje chatrče, ne však s lichým prohlášením lid-
ských práv v rukou, nýbrž přinášejíc chudině nápoj

Digitized by VjOOQ IC

pro žízeĎ, pokrm pro hlad; a co více, zvést o sMtě
ku probuzení její lásky k vlasti! Idea napoleonská jest
jako idea evangelia: ona se vyhýbá nádheře, nemajíc
potřebí ani oslavy ani lesku, by pronikla a byla ví-
tána ; ona jen v nejposlednějším případu odvolává se
k bohu války. Pokorná hez podlosti klepá na každé
dvéře, snáší urážky bez záští a msty, a kráčí ku předu
bez zastávky, nebo< ví, že před ní jde světlo a za nf
následují národové.

Idea napoleonská, vědoma sobě síly své, zamítá
od sebe porušitelnost, pochlebenství a lež, tyto mrzké
pomocnice slabosti. Mluvíc k celému národu nelichotí
mu; pohrdat ona frásemi demokratického lokajství,
jakými se lahodí davům k získání ledajakých sym-
patií, dle příkladu oněch dvořanů, kteří velikému
králi *) kadili v jeho stáří, vynášejíce při něm vlast-
nosti, jakých neměl více. Jejím účelem není, získati
si pomíjející oblíbenost podněcováním neututlaných
záští a lichocením nebezpečným vášním ; ona každému
řekne co myslí, ať je to král neb tribun, bohatec neb
chudák ; ona uděluje chválu neb hanu, dle toho, jsou-li
skutky hodný chvály neb hany.

Idea napoleonská od dávna si získala sympatie
lidu, poněvadž u něho cit předchází poznání, nebo<
srdce dříve cítí nežli mysl chápe. Když náboženství
křestanské se šířilo, národové přijali je dříve nežli
pochopili celý dosah jeho mravouky. Vliv velikého
ducha, podobný působení božskému, jest plyn, který

*) Ludvíku XIV. . Pozn. překL

Digitized by VjOOQ IC

jak elektřina se rozlévaje povznáší obraznost, . za-
chvívá srdcem a útrobou, poněvadž se dotýká duše
dříve nežli přesvědčuje.

Vlivu toho, jakým se domýšlí působiti na lid
obecný, nechce použiti ku převrácení společnosti, nýbrž
naopak k novému ustavení a zřízení jejímu. Idea na«
poleonská tedy jest sama sebou v stejné míře ideí
pokoje jako ideí války, v stejné míře ideí pořádku a
obnovy, jako ideí překotu. Ona bez hněvu a záští
přiznává se k politické morálce, již první pojal onen
veliký muž. Ona vyvinuje veliké zásady spravedlnosti^
autority, svobody, na něž tak často bývá zapomínáno
v dobách zmatku.

Chtíc zároveň přemluvit i přesvědčit káže svor-
nost a důvěru, a raději se odvolává k rozumu než
k násilí. Když však, přílišným protivenstvím dohnána
k nejhoršímu, stane se jedinou nadějí nešťastného lidu
a posledním útočištěm slávy a cti vlasti: pak chopí
se opět přílbice a kopí, a vystoupíc na oltář vlasti
promluví k lidu oklamanému tolika kněžími a kazateli,
co promluvil svatý Kemigius k divokému Sikambrovi:
„Překoť své nepravé bohyahlměné modly; spal čemu
jsi se klaněl dosavád, a klaň se tomu co jsi pálil. "*

Digitized by VjOÓQIC

PftKDlDLVVil.

Kdyby osud, rodem mně věštěný, nebyl pro-
měněn býval událostmi, já, synovec císařův, byl bych
býval jedním z obránců jeho trůnu, jedním z rozšiřo-
vatelů jeho ideí; byl bych se účastným stal slávy,
bud podporou býti jeho budovy anebo zemříti v je-
dnom z čtverhranů jeho gardy co bojovník za Francii.
Císaře není více ! . . . ale duch jeho nezemřel. Zbaven
možnosti, hájiti zbraní jeho moci ochranné, mohu
aspoň pokusiti se o hájení památky jeho pérem. Vy-
jasniti mínění rozbíráním myšlénky, která ho vedla
při vysokých jeho zámyslech, připomínati rozsáhlé
plány jeho, jest úlohou, která lahodí mému srdci a
zároveň mi útěchy podává v mém vyhnanství! Obava,
abych se nesetkal s mínéním odporným, neodstraní
mne; idey, které jsou pód egidou největšího genia
novějších časů, mohou být vysloveny bez obalu; jim
netře)»a měnit se k vůli atmosféře politické. Jsa ne-

Digitizedjpy

Google

— 10 —

přítel vší pouhé theorie a vSf mravní odvislosfá, ne-
mám závazků se žádnou stranou, se žádnou sektou,
se žádnou vládou; hlas můj jest svoboden jako my-
šlénka má ... a já miluji svobodu.

V Carlston Terrace, v červenci 1839.

Digitized by VjOOQ IC

IDEY NAPOLEONSKÉ

HLAVA první.

O VLÁDÁCH VUBĚC.

Všeobecné hnutí pokroku. — Fonny vládní. — Úloha jejich.

Všecky revoluce, jimiž byli zmítám národové,
všecka úsilí velikých mužů, bojovníků neb zákono-
dárců, zdaá neměly jistého účelu? Ci pohybujeme se
stále v kruhu kolemchodném, kde svétlo následtije
po nevédomosti a barbarství po civilisací ? Daleka
budiž od nás myšlénka tak truchlivá ! Posvátný oheii,
kteiy nás oživuje, musí nás vésti k výsledku, důstoj-
nému oné mocnosti božské, jenž nám jej vdechla.
Zdokonalování společnosti pokračuje bez zastávky,
vzdor překážkám ; neznáf ono mezí nežli světových.

„Lidské plémě,** pravil Pascal, ,jest člověk ne-
umírající a napořád se zdokonalující.* Vznešené to
podobenství pravdy a hlubokomyslnostil Pokolení
lidské neumírá, ale nicméně podstupuje všecky ne-
moci, jimž podroben jest člověk, a jakkoli se neustále
zdokonaluje, neníC zproštěno vášní lidských, zbrojnice

Digitized by VjOOQIC

— 12 —

to nebezpečné ale nevyhnutelné, která jest příčinou
našeho povzneseni neb naší zkázy.

Porovnání toto stručně vyslovuje zásady, na kte-
rých se zakládá život národů, život to mající dvojí
povahu a dvojí pud, jeden božsky, směřující k na-
šemu zdokonalení, druhý smrtelný, směřující k naší
zkáze.

Společnost v sobě tedy obsahuje dva živly: s
jedné strany nesmrtelnost a pokrok, s druhé chorob-
nost a rozpadlost.

Pokolení po sobě následující ůčastňují se stej-
ných živlů.

Všickni národové mají něco společného, totiž po-
třebu zdokonalení ; máť pak také každý z nich něco
zvláštního, totiž spůsob chorobnosti, která maří jeho
snahy.

Vlády ustanoveny jsou k tomu, aby spoleěnosti
nápomocny byly v překonávání překážek jim v cestu
se stavících. Spůsob jich musí být rozdílný dle po-
vahy závad, jež povolány jsou přemáhati, dle věku,
dle národu, jejž mají spravovati. Úkol jejich nebyl a
nebude nikdy lehký, poněv^,dž ty dva protivné živly,
z nichžto se skládá bytnost naše, požaduji užívání
rozličných prostředků. Pod vlivem naší božské pod-
staty nepotřebí nám ku postupu leč svobody a práce,
pod vlivem smrtelné naší přirozenosti potřebujeme na
své cestě vůdce a podpory.

Vláda není, jak se vyjádřil jistý na slovo vzatý
ekonomista, potřebný eřed^ ona spíše jest blaho-
dárnou pudící mocí celého organismu společnosti.

Rozvinujíce před svýma očima obraz dějin, ihned

L ■ ' Digitized by VjOOQ'

— 13 —

spatřujeme dva veliké zjevy: na jedné straně systém
stálý, řídící se postupem pravidelným, jenž ubírá se
dále, nevracujíc se nikdy ke stopě své — to jest po-
krok ; na druhé straně zas vidíme jen ohebnost a
proměnlivost — to jsou fbrmy vládní.

Pokrok nikdy nezmizí, ale náhle se pošinuje;
od vládnoucích přechází na ovládané. Účel revolucí
jest převésti jej nazpět k vládnoucím. Když jest v čele
společnosti, kráčí směle, neboť vévodí; když jest
v obecném lidu, postupuje malými kroky, neboť zá-
pasí. V prvním případu národ důvěřující dává se
vésti; v posledním naopak činí všecko sám od sebe.

Co svět světem stojí, pokrok měl vždycky své
místo. Abychom jej poznali, potřebujeme jen stopo-
vati dráhu civilisace : ta naznačena jest velikými muži^
kteří jsou jako sloupové milní, každý o stupeň vyšší,
čím více se blížíme ku konci; tak kráčíme od Ale-
xandra k Gaesarovi, od Caesara ku Konstantinovi, od
Konstantina ku Karlu Velikému, od Karla Velikého
k Napoleonovi.

Naproti tomu formy vládní neřídí se stálými zá-
kony. Republiky jsou tak staré jako svět : dědičnost
a volba od věků spolu zápasily o platnost, moc pak
střídavě dostávala se vždycky tomu, na éí straně byly
vědomosti a osvěta, právo nebo síla. Nemá tedy být
vláda ustálená ve formách neproměnlivých, neboť není
formule vládní pro blaho národů, jako není léku vše-
obecného pro veškeré nemoci. nKaždá otázka o formu
politickou,'' praví Carrel, „má svůj základ ve stavu
společnosti, a nikde jinde." Tato slova obsahují ve-

Digitized by VjOOQ IC

— 14 -.

likott pravdu V politice jest blaho jen relativní, nikdy
absolutní.

Přisvédčíme-li k tomu co zde vysloveno, pak uelze
klásti velikou váhu na učené rozdíly, jaké činí publi-
cisté, mezi jedinovládou a nmohovládou, mezi vládami
demokratickými a vládami aristokratickými. *) Všecky
byly dobré pokud trvaly; ta forma byla lepší pro
ten národ, která trvala nejdéle. A priori pak nej-
lepší vláda jest ta, která plní dobře svou úlohu, totiž
ta, která se přispůsobuje potřebě doby, a která upo-
dobňujíc se dle stavu, v jakém společnost se právě
nalézá, používá potřebných prostředků, aby urovnala
a usnadnila cestu pokračující civilisací.

S politováním vyznávám, že na ten čas nevidím
jen dvě vlády, které dobře vyplňují úlohu od Prozře-
telnosti jim vytknutou : jsou to oba kolosy na kon-
činách světa, jeden na kraji nového, druhý na kraji
starého.**) Zatím co náš starý střed evropský po-

*) Nenapadá mně pouštěti se do uvažování přednosti
monarchie neb republiky; zůstavuji filosofům a metafysikům
péči o rozluštění úlohy, která dle mého mínění jest z pou*
hého domyslu nerozluštitelná. V monarchii nevidím ani
práva božského ani všech těch vad, jaké v ní chtějí nalézati ;
v dědičnosti vidím jediné ubezpečení celosti země. K ocenění
toho mínění potřebí jen připomenotiti sobě, £e obé monarchie^
Francie a Německo, povstaly stanou dobou rozdělením říše
Karla Velikého; v Němcích stala se koruna čisté volitebnou,
ve Francii zůstala dědičnou. Po osmi stech letech bylo Ně-
mecko rozděleno asi na 1200 států, a národnost jeho zmizela:
kdežto ve Fi^ancii zásada dědičnosti byla zahnbila všecky malé
panovníky a utvořila národ veliký fi «ro8titý«

**) Hechci tím říci, že všecky ostatni vlády evropské

Digitized by VjOOQ IC

— 16 —

dobá se sopce, již vlastní jícen trjáví, dva ti národové
výdiodni a západní, kráčejí neustále cestou zdokona*
lováni, jeden veden vůlí jediného, druhý svobodou.

Sjednoceným Obcím americkým uložila Přozřetel*
nost péči o zalidněni a získáni pro civilisaci nesmír-
ných končin, které se prostírají mezi oceánem Atlan-
tickým a Jižním a mezi severní točnou a rovníkem.
Vláda, která není nic jiného nežli' pouhou správou,
nepotřebovala dosavad činit nic více, nežli ve skutek
uvádět staré přísloví: Laisseta faire^ laisse%paBBer'^)
hověním neodolatelnému pudu, jenž národy americké
žene k západu.

V Rusku jest to dynastie císařská, kteréž po-
vinnováno jest ono za všechen pokrok, jenž ohromou
tuto říši od půldruhého sta let vytrhl z barbarství.
Moc císařská bojovati musí se všemi starými před-
sudky naší staré Evropy, ona musí co nejvíce možná
soustřediti v rukou jednoho síly státu, aby mohla zni-
čiti všecky nešvary, rozplozující se pod přístřeším
svobod obecních a feudálních.

A ty, Francie Jindřicha IV., Ludvíka XIV., Car-
notová, Napoleonova, která jsi vždycky byla západu
evropskému pramenem pokroku, ty, která se honosíš
oběma sloupy říší, duchem pokojných umění i duchem
válečnickým, tobě není vyplniti žádného povolání ?
Máš-li stráviti síly a ráznost svou v ustavičném boji

jsou Spatné; chtěl jsem jen říci, že právě této doby není žádné,
která by se nacházela na výši podobného Telikého povoláni.
*) Nebraúte, pusťte vůli.

Digitized by VjOOQ IC

- 16 —

s vlastními dětmi ? Nikoliv, takové nemůže býti tvoje
určení ; přijdeť zajisté den, kde, aby se tebou vládlo,
bude potřebí pochopiti, že úkol tvůj jest, pií každém
smlouvání vťhat meč Brennův na váhu ve prospěch
civilisace !

Digitized by VjOOQIC

HLAVA DRUHA.

IDEY VŠEOBECNÉ.

Úkol císařův. — Svoboda postupuje stáným spůsobem jako ná-
boženství. -^ Obnovení monarchie a náboženství katolického. *-
Kterak máme <posu2ovat Napoleona.

Když idey světovládné v průběhu dlouhého času
potřebným přetvořením společnosti ztratí sílu a pa-
nování své, vyskytnou se nové, jimž určeno nahradit
své předchůdce. Jakkoliv tedy mají v sobř zárodek
nového ústrojí, nicméně postupují rušíce. Tak vysoké
pak domnění mají o sobě idey nově vznikající, a naší
pomíjející bytnosti tak velice lahodí myšlénka trva-
losti, že při každém kameni, jejž srazí se starého
stavení, prohlašují zbořeninu, na které se usazují, za
novou budovu o základech nezrušitelných, až nové
sutiny přes sebe se kácející je přesvědčí, Že pouze
bouraly, ale nestavěly, a že k svému dílu' potřebují
materiálu co nejpevnějšího, má-li se státi útočištěm
proti řítícím se troskám minulosti.

Tak zdálo se, že též idey roku 89 — které pře-
kotíce Evropu kpnečně ubezpečí její poklid — již
roku 91 zniéily starý řád a utvořily nový. Ale po-
čátek svobody jest klopotný, a dflo dlouhých věků

2

Digitized by VjOOQ IC

— 18 —

nel^ývá zrušeno bez strašnýcTx otřesů! Na rok 91 při-
šel 93, i bylo vidět rozvaliny nad rozvalinami, pře-
tvory nad přetvorami, až naposledy objevil se Napo-
leon, rozmotal směsici nicoty a slávy, oddělil pravdy
od vášní, živly nadějné od mrtvých zárodků, a v jedno
sloučil všecky ony veliké zásady, které, neustále zá-
pasíce jedna s druhou, překái^ely pokroku, nd. kterém
záleželo jim všem.

Napoleon, octnuv se na jevišti světovém, shle-
dal že mu připadl úkol, státi se vykonavatelem
kšaftu revoluce. Záhubný žár stranictví byl udu-
šen, a když revoluce, skonávající ale nepřemožená,
ukládala Napoleonovi, aby vyplnil její poslední vůli,
měla mu říci : „Upevni na trvalých základech hlavní
výsledky mého úsilí, sjednoť Francouze rozdvojené,
odraz feudální Evropu spolčenou proti mně, zacel rány
mé, osvěf národy, vykonej do rozsáhlá co já musila
dělat do hloubi, staň ae Evropě co já byla Francii;
a kdybys vlastní krví musel zalévat strom civilisace,
vidět záměry své nepoznané, rodinu svou u vyhnan-
ství bloudící po světě: nikdy neopouštěj svatou věc
národu Francouzského a zjednej jí vítězství všemi
prostředky , jež vymýšlí veliký diich a schvaluje
lidskost."

Tuto velikou tilohu vykonal Napoleon až do
konce. tJkol jeho byl těžký. Bylo mu upokojiti spo-
lečnost, překypující ještě nevrlostí a zlobou na nové
zásady, a použiti k upevňování týchž nástrojů, které
dosavad byly sloužily pouze k rozkotávání.

Společný osud každé nově objevené pravdy jest,
že zalekává ale nesvádí, že oblažuje ale nepřesvěd-

Digitized by VjOOQ IC

— lo-
kaje. Jest to tím, >že majíc přemáhati překáže musí
zápasit 8 nimi a je povalit, až pochopena i přijata
-vůbec stane se základem nového řádu společenského.

Svoboda kráčí stejnou cestou, jako kráčelo ná-
1)0ženství křestanské. Zbraní smrtící jsouc společnosti
starořímské zbuzovalo křesťanství dlouhý čas u ná-
rodů bázeň a nenávist, pak mučennictvím a pronásle-
dováním vnikla víra Kristova v mysli ft svědomí; brzo
měla k službě své vojska a krále, Konstantin a Karel
Veliký prováděli ji vítězoslavně po Evropě. Potom
ale odložilo náboženství válečnou zbraň, a odhalivši
v&em očim zásady pořádku a mfru, jež v sobě zaví-
ralo, stalo se organisačnim živlem společností; ano
podporou nioci samé.

Tak bude i se svobodou. Boku 1793 polekala jak
národy tak i panovníky, brzo přijmouc na se tvářnost
příjemnou přes moc následovala za našimi pluky. Boku
1815 všecky strany shron^áždily se pod její korouhev,
a opírajíce se o její mravní sílu oděly se v její barvy.
Toto její přijetí nebyla upřímné, svoboda byla příiiu-
eena sunouti opět k válečné zbrani. S bojem opět
se dostavily obavy. Doufejme, že brzy zase ustoupí,
a že svoboda znova obleče sváteční své roucho, aby
ho nikdy více neodložila.

Císař Napoleon přispěl více než všickni jiní k
urychlení panství svobody, zachovav mravní vliv re-
voluce, a zmírniv obavy jaké zbuzovala. *) Bez kon-

*) Obavy totiž panovníků, kteří polek&ni revolucí zasta-
vili se na qestě pokroku, již před rokem 1789 byli nastoupili*
Josef n. v Rakousku a Leopold v Itálii (v Toskámsku).

2 *

Digitized by VjOOQ IC

— 20 —

siilátu a cfsařství nebyla by revoluce bývala ničím.
jiným, DežU velikou činohrou, která 2ůstav9je veliké
uponunky, ale málo stop. Revoluce byla by utonula
v protirevolucí; tak jako se stal opak toho, když
Napoleon zakořenil ve Francii a zavedl přes moc v
Evropě blahoplodné zásady veliké krise roku 89, i
abychom užili jeho vlastních slov, oď. přitedl retoluci
k střízlivosti^ upevnil krále^ ušlechtil národy,. Revo-
luci přivedl k střízlivosti odloučením pravd, jimiž ona
vítězila, od vášní, které je v době opojení jejího za-
temňovaly; krále upevnil učiniv moc ctěnou a váže-
nou; národy ušlechtil, zbudiv v nich vědomí jejich
síly a uděliv, jim zřízení, povznášející člověka y jeho
vlastních očích. Císař musí býti považován co mesiáš
nových ídeí ; nebof v dobách následujících hned po
převratech společenských potřebí jest, ne ve skutek
uvádět zásady až do nejmenších důsledností jejich,
nýbrž v duchu obnovitele stotožniti se s city národu
a vésti jej směle k cíli, jehož chce dosáhnouti. K vy-
konání úlohy takové musí ka&dou iíilkop vaii jhi-
chtěti dotknutí se podobné v národu^ *) musíte cítiti,
jak on, a zájmy vaše, musejí býti tak spolu srostlé,
abyste mohli vítěziti neb padnouti jenom pospolu.

V tomto spojení citů, pudů a snah záležela všecka
síla císařova. Yeliký blud byl by mysliti, že veliký
muž jest všemohoucí a že čerpá sílu jenopi sáin ze
sebe. Umět předvídat, používat a vést,, to jsou přední
vlastnosti vyššího ducha. „Vystříhal jsem se,** pravil

♦) Slova císaroTa.

Digitized by VjOOQ IC

— 21 —

Napoleon, „chyby lidí moderních systémů, kteří se
domýšlejí, že pouze v nich a v jq'ich ideách spočívá
moudrost národů, geniální dělník jnusí umět užit ma-
teriálu, jaký je před rukama."

Vládě před jiným potřebí dobře znát stav země,
kterou spravuje, a věděť jaké jsou živly její síly, o
něž by se mohla opříti. Stará monarchie měla za
podpory šlechtu a duchovenstvo, poněvadž tenkráte
v těchto dvou třídách spočívaly oba hlavní živly síly:
majetnost půdy a vliv mravní. Revoluce zbořila ce-
lou tuto budovu feudální; ona pošinula zájmy; utvo-
řila nové prameny moci a bohactví, dala vznik no-
vým ideám.

Chtít obnovit starý spůsob vlády, opírat se o síly,
které nemají žádnýck kořenců více, jest zpozdilost
Císař, když uváděl opět formy. staré, zakládal svou
moc pouze na š(ávu mladou a silnou — na nové
zájmy. On opět zavedl náboženství, ale neučinil du-
chovenstvo nástrojem- vlády. Také přechod od re-
publiky k monarchii a nóyé zavedení bohoslužby ne*
zbudily žádných obav, nýbrž upokojily mysli; neboť
nepříčíce se nižádným zájmům vyhověly potřebám po-
litickým a mravním, shodujíce se s přáním veliké
většiny. A v skutku, kdyby. proměny tyto nebyla bý-
valy v souhlasu s city a sfriyšlením většiny, nebyl by
je Napoleon podnikl; neboť on dobře viděl v budou-
cnost, a chtěl svou moc rozmnožit, nikoliv seslabit.
Také se nikdy změny tak veliké nedaly s tak skro-
vným vynasnažeiiím. Napoleon potřeboval jenom říci :
„Otevřte chrámy," a věřící hrnuli se do nich. On
se zeptal národu : „Chceš dědičnou moc?^ a národ

Digitized by VjOOQ IC

— 22 —

vyslovil se pro ni čtyřmi miliony hlasy. *) Téžko jest
zajisté odtrhnouti se docela od minulosti; jako jedno-
tlivec má i celé pokolení své předchůdce, kterými se
řídí. City naše jsou větSfm dílem jenom tradice. Jsa
otrokem upomínek svého dětství, člověk po celý život
svůj bezděky poslušen jest dojmů obdržených v mla-
dém svém věku, pokusů a vlivů, jimž byl vydán. Ži-
vot národu podroben jest téínuž všeobecnému zákonu.
Jediný den nepromění 5001etou republiku v dědičnou
monarchii, aniž 14001etou monarchii ve volební re-
publiku.

Vizte ftím : po 500 let jej formy republikánské
stavěly v čelo světa, po 500 let systém voleb povzná-
šel veliké muže; důstojenství konsula, senátora, tri-
buna povýšeno bylo nad trůny králů, kterých nepo-
znávali Římané jinak, leč vidouce je kráčeti před
triumfálním vozem vítězů. Avšak i když Řím nebyl
více schopen snášeti tyto ústavy odvěké, nicméně on
ještě po 600 let za vlády císařů zachovával ctihodné
formy republiky.

♦) Někteří chtějí pochybovat o spravedlivosti takové volby.
Tím ale dotýkiýí se i všech iistav republiky; neboť těmto ústa-
vám nedostalo se ani tak četného uznání.

Ústava od roku 1791' nebyla národu předložena ku potvrzení.

Hlasující Svoligící Zavrhi:gíci

Ůstaya od roku 1793 — 1,801.018 11.600

„ „ „ m — 1,057.390 49977

„ ,; „ Vm (kons.) 3,012.569 3,011.0Oi 1.662

Doživotní konsulát 3,577.259 3,568.888 8.?74

Dědičné císařství (1804) 3,524.254 3,521.675 2.579

Digitized by VjOOQ IC

— 23 —

Podobně republika Francouzská, následující po
iiOOleté monarchii, která byla učinila Francii velikou
a slavnou pouze zásadous monarchické centralisace,
vzdor vadám a chybám králů, i ta republika nejenom
záhy přijala na se formy staré, nýbrž od počátku
svého zachovala. charakteristickou známku monardiie,
prohlásíc a utužíc všemi prostředky onu centralisaci
moci, která byla životni silou národnosti francouzské.

Přidejme k těmto úvahám, že Napoleon a Gaesar^
kteří oba dva nacházeli se v okolnostech podobných^
musili ze stejných pohnutek jednati ve smyslu opaě*
ném. * Obádva chtěli do starých forem uvésti nové
zásady.*) . Caesar chtěl zachovati formy republikánské,
Napoleon obnoviti formy monarchické. Na začátku
devatenáctého století véecky idey neseny byly dědič-
nou mocí císařskou, bud již za příčinou tradícionální
moci starých řádů, anebo za příčinou omamujícího
lesku, jenž obklopuje mocnáře^ nebo konečně ^a pří-
činou žádosti, aby zaveden byl pořádek slibující vétfií
trvanlivost. Avšak obtíž zavedení republiky dá . se
snad vysvětlit jinou úvahou. Francie byla od roku

*) Císař ve syém Precis de$ guerres de Citar (Jádro válek
Gaesarových) dostatečně dokázal, že tento veliký maž nikdy ne-
chtěl aniž kdy chtíti mohl udělat se králem, ^^itěz Caesar,^
praví Napoleon, „vládl jenom co konsul, diktátor neb tribun;
on nezlehčoval, [nýbrž jpotvrzoval starodávné fonnj republiky.
Sám August, dlouho potom a když už pokolení republikánské
všecko bylo pohynulo proskripcemi a válkou triumvirů, nemď
nikdy mySlénku, povznésti se na trftn. Od Caesara byla by to
divná politika bývala, nahradit kiírulskou stolic) přemoMtelů
světa, zprácbnivělým opovrženým trůnem přemožených.

Digitized by VjOOQ IC

— 24 —

J789 demokratickou, ale vevelestátu evropském těžko
jest založiti republiku bez ^istokracie.'*')

Každá země má dvoje zájmy, rozdílné od sebe
a často sobě odporující: zéjmj všeobecné a zájmy
zvláštní, čili jinými slovy zájmy stálé a zájmy pomí-
jející. Onyno nemění se při pokoleních, ducli jejich
přenáší se z věku na věk více tradicí nežli vypočte-
.nfm. Takové zájmy representovati může jen aristokracie,
ranebo kde té není, dědičná rodina panovnická. Ka-
fproti tomu zájmy pomíjející čili zvláštní mění se
neustále podle okolností, i nemohou býti dobře po-
chopeny leč od poslanců národu, kteří se napořád ob-
,novují, jsouce věrným výrazem potřeb a přání obec-
ného lidu. Že ale Francie nemá více aniž kdy více
míti může aristokracie, to jest třídy privilegované,
j^ížto vliv jen tenkráte jest veliký, když vážnost její
časem jest posvěcena: tož republika postrádala oné
moci konservativní, která co věrný, ačkoliv někdy ná-
silný strážce zájmů všeobecných a stálých, založila
průběhem věků v Římě, v Benátsku a Londýně velikost
^emí těchto pouhou setrvalostí při systemuj národním.

K nahrazení tohoto nedostatku stálosti a sou-
vislosti, největší to vady republiky demokratické, po-
třebí vy voliti rodinu dědičnou, která by byla zachovatel-
kou těchto zájmů všeobecných, a jejíž moc nespočívala

*) v Thiersově Hittoire dů la Réoohttion (sešl Vni. str. 12.)
iiach&zímpodob&ou myšlénka: „Když Téc lépe UTážime, shle-
<d4iDe, že thda aristokratická obzvl&šté hodí se pro republiky.**
'lĚL torna lze pHdati, že aristokracie nepótirebnje hlavy, kdežto
v povaze demokracie leží zosobňov&iii se v jednom možL

Digitized by VjOOQ IC

— ^5 —

by na žádném jiném základě, nežli na demokratickém
duchu národa.

Že mínění o platnosti těchto úvah se rozcházejí,
že se vytýká Nappleonovi posazení koruny na repu-
blikánské vavříny své, že národu Francouzskému yy-
čítá se svolení k té změně a její potvrzení, to vše
podrobeno jest sporu. Jedna však věc jest, o kterou
se shodnou vlekni, kteří uznávají císaře za muže ve-
likého, totiž že, třeba se byl klamal, záměry jeho vždy
zůstávají na výši jeho schopnostL Vrch nedůslednosti
jest, přičítati velikému duchu všecky slabosti pro-,
střednosti. Jsouť duchové sprostí, kteří závidíce před-
nost zásluze zdají se prováděti mstu svou přičítáním
jí vlastních svých podlých vášní. Nemohouce pocho-
piti, že velicí mužové nemohou se říditi nežli veli-
kými zámysly, státními ohledy nejvyššího dosahu,, praví :
„Napoleon učinil se císařem z osobní ctižádosti, ob-
klopil se skvělými, jmény starého řádu, jáby Ukojil
svou mamplibost, plýtval poklady a nejčistší krví
Francie k zveličení své moci a usazení bratří svých
na trOny; konečně zasnoubil sobě arcikněžnu Itakou-
skou, áby sdílel své ložesopravdivou princeznou.'' —
«GóžJsepi panoval trpafilíkům na duchu, že mně tak
špatně porozuměli?^ napsal Napoleon na Heleně za
veselé ďivilky. Pokoj budiž jeho duši! Lid obecný
dávno učinil mu za spravedlivé; každý ubíhající den,
jenž: odhaluje nějakou svízel od něho odstraněnou,
nějaké zlé od něho vykořeněné, dostatečně objasňuje
šlechetné záměry jeho. A jeho veliké myšlénky, zá-
řivší v stejné míře, jako nynějšek zahalen jest v te-
mnotě, jsou jako Bvětlámy, které uprostřed tn^y a
bouří ukazují nám v dáli přístav bezpečnosti.

Digitized by VjOOQIC

HLAVA TRETL

OTÁZKA YNITŘNÍ.

Směr všeobecný. 7- Zásada splynuti, pořádku, spravedlnosti. —
Organitace správni, — Řád soudní. — Ústavy dobročinné, obce,
rolnictví, průmysl, obchod. — Veřejné vyučování. — r O vojska.
— Organisace politická. -^ Základní zásady. — Obvinéní z de-
spotismu. — O' vlááé vojenské. — • Odpovéd na tato obvinění.

Rozličné vlády , které následovaly po sobě od
roku 1789 až do roku 1800, při všech zámeznostech
svých dosáhly velikých výsledků. líeodvislost Francie
.byla zachována, feudální .systém byl zbořen, blaho-
dárné z4sady byly rozšířeny. Ale nic ještě nebylo
pevně usazeno, množství živlů protivných objevo-
valo se, '

V tu dobu se dostal Napoleon k moci, geniální
zákonodárce musil jediným pohledem seznati, jaký
j^st poměr mezi minulostí . a přítomností, mezi pří-
tomností a budoucnosti

Bylo potřebí zodpověděti následující otázky; .

Které idey zmizely navždy ? ^

Které idey obdrží budoucně vrch?

Konečně, jakých ideí třeba použit nyní, aby zrych-
lily opanování těch, které musí dostat převahu ?

Digitized by VjOOQ IC

— 27 —

Císař rozeznal ise v tom na prvnf pohled, a před-
vídaje budoncí možnost přestal na tom, aby uskuteč-
nil co jest možného na ten čas.

Veliká nesnáz, při revolucích 'jest ta, kterak by
se dalo zamezit popletení obecného lidu. Tu jest po-
vinnost vlády, bojovati proti ideám nepravým a říditi
idey pravé postavením se jim směle v čelo ; nebo*
vláda, která místo vedení se dá uchvátit, běží záhubě
vstříc a uvádí v nebezpečenství společnost, které měla
být ochráncem.

Tím, že císař byl representantem prayých ideí
svého věku, obdržel tak snadno onu nesmírnou moc.
Na idey Škodlivé nikdy nedorážel z předu, nýbrž po-
padal je ze zadu, smlouval, vyjednával s nimi, a na
konec přemohl je mravním vlivem ; vědělť, že násilím
nic nelz.e vyřídit proti ideám.

Maje vždy pevný cíl před očima užíval, dle okol-
ností, vidy nejpřiměřenějších prostředků k jeho do-
sažení.

Který byl tento cíl?... Svoboda!

Ano, svoboda!... a čím více rozjímáme dějiny
Napoleonovy, tím více se- přesvědčíme o této pravdě,
neboť svoboda jest jako řeka : aby přinášela úrodu a
ne zkázu, musí se ji vykopat koryto široké a hlu-
boké. Když pravidelný a velebný proud její zůstává
v přirozených svých mezech, přináší dobrodiní kraji-
nám, jež protéká; prichází-li však jako bystřina roz-
vodnělá, pak. ji považovati sluší za nejhroznější metlu;
ona vzbuzuje všelikou zášť, a pak lidé v předsudku
svém odmítají svobodu , poněvadž hubí, jakobychom

Digitized by VjOOQ IC

— 28,—

mélí vyhostit oheň poněvadž pálí, a vodu poněvadž
zaplavuje.

Svoboda, namítá se, nebyla pojiStěna zákony cí*
sařskymi I Pravda, že jméno její nebylo v čele všech
zákonů aniž přilepeno na každém rohu, ale každý zá-
kon císařství připravoval jí panování pokojné a bez-
pečné.

Jsou-Ii v některé zemi strany na sebe rozhořčené,
prudce proti sobě popuzené, potřebí dříve, aby tyto
strany zmizely, hněvy se ukojily, nežli svoboda jest
možná.

Když v některé zemi,deinokratisované jako Francie,
zásada rovnosti není ještě všeobecně provedena, mu-
sejí se o to dříve zasadit všecky zákony, nežli jest
svoboda možná.

Nestává-Ii již ani smyslu obecného,, ani nábožen-
ství,, ani politické víry, musí dříve z toho trého aspoň
jedno se obnovit, aby svoboda byla možná.

Když časté změny ústavy podryly úctu zákonu
povinnou, musí se dříve obnovit vážnost jeho, nežli
svoboda jest možná.

Když staré mravy jsou zrušeny revolucí sociální,
potřebí dřív^ zavésti nové na základě nových, zásad,
nežli svoboda jest možná.

Když vláda, a< jest jakákoliv, nemá víc ani mocí
ani vážnosti; když není pořádku ani ve správě ^ni
v státu, musí se dřív obnovit vá&tost a opět zavést
pořádek* nežli svoboda jest možná.

Když v některém nárpdu není více aristokracie
a nic jiného zorganisováno nežli vojsko, potřebí dřív

Digitized by VjOOQ IC

— 29 —

zavésti znoTa řád občanský na základě nrfiité a pra-
videlné organisace, nežli svoboda jest možná.

Konečně, jeJi některá země ve válce se svými
sousedy, a chová-H v samém lůně svém přívržence
cizinců, potřebí dříve přemoci nepřátele a získati bez-
pečné spojence; nežli svoboda jest možná.

K politování byli by národové, jenž by chtěli kli-
dit, nevzdělavše dříve pole, nezasevše je a nenechavšé
osení času, aby mohlo klíčit, kvést a uzrát. Nešťastný
blud jest mysliti, že stačí prohlášení zásad k zave-
dení nového řádu!

Po revolucí vše záleží na tom, ne aby 9e udělala
konstituce, nýbrž aby se přijal systém, který, opřen
o zásady oblíbené, má dostatečnou silu k zakládání a
zavádění, a přemáhaje, všecky obtíže ' doby jest tak
dalece ohebný, že se dovede podávat okolnostem. Mimo
to, zdaž po mocném zápasů může se nějaká ústava
ubránit vášní zpátečnických? a jak nebezpečno jest
přenášet, do všeobecných zásad potřeby pomíjející 1 *)

*) Dalo by se uvést tisíc příkladů k dotvrzení toho, my
pouze připomeneme, kterak roku 92, aby zamezeno bylo obno-
vení nestejného dědéní mocí autority, občané takořka oloupeni
byli o svobodu posledního pořízení. Napoleon zrušil ten' o zpá-
tečnický zákon.^ -^ Za restaurace nen&vidéno bylo, vojsko švý-
carské, poněvadž bylo lépe placeno nežli domlicí. Po revoluci *
roku 11830 nabylo dosti na tom, že jest proipuštěno, nýbrž do
listiny ústavní př^at článek, jenž zakazoval vládě najímat za
plat cizí vojáky. Rok na to přišla nehoda polská, 6000 Poláků
hledalo útočiště ve Francii j chtěli z nich utvořit pluky, ale zpá-
tečnický zákon od věira nedepouitěl toho.

Digitized by VjOOQ IC

— 3a —

„ústava," pravil Napoleon, „jest dflo času; nesmi se
jí nechat veliká vůle k opravám.^

Se stanoviště tuto naznačeného probereme ďsutky
císařovy. Posouzení jest porovnání. Porovnáme tedy
vládu jeho s dobou, která ji bezprostředně předcházela,
a s dobou, která přišla po ní. Budeme soudit o jeho
zámyslech dle toho, co učinil jakožto vítěz, i dle
toho, co neučinil vzdor porážce své.

Když Napoleon se vrátil z Egypta, ^ celá Francie
ho uvítala s nadšením ; spatřován v něm, spasitel re-
publiky, která dokonávala. Zemdlena tolikqrym opě-
tovaným namáháním^ zmítána tolika rozličpými stra-
nami, udřimla Francie uprostřed hluku svých Títěz-
ství,'a zdálo se, že má přijíti o všecko ovoce svých
vymožeností. Vláda byla bez mravní síly, bez zásad,
bez moci. V čele společnosti byli dodavači a jedna-
telé, zaujímajfce první místo uprostřed porušenosti.
Generálové vojska, jako Championnet V Neapoli a
Brune v Lombardsku, u věáomí své moci počali ne-
poslouchati vlády a uvězňovali její representanty.
Úvěrek tíyl zničen, státní pokladnice prázdna, státní
úpisy spadly na 11 franků, ve správě panovalo mrhání,
země znepokojována byla nesnesitelným loupežnictvím,
a západ nalézal se dosavad v povstání. Konečně blí-
žil se starý řád spůsobem hrozivým od té doby,
co vedle čapky svobody nespatřována .více sekera
liktorova.

Ustavičně se mluvilo o svobodě a rovnosti, a
každá strana ji chtěla jen pro sebe. „My chceme
rovnost," pravili jedni, „ale příbuzným šlechticů a
vystěhovalců nechceme povoliti práv občanských,

Digitized by VjOOQ IC

— 81 ~

chceme' U5.000 Francouzů nechati u vyhnanství.** '*')
,My chceme rovnost,** pravili j|ní, „ale nechceme do^
přát úřadů členům konventu. My konečně chceme
svobodu, ale zastáváme platnost zákonu, jenž na smrt
odsuzuje každého, jehož spisy by směřovaly k zave-
dení opět starého spůsobu vlády; hájíme zákon o za-
stavencích, který ruáí bezpečnost 200.000 rodin; há-
jíme vazby ničící svobodu bohoslužby** atd.

Takový odpor mezi vyslovenými zásadami a Jich
uvedením, v život směřoval ku pomatení ideí i věcí.
Bylo by došlo k tomu, že by nebylo bývalo více moci
národní, která by svou trvalostí a vědomím sfly své,
vášní prosta, mohla poskytovat Qchrany všem stra-
nám, nepozbýv^ic v ničem populárnosti.

Lidé měli po všeckén čas stejné vášně. Příčiny
velikých změn bývají rozdílné, ale účinky jejich často
stejné. Skoro vždy spatřuje se v dobách pobouře*
ných, že potlačení domáhají se pro sebe svobody, jak
mile však jí dosáhnou, že ji odpírají svým předešlým
potlačovatelům. V Angličanech byla v sedmnáctém
století sekta náboženská a republikánská, která, pro-
následována nesná$elivQ3tí duchovenstva a vlády, umí-
nila si opustiti zem předků svých a přeplaviti se přes
moře do světa neobydleného, kde by se mohla těšiti
oné sladké a posvátné svobodě, kterou jí starý svět
odpíral. Oběti nesnášelivosti, pamětlivi protivenství,
jakého musiU snášeti, zajisté budou tito lidé, v nové
vlasti své neodvidými se stanouce, spravedlivějšími
nežli jejich utiskovatele! Avšak, o. té nedůslednosti

*) Tento počet tidáyá zpráva policejního ministra roku Vin.

Digitized by VjOOQIC

— 82 ^

srdce lidského! prmf sáken Putítánů, zakládajících
BOTOU společnost v státu Massachnsetském, vyhlašuje
trest smrti nad každým, který by odstoupil od , učení
jejich víry 1 r .

V tom ohledu sluší obdivovati 6e duchu Napo-
lebnovu, který nikdy nebyl ani výlučným ani nesnáSe-
Uvým* Povznesen nad malicherné vášně strannickéf
velikomyslný jako národ, který ho povolal ku vládě,
řídil se císař povždy tou zás^^dou, že v politice má
se příkoři napravovati, ale nikoli mstíti.

Zneužívání moci královské, nátisky šlechty spů-
sobily onu nesmírnou reakci , která se^ zove revolucí
roku 89. Ta měla za následek jiné reakce opačúé a
smutné. S Napoleonem ustaly všecky vášně zpáteč*
nické. Silen přivolením lidu jal se rychle mSiti všecky
nespravedlivé zákony, zacelil všecky rány, odměnil
všecky zásluhy, osvojil sobě všecky slávy, a přiměl
všecky Francouze , pracovat k jedinému účelu : ku
blahu Francie.

Sotva uvázal se v moc, zrušil první kónsul zá-
kony, jenž vylučovaly příbuzné vystěhovalcft a někdej-
ších šlechticů z vykonávání práv a úřadů politických.
Zákon o nucené půjčce jest odvolán a nahrazen mi-
mt>řádnou přirážkou k daním. Napoleon konec učinil
dávkám naturálním u krušil zákon o zástavnících. Ou
nazpět povolal spisovatele odsouzené k deportací zá-
konem od 19. íructidořtt roku V., jako Camóta, Por-
talise, Siméona; on přiměl k návratu údy konventu
Barerea a Vadiera. On otevřel přístavy francouzské
více než stotisíci vystěhovalců, mezi nimiž byli čle-
nové ústavodámého shromáždění. On opět dosadil

Digitized by VjOOQ IC

na jich úřady některé členy konventu, kteří m?li býti
odstraněni. On upokojil Vendii, zorganisoval obecní
správu ye městech Lyonu, Marsilii a Bordeauxu. Je-
dnou psal státní radě: „Vládnouti pomocí jedné strany
jest tolik, jako státi se dříve neb později odvislým.
Tak se já nedám chytit, já jsem národní. Já použí-
vám všech, kteří mají schopnost a vůli jíti se mnou.
Proto sestavil jsem svou státní radu z konstituantů, *)
jež nazývají mírnými aneb feuillantj^, jako Désermon,
Koderer, Regnier, Regnault; z royalistů, jako De-
vaisnes a Dufresne; konečně z Jakobinů, jako Brune,
Réal a Berlier. Miluji poctivé lidi všech stran.** Hotov
odměňovati zásluhy nové, jakož i oslavovati všecky
veliké památky, postavil Napoleon v domě invalidů
vedle soch Hocheovy, Joubertovy, Marceauovy, Du-
gommierovy, Dampierrovy, sochu Condévou, ostatky
Turennovy a srdce Vaubanovo. V Orleansu obno-
vil, památky Johany ďArc, v Beauvaisu Johany Ha-
chettové. Roku 1800 učinil propuštění velikého ob-
ěana Lafayetta nutnou výmiiíkou smlouvy.**) Později
přijal za pobočníky své důstojníky (Drouota, Lobaua,
Bernarda), kteří odporovali doživotnímu konsulátu;
^ejně laskavě zachoval se k senátorům, kteří hlaso-
vali proti zavedení císařství. Vždy věren zásadám
smířlivosti, udělil císař během panování svého roční

*) Členů někdejšího ústavodárného sněmu.

Pozn. překl.
**) Mira v Campe Formio uzavřeného. . Lafayette nacházel
se ode čtyř let ▼ rakouském zsgeti t HolomoucL

Póza překl.
3

Digitized by VjOOQ IC

— 84 —

plat sestře Robespierrově, jakož i matce vévody Or-
leaDského.*^) On udělil podporu nešťastné vdově BaiUyho,
předsedy ústavodámého sněmu, a poslednímu potomku
du Gueselinovu poskytl v stáří jeho výživu.

Spojit všecky síly národu proti cizině, dát zemi
nové zřízení na základě rovnosti, pořádku a spravedl-
nosti, to byla úloha Napoleonova. NalezK mnoho
živlů sobě odporných, kteréž, jak sám se vyjádřil, ne-
vyhubil, nýbrž sloučením spojil.

Různice nebyíy pouze mezi stranami politickými,
nýbrž i mezi jinými třídami národu. Duchovenstvo
bylo rozdvojeno na staré a na nové biskupy, na ve-
likou a malou církev, na kněze přísežné có stoupence
revoluce, a kněze přísahu zamítající. Tito poslední
byli miláčkové papežovi. Používajíce vlivu, jejž měli
pod ochranou hlavy církve, zaváděli lid spisy, rozši-
řovanými na venkově z ciziny. Svým konkordátem
císař odňal hlavu tomuto zbloudilému stádu, a přivedl
duchovenstvo nazpět ke svornosti a k poslušenství. **)
Republika učenců rozdvojena byla mezi nový institut
a. starou akademii. On převedl akademiky do insti-
tutu, a učenci žili v míru a spojili vědomosti své k
osvěcování národu a uspíšení pokroku vědy. Byla
stará jména, z nichž některá opět přilnula k upo-

*) Císař ustanovil matce nynějšího krále Ludvika roční
důchod 400.000 franků, a vévodkyni Bourbonské-2C0.000 franků.
**) V 3, článku konkordátu slíbil papež příměti k od-
stoupení vystěhovalé biskupy, jichž rozkazy a pastýřské listy
nepřestávaly rozsévati nepokoje v jejich někdejších diécesích.
Článek 13. potvrzoval odcizeni statků církevních, a uznával
právo k nim těch, kteří jich nabyli, i jich zástupcův.

Digitized by VjOOQ IC

— 35 ~

mínkám slávy; byly titule, jichžto vliv nebyl ještě
zcela pominul Napoleon sdružil starou Francii s no«
vou, smísiv titule dědičné s tituly novými, nabytými
zásluhami. Židé tvořili národ v národu; některé
články jich věrouky příčily se občanským zákonům
francouzským. Císař svolal veliký sanhedrin, který
s komisaři císařskými změnil zákoně Mojžíšově po-
litická nařízení, která připouštěla proměnu. Židé
stali se občany, a ohrada, dělící je od ostatního ná-
rodu, pomalu zmizela.

Při tom všem nespouštějme se zřetele, že coko-
liv Napoleon podnikl k docílení všeobecného splynutí,
činil to bez uchýlení se od zásad revoluce. On po-
volal zpět vystěhovalce, nedotknuv se neodvolatel-
nosti prodeje národních statků. On obnovil nábožen-
ství katolické, ale zároveň prohlásil svobodu svědomí
a stejně nadal duchovenstvo všech vyznání. On se
dal pomazati od papeže, ale nepodepsal ani jednu z
koncesí, jaké žádal papež na církvi galikánské. On
pojal za choť dceru císaře Eakouského, ale neodřekl
se ani jediného práva od Francie vybojovaného. On
obnovil titule šlechtické, avšak nespojil s nimi žá-
dných osvobození ani zvláštních práv ; titulů těch mohl
dosáhnouti každý rod, každá zásluha, každé povolání.
Za císařství vyhlazeno bylo všeliké pomyšlení na kasty,
nikdo se nehonosil svými pergameny; otázka byla, co
kdo učinil, a ne z kohp se narodil. ,

První vlastnost národu, který se domáhá svobodné
vlády, musí býti úcta k zákpnu. Neboť zákon nemá
jiné moci kromě prospěchu, jejž spatřuje každý občan
v jeho zachovávání neb přestupování. Aby se v ná-

3*

Digitized by VjOOQ IC

- 86 -

rodu zakořenila úcta k zákonu, musí být vykonáván
ve prospěchu všech, a musí zasvětiti zásadu rovposti
v celé její rozsáhlosti ; moc nechť zaskvěje se v nové
záři, a zásady revoluce ujmětež se ve mravech lidu,
neboť mravy jsou svatyní ústavů. Když se tvoří nová
společnost, jest to zákonodárce, jenž zavádí neb mění
imravy, jakoř později jsou to mravy, které vydávají
zákony aneb je udržují nedotknuté od věků k věkům.
Souhlasí-li zřízení netoliko s prospěchem, nýbrž i s
city a s obyčeji všech, pak se tvoří ono smýšlení ve-
řejné, smýšlení všeobecné, jenž tvoří sflu země, po-
něvadž staví hradbu proti všem přechmatům moci,
proti všem útokům na strany. „V každém národu,*
praví Montesquieu, „jest jakýsi obecný duch, v němž
moc sama svůj základ má. Udeří-li na něj, udeří
sama na sebe a nevyhnutelně se zastaví."

Tento obecný duch, jejž tak těžko utvořiti po
revoluci, dělal se za císařství sám od sebe vydáním
zákonníků, jenž každému vyměřovaly jeho práva ; uve-
dením do zeměsprávy přísné mravnosti; ochotností
moci ku přetržení všelikého bezpráví ; konečné horli-
vostí, jakou císař neustále jevil v ukájení hmotných i
mravních potřeb národu. Vláda jeho neupadla v chybu
tak mnohých jiných, aby dělila zájmy duševní od tě-
lesních, odkazujíc onyno v říši přízraků a jen tyto
připouštějíc v obor skutečnosti. Napoleon naopak,
dopřívaje volného vzletu všemu vznešenějšímu pudu,
podávaje příklady, kterak cnost a zásluha vedou k
l3ohactví a k důstojnostem, dokazoval lidem , že šle-
chetné city lidského srdce nejsou než korouhvemi dobře
pojatých zájmů materiálních; zároveň pak, že kře-

Digitized by VjOOQ IC

—37 —

sfanská mravouka jest vznešená, poněvadž, rovněž jako
zákon občanský, jest nám nejbezpečnějším vůdcem,
nejlepším rádcem v našich soukromých zájmech.

Aby dal národu zřízení, nestačilo císaři napraviti
křivdy vlád minulých, aneb se opírati bez rozdílu o
všecky třídy: on musil také organisovati.

Každý vládní systém obsahuje organisaci sprátni
a organisaci politickou. V státu demokratickém, jako
byla Francie, má organisace správní mnohem větší dů-
ležitost nežli kterákoliv jiná; neboť ona až k jisté
míře vládne též organisaci politickou. V zemi aristo-
kratické, kde politická činnost jest výhradním právem
jisté třídy, ti, kterým svěřena moc, vládnou více vli-
vem osobním nežli vlivem úředním; moc vládní roz-
dělena jest mezi všecky rodiny patricijské. *) Ale v
státu na demokracii založeném jest vládní moc jedině
při hlavé jeho, od které výhradně vychází všecka váž-
nost ; a také vše relí jen přímo k ní, budiž to zášť
anebo láska. V státu takovém musí být ceiítralisace
mnohem mocnější nežli v každém jiném ; neboť repre-
sentanti vlády nemají vážnosti jiné, než které jim
vláda dodává; aby pak ji zachovali, musejí vládnouti
velikou mocí, ale nepřestávati při tom být úplně po-
drobení hlavě státu, k vůli nejúčinlivější kontrole nad
nimi, **)

*) Potvrzuje to příklad Anglicka. Lord-íieutenantové v
hrabstvfch nemají ani polovičku té moci jako francouzští pre-
fektové, ale mají dvakrát tak velikou vážnost. Vliv jejich vy-
chází více z jich společenského postavení nežli z jich úřadu;
iord vládne mnohem více nežli vládní náměstek {lieutenani),

**) To může platit o státu, v němž potřebí demokracii

Digitized by VjOOQ IC

— 38 —
ORGANISACE SPRÁVNÍ.

Správní organisace za císařství měla , jako větší
část ústavů té doby, vykonati úlohu okamžitou a do-
sáhnouti účele vzdálenějšího. Centralisace byla tehdáž
jediným prostředkem zřízení Francie, ustanovení trvalé
vlády a utvoření srostitého celku, který by dovedl
odolati Evropě a později podporovati svobodu. Pří-
lišné centralisování pod císařstvím nesmí býti pova-
žováno za systém definitivní a usmyslený, nýbrž spíše
za prostředek. Při všech ustanoveních jest to panu-
jící idea a všeobecný směr, jež přede vším sluší vj-
šetřovat a rozbírat.

K dobré správě náleží pravidelný systém daní.
rychlý a stejný spůsob jich vybírání, systém finanční
pojišťující úvěrek, vážené úřadnictvo zákonům úctu
zjednávající, a posléze kolostroj správní, jenž převádí
život ze středu ke končinám a z končin ke středu.
Nade všecko pak se vyznačuje dobrá správa tím, když
bére na pomoc všecky muže zasloužilé a věcí znalé,
aby jí svítili na její dráze a ve skutek uváděli všeliké
zdokonalení, když mocně potlačuje všelikou nešvaru,
zlepšuje osud nemajetných tříd, povzbuzuje průmysl
všeho druhu a udržuje rovnováhu mezi boháči a chu-
dinou, mezi pracujícími a práci udělujícími, mezi vlá-
dnoucími a ovládanými.

Konvent rozdělil území francouzské na departe-

poračnika, aby nevybočila; nikoli však tam, kde depnokracie
během věků jest usedlá a úcta k zákonu první cností občanskou.

Pó*n, překl.

Digitized by VjOOQ IC

— 39 —

menty; císař usnadnil vykonávání moci ustanovením
prefektů, podprefekth, představených obecních a pří-
račníků. Francie rozdělena byla dále na 398 arron-
dissementů obecních. V každém departementu byla
rada generální a rada prefektumí: oné náleželo roz-
vrhování veřejných břemen a dohled nad úřadem
vládním ; tato rozhodovala o pohledávkách jednotlivců
na správu zemskou.

Císař chválil si na Helené, že ustanovil miiústra
pokladníka a ministra státního sekretáře. Pokladník
soustředil všecky příjmy a kontroloval všecka vydání
císařství. Od státního sekretáře vycházelo všeliké ko-
nání, byl to ministr ministrů, duše všeho mezitímního
řízení, veliký notář císařství, jenž podpisoval a po-
tvrzoval všecky písemnosti.

Císař zavedl pořádek a přiměřené roztřídění do
všech větví státní služby, jakož i do správy ústavů
dobročinných. On obnovil zvláštní generální ředitel-
ství lesní, knihovní a celní, jichžto správa byla před
tím společná. Správa lesů učiněna spořejší a jedno-
dušší ; správa veřejných knih snadnější a přehlednější*

Co se týče správy vojenské, vidíme ze zápisek
Napoleonových na Heloně *), že jí nalezl příliš obšír-
nou. „V Paříži," praví, „zcentralisováno bylo ředi-
telství pochodů, dodávek, prací, korespondence pak
ministrova rozdělena mezi tolik osob co bylo pluků.
Měla se naopak zcentralisovati korespondence a roz-
déhti prostředky, přenesením jich' na místa kam ná-
ležely.**

*) Memoriál de Satnfe^HeUtie.

Digitized by VjOOQ IC

— 40 —

ZřízBií soudní obsahovalo za direktorBtva 417
soudů policejních a 98 občanských. Boku 1800 zří*
zen jest y každém obecním arrondissementu soud první
stolice, jemuž příslušely též policejní přestupky ; . tím
jest spravedlnost učiněna přístupnější všem občanům.
Nad těmito soudy první stolice bylo 29 soudů odvo-
lacích. Každý departement měl svůj soud kriminální.
V Paříži bylo sídlo soudu zrušovacího. Roku 1810
soudy odvolací a kriminální byly opět v jedno spo-
jeny a nazvány soudy císařskými; rozhodovaly ve
věcech občanských i trestních ; soudy trestní pominuly.
Ze soudů císařských vyšly soudy přísedních a soudy
zvláštní.

Spojení obojího druhu spravedlnosti v jedno mělo
dvojí výhodu. Předně poskytlo polehčení obžalova-
ným, když je přikázalo pravomocnosti méně přísné,
která se nezabývala pouze a jedině vyhledáváním viny
ve věceci jí předložených. Zadruhé, an soudové ob-
čanští vůbec byli váženi, kdežto naopak trestní sou-
dové za příčinou samého povolání svého byli neoblí-
beni : tož spojení obojích soudů mělo ten následek, že
soudcovstvo kriminální stalo se účastným té úcty, jaké
požívalo soudcovstvo občanské.

Na důkaz výbomosti soudního zřízeni za císař-
ství nebude neprospěšno podotknouti, že počet zločinů
se napořád menšil, a kdežto 18. brumairu bylo stát*
nich vězňů 9000, roku 1814 bylo jidi jenom 150.

Finúnee velikého státu mají, dle výroku císařova,
poskytovati prostředky ke vzdorování okolnostem ne-
obyčejným, ano i proměnám nejtužších válek, aby ne-
bylo potřebí brát útočiště k novým daním, jichžto

Digitized by VjOOQ IC

— 41 —

zavádění má vždy své obtíže. Jeho systém byl míti
jich hojnost, které v obyčejný čas lid netížily, a jichž
výměra m^la se dle potřeby zvýšiti nebo snížiti při-
rážkami.

Známo, jakým nešvárám podrobeno bylo vybírání
daní před 18. bnimairem; také té doby nebylo v
státní pokladnici více než 150.000 franků. Úroky a
služné vyplácel stát j^om papírem, na kterém v tuž
chvíli znamenitě se tratilo. Qůchodů státní pokladnice
bylo asi čtyřicatcro. Nebylo naprosto možná sestaviti
rozpočet

Na začátku k^sulátu Pitt, úhlavní nepřítel náš,
spatřoval blízkou zkázu Francie v nedostatku peněz a
úvěrku. On neznal všecky prostředky, jakých schopná
a silná vláda mohla se uchopit A v skutku stačil
Napoleonovi jediný rok po 18. brumairu, aby zorga-
nisoval vybírání daní v ten spůsob, že dada výhost
všem prostředkům násilným kryl výlohy, snížil daně,
uvedl papíry na původní hodnotu, a mimo to měl v
pokladnici tři sta milionů na hotověw

„Finance, založené na dobré hospodářství polní,
nelze nikdy zhubit,* pravil první konsul. *) Zkušenost
mu ásisk za pravdu.

Pořádkem a pravidelností, jaké uvedl ve správu
a v rozpočet, obnovil úvěrek. On podporoval založení
banku francouzského, avšak, učiniv jej neodvisjý od
vlády, zůstavil sobě nad ním dohled. On na něm ne*
žádal, aby mu půjčoval peníze, ale aby mu poskyto-
val příležitost, obracovat důchody státní v dobré ceně

*) v lista ku králi Anglickému.

Digitized by VjOOQ IC

— 4!ř —

na hotovost, kdy a kde by bylo přfležito. On vždy
byl ochoten přispěti mu na pomoc v dobách nesnází.
„Vzdor zlé yůle a nedůvěře ke mně některých moc-
nářů," pravil roku 1805, „zastavil bych, kdyby po-
třebí bylo, plat vojsku svému, abych udržel bank.*
Mělť v úmyslu zřídit filiálky ve všech velikých mě-
stech Francie.

On ustanovil zvláštního ministra pokladu, neod-
vislého od ministra financí. On nechtěl žádný spolek
banku se státním pokladem, poněvadž se obával, že
každé hnutí jistinou bylo by nebezpečné tajnostem
státním. Jedná z nejdůležitějších novot bylo zavedení
při pokladu dvojnásobného účetnictví.

Francie může se blahoslaviti, že systém státních
půjček, který nyní Anglii obtěžuje, nebyl u ní zave-
den v době císařství. Napoleon, veden zásadou opač-
nou , ustanovil zvláštním zákonem sumu veřejného
dluhu na 24 milionů úroků.

Mezi opravy, za něž jsme císaři povinnováni, sluší
počítati také zákon, který generálním výběrčím, notá-
řům a sensálům čili bursovním dohazovačům ukládá
složení kauce. Nové vládě velice na tom záleželo,
aby měna státního dluhu vystupovala; á přirozený ná-
sledek toho bylo právo policie k dohledu na lidi,
kteří, spekulujíce na proměnlivost kursu, mohli by
spatřovati svůj prospěch v jeho klesání. Vyšetřová-
ními, jež objasňovala stav věcí, bylo císaři možná
upravovati výměr doživotních důchodů, jak mile se
nesrovnával s počtem podobnosti.

On založil umořovací pokladnici. Při té příleži-
tosti vyslovil se takto; „Praví se, že pokladnice umo-

Digitized by VjOOQ IC

-^ 43 —

řovací nebývá než strojem pňjčovacím; možná že to
pravda, ale pro Francii nepřišel ještě čas, zakládati
finance st>é na půjčky^' On založil úřední pokladnici,
jejfmžto zvláštním účelem bylo, rychle prostředkovati
v departementech místní obracování příjmů na ná-
klady/ Ta otevřela generálním vybérčím běžný účet
ve svých knihách.

On zamýšlel zříditi pokladny činné, jichž vzrů-
stající sumy byly by určeny na práce veřejných oprav.
Měla být pokladna císařská pro práce všeobecné, po-
kladnice departementní pro práce místní, a pokladna
obecní pro práce obecní.

Roku 1806 zrušeno právo k vybírání mýta, a zá-
konem dovoleno rozpisovati daně obecní, kde místní
špitály neměly dostatečných příjmů.

Rada likvidační, ustanovená roku 1802, skončila
práce své 30. června 1810, zlikvidovavši všecky státní
dluhy. Tato dlouho se kvasící rána revoluce, jak pra-
vil M. Thibaudeau, byla nyní zacelena.

Císař cenil rozpočet Francie na 800 milionů pro
čas války a na 600 milionů pro dobu míru. Pod cí-
sařstvím nebylo číslo toto nikdy překročeno, vyjma
po návratu z Moskvy ; a však i tenkráte, vzdor válce,
byl rozpočet o 400 milionů nižší nežli ten, který po
24 let hlubokého míru tížil; Francii. *) Císař nespo-
třeboval pro sebe ani polovičku důchodu jemu vyhra-
zeného; ostatek obracel bud na tvoření záložního
fondu, bud na veřejné práce, anebo na podporu prů-

*) Viz rozpočty ^cisařsM v přílohách.

Digitized by VjOOQ IC

— 44 —

myslu. Roku 1814 všecky úspory věnovány byly ve-
dení národní války.

Dobrý syfitem úfctovnictví jest nevyhnutelným do-
plňkem dobrého systému finančního. Ústava od roku
Vin byla podržela úitovní komisí, které náleželo zkou-
šení účtů; ta však nestačila k vyřízení nesmírných
prací jí uložených. Od roku 1792 do 1807 mohla
z 11.477 účtů prozkouáeti jenom 8793. Císař, chtěje
vše do pořádku uyésti, zřídil zvláštní účtárnu, která
urovnala toto důležité odvětví veřejné správy.

Vyčítalo se císaři, že při napřed vybírání dam'
velice shovíval majetku pozemskému. On měl za to,
že v čas pokoje třeba šetřit pramene přímých daní,
který v čas války musí vydržet všecka břemena, a že
třeba kořistit ze 'zvýšené spotřeby v době míru k uklá-
dání, daní nepřímých, jakých válka nesnáší v té míře.
Snad byla té shovívavosti i jiná, politická příčina ;
neboť třeba sobě připomenouti, že politické proměny
od roku 1789 nastalé utvořily asi 10 milionů majet-
níků po/emků, kteroužto třídu, svými zájmy k revo-
lucí připoutanou, musila vláda na všechen spůsob še-
třit, neboť tito nově povstalí majetníci byli povoláni
tvořit veřejné mínění* Císař pravil jednou k státní
r^áé: „System daní jest špatný, neboť činí, že není
ani majetku občanského ani svobody občanské; neboť
svoboda občanská závisí na bezpečnosti majetku ob-
čanského. Kdo má 3000 důchodů, neví, mnoho-li mu
z nich zůstane příští rok na živobytí. Možná, že dané
pohltí všechen jeho příjem. Pro bídných 50 neb 100
franků slavně se řeční před vážným soudem, ale pouhý
písař může vás jediným tahem péra přetížit o více

Digitized by VjOOQ IC

— 45 —

tísíc franků I NenM iádného majetku více! Eoupím-li
statek, nevím co činím. V Lombardii, v Piemonté
jest katifistr; každý ví, mnoho -li je povinen platit
Katastr jest neproměnlivý ; změn nečiní se leč v pří-
padech kromobyčejnýeh a řádným nálezem soudu.
Zvýší- li se dané, nese každý svou část dle výméty v
knihách^ a může si to vypočítat doma. Tu človék ví
co má, jest opravdovým majetníkem. Proč není ve
Francii obecního ducha? Proto že statkář musí se
lichotit k úřadům. Posuzování reklamací jest libo-
volné. To působí, že žádný jiný národ není tak ser-
vilně oddán vládě jako Francouzský, poněvadž majet-
nost závisí na ní. V Lombardsku naopak žije stat-
kář na svém pozemku, nestaraje se o vládu. Ve Francii
nikdy se nic nedalo pro majetnost. Kdo by sepsal
dobrý zákon o katastru, zasluhoval by památnou
sochu.** Roku 1810 byl katastr po částech proveden
ve 3600 obcích, okolo 600.000 gruntovníků těšilo se
z přiměřené rovnosti v obecním katastru.

Majetnost dolů byla vždy jenom nedostatečně
upravována. Roku 1810 spořádána jest zákonem, ^a
císař zřídil zvláštní sbor hornických inžinýrů.

Polepieni stavu chudých trid byla jedna z prv-
ních starostí císařových. V listu k ministru vnitřních
záležitostí od 2. listopadu 1807 vyslovil se, že vyhu-
bení žebroty pokládá za velikou a slavnou myšlénku.
On zřídil zvláštní opatrovny pro žebráky, kterých
roku 1809 bylo již dvaačtyřicet K nalezení nejůčin-
livějších prostředků, jimiž dostalo by se úlevy bídě
lidu, vyzval všecky publicisty, aby o tom projevili své
mínění. On založil spolek mateřský, který měl v kaž-

Digitized by VjOOQ IC

— 46 —

dém velikém městě císařství zvláštní správní výbor.
Ústav milosrdných sester obnoven byl se všemi svými
někdejšími výhodami, ale bez oněch nešvar, které jej
byly odchýlily od jeho účelu. Roku 1810 zřízeno bylo
šest domů, v nichž měli nalézti útočiště sirotkové
čestné legie až do počtu 600* Invalidovna obdržela
roku 1803 nové zřízení a rozličné přípojky. Napoleon
založil tábory pro vysloužilce, kde každý, který tam
byl připuštěn, dostal venkovský byt a kus pozemku,
jehož čistý výnos rovnal se sumě jeho výslužného*

Roku 1807 vráceny jsou špitálům statky, kterých
je byl zbavil dekret konventu.

Odsouzenci kriminální a policejní pomícháni byli
ve vězeních s podezřelými a obžalovanými. Vláda
přijala systém ústředních vězení pro odsouzené k vazbé
roční aneb ještě kratší.

Císař chtěl, aby všecky výkony náboženské daly
se zdarma, jmenovitě pohřby chudých aby se konaly
bezplí^tně a slušně. „Nemámet práva, ** řekl, „ukládat
daně nurtvým ; a nesmíme chudinu, poněvadž jest chudá,
zbavit toho, co podává útěchy v chudobě." On naří-
dil, aby chrámy zdarma byly otevřeny obecenstvu, a
když se kostel boháči k vůli černé potáhne, aby tak
byl nechán, dokud by nebylo poslouženo chudému.
On měl úmysl snížit v neděli vstupné do přízemí v
Théatre-Fran^ais na jeden frank, aby lid mohl se po-
kochati mistrovskými díly naší literatury, V řeči, mlu-
vené roku 1807 před sborem zákonodárným, pravil, že
vevšech částech říše, i v nejchatrnějších bydlištích, bla-
hobyt občanů a cena pozemků znamenité zvýšeny jsou

Digitized by VjOOQ IC

— 47 —

následkem systému Tšeobecného zvelebování, od ného
zavedeného.

Válka překážela mu v úplném uskutečnění rovněž
velikého záměru, a zastavila provedení celé řady ji-
ných lidumilných oprav, z nichž uvádíme přání, aby
pominuly nepřístojnosti ve věznici Pařížské policejní
prefektury, kde často lidé velmi řádní nuceni byli
Boclehovat se zloději a zločinci.

Obce. Správa Francie byl stroj, který se teprv
sestavoval. Bylo potřebí, jak výše povědíno, aby vše
soustředil pro zvelebování, obživování, podporování,
s tím vyhrazením, že později zase přenese na obvod
onu část moci, kterou byl na okamžení pohltil střed.
Císař dobře znal velikou důležitost řádné q^rávy
obecní; on se vyjádřil, že se bude chránit, by neza-
hubil ducha obecního. On vždy nadržoval obecním
představeným naproti prefektům, a chtěl, aby tito
přítomni byli při usazování oněch. Dle jeho mínění
mela správa obecních daní díti se ve prospěch obcí od
jejich představených, a prefekti měli přestávati na
pouhém dohledu.

Aby venkovským obcím dodal chuti ke skládání
pozejmků, čímž by se přispořilo semena a vyhovělo
všelikým nepříležitostem, osvobodila vláda první obec,
kde by se to vykonalo dobrovolným svolením všech
sousedů, od poplatku za vklad do^ knih. . .

Duch obecní jest podstatně konservativní, coko-
liv si přiosobí, ať to jest bezpráví neb výhoda, to drží
neústupně. Aby se obce znovu zřídily, potřebí je
zbaviti na čas jisté části jejich práv, dokud nebude
vychování jich ukončeno ; teprv potom může se jim

Digitized by VjOOQ IC

— 48 —

povolit mnohem vétSí neodvislost; bez nebezpečenství
pro obecné dobro. Blaho obcí bylo předmětem ve-
Skeré péče císařovy. Plán, jaký si byl usmyslil k
zlepšení jich stavu, vyložen jest v jednom listu jeho
k ministru nitra, jejž podáme na konci tol)Oto spisu.

„Pracovati k rozkvětu 86.000 obcí,** jwavil, „jest
pečovati o blaho 30 milionů obyvatelů zjednodušením
úlohy a umenšením obtížnosti všeho toho, co stanoví
rozdíl v poměru 36.000 ke 80 milionům." K tomiu
konci roztřídil císař obce na trě: obce. zadlužené, obce
v rovnováze, obce s hotovým jměním. Prostředky,
jakéž udává ministru nitra, stačily by, aby za pět let
nebylo více žádných zladlužených obcí; pak by byl
jenom dvojí druh obcí: obce s jměním hotovým, a obce
s rozpočtem rovnovážným; za deset let pak nebylo by
ve Francii jen obcí s hotovým jměním.

„Odprodání obecních pozemků ve spojení s po-
krokem rolnictví," pravil císař, „byla by nejdůleži-
tější úloha národního hospodářství, s jakou se možná
zabývat." Učiněna v tom překážka nutnými potře-
bami válečnými. Roku 1813 prodávány jsou obecní
pozemky, budovy a hutě; nechány jim lesy, pastviště,
slatiny a jiné grunty, kterých sousedé užívali vpspo-
lek aneb' z nichž nebrali žádného úroku ; taktéž jim
ponechány budovy ustanovené k užívání veřejnému^
pak místa přispívající k zdravotě nesbo příjemnosti.
Pozemky prodajné postoupeny jsou pokladnici umořo-
vací. Obce za to obdržely v pětipercentovych upsá^
nich důchod, který se rovnal příjmům z postoupených
pozemků.

Digitized by VjOOQ IC

— 49 —

Z toho všeho patřno jest^ že zámysly císařovy
směřovaly veskrz kiť polepšeni materiálního blaha zémS.
Dále vidno % toho, že když nehody válečné nutily jej
vzíti útočiště k mimořádným opatřením, táto nikdy
nebyla zemi žáhubná, nepodobajíce se v ničem pro-
středkům, k jakým jiné vlády sáhají v podobných
okolnostech. Nebylo ani papírových peněz, ani nu-
cené půjčky, ani snížení valuty, jako za Fridricha
Velikého. *

Císař činil přísný rozdíl mezi prostředky státnímř.
„Jindy," pravil, „neznali jen jediný dj-uh majetnosti,
totiž pozemků ; k tomu přidružil se nový , majetnost
průmyslu, zápasící s oním -^ jest to veliký boj roli
proti písám^, bašt proti cechům ; ba připojil se i
třetí druh majetnosti, jenž rozvádí nesmírná břemena
občanům uložená, a jenž rozdělován neutrální a ne-
starannou rukou vlády může pojistiti monopol prvními
dvěma, sloužiti jim za prostředkovatele a zameziti srážku
jejich." ' Činilt následující roztříděni : <
'Rehiictvi, duše a základ císařství.

Průmysl, blahobyt a štěstí obyvatelstva.

Obchod na venek, přebytek, dobré obrácení dvou
ostatních;

Obchod na venek, ve výsledcích svých nesmímfe
za dvém óstotními zůstávající, byl jim taM y mínění
Napoleonově stále podřízen. „On má sloužit oněm
dTéma,** pravil, „ne pak ony jemu.*'- Zájiny těchto tří
podstatných živlů se rozcházejí, ba často sobě odpo-
rují. Já vždycky jich užíval dle přirozeného jejich
pořadí.^
Molnictti neustalo za císařství činit veliké po-

Digitized by VjOOQ IC

-- 60 —

kroky.*) .Eptaictrí," pravil Napoleon^ »zvelebiye se
porovnáváním a přiklady, jako každé jiné uménL*
I nařídil pi^fektům, aby mii oznamovali rolníky, kteří
86 vyznamenávají buď nměl^ším a rozumnéj&ím vzdě-
láváním půdy, anebo bedlivějším chovem dobytka a
zlepšováním plemene. V departementech, které byly
v rolnictví pozadu za jinými, vyzýváni jsou bohatší
statkáři, aby posílali děti své n^ zkušenou do depar-
tementů, kde polní hospodářství bylo v květu. Tém,
kteří prospěli nad jiné, dostalo se pochval i vy;?na-
menání.^

Zákonník polní, navržený roku 1802 ^ předložen
jest roku 1808 poradním výborům, zřízeným ve všech
obvodech ápelačních soudů a složným ze soudců,
správních úředníků a nejvýteěnějších polních hospo*
dářů. Nemphl vši^ býti dokonán za císařství.

Roku 1807 zřídila vláda při škole skotoléěitelské
v Alfortu stolici polního hospodářství.

Průmysl byl za císařství nejeiíom podněcován,
nýbrž možná říci, že v jistém ohledu .byl stvořen;
v krátkém ča^e dospěl k neobyčejnému stupni zdaru.

Císař, nazvav průmysl novým druhem majetnosti,
jedním slovem vyjádřil jeho důležitost a povahu. Ma-
jetnost jest sama sebou podstatně uchvacující a vý-
lučná. Majetnost půdy měla své many a nevohlíky.
Revoluce osvobodila půdu; ale nová majetnost prů-
myslová, denně vzrůstajíc, chystala se zkuditi ^chž

'^) Yiz nťkonpi spísa zprá?a o stavu cíbíHM, podanou
roku 1813 od miaiaira oitra.

Digitized by VjOOQ IC

^51 —

promte jako první, a utvořiti si jako ona many a
neyolnfky.

Napoleon předvídal tento směr, jenž vlastní jest
líHžáérm systému, jehož pokrok je^t výbojný, a pod-
poroval-U majetníky průmyslových závodů, nezapomí-
nal na prává délníků. On v Lyoně a později též
v jiných tněstech průmy siných zřídil výbor znalců,
pravých to smírných soudců průmyslu, jimž náleželo
urovnávati spory, jaké by >mohly povstati mezi děl-
níky a jich pány. Vydána jsou pravidla o policii fa-
bričňí, o zvláštních známkách firem, o sporných otáz-
kách a závazcích dělníků a fabríkantů. Zřízeny jsou
poradné komory rukodílen, fabrik, umění a řemesel.
Při ministerstvu nitra ustanovena generální rada pro
fabriky a rukodílny. Císař často ze svého důchodu
kupoval zboží od rukodílen, které pro nedostatek od-
bytu byly by mu musily zastavit práci. On zamýšlel při-
spět! ňa pomoc průmyslu založením zvláštní pokladny.
Po bitvě u Jilova psal ministru nitra: „ITezamýšlím
zabraňovat úpadek obchodníka, tím neutrpí finance
státu, ale zabránit zavření rukodílny. Chci přispívat
k odbytu kupováním. Obmýšlím založiti stálý a trvalý
sMad a nadati jej 40 neb 50 miliony, aby nedosta-
tek odbytu Iméně citelně se dotýkal rukodílen.''

Císař zvelebil průmysl, povolav mu na pomoc
vědu. ^Kdyby mně byli nechali k tomu ěasu,*" ^a-
vil, n^ebylo by již ve Francii nižádných řemeslníků ;
všickni byli by umělci.* A v skutku chemie a me-
chanika přiěiňovaly se ^ jeho panování zdokonalo-
váním viecfa odvétví průmyslových. ^A jaké stroje'

4*

Digitized by VjOOQ IC

^ 60 —

kroky.*) .BpIaictYÍ," pra^l Napoléom »zTClebaje se
porovnáváním a přiklady, jako každé jiné uměnL*
I nařídil prefektům, aby mu oznamovali rolníky, kteří
se vyznamenávají buď umělejším a rozumnéj&£m vzdě-
láváním půdy, anebo bedlivějším chovem dobytka a
zlepšováním plemene. V departementech, které byly
v rolnictví ' pozadu za jinými, vyzýváni jsou bohatší
statkáři, aby posílali děti své na zkušenou do depar-
tementů, kde polní hospodářství bylo v květu. Tém,
kteří prospěli na4 jiné, dostalo se pochval i vy^a-
menání..

Zákonník polní, navržený roku 1802 í předložen
jest roku 1808 poradním výborům, zřízeným ve všech
obvodech apelačních soudů a složeným ze soudců,
správních úředníků a nejvýtečnějšich polních hospo-
dářů. Nemphl vši^ býti dokonán za císařství.

Boku 1807 žfídila vláda při škole skotoléčitelské
v Alfortu stolici polního hospodářství.

Průmysl byl za císařství nejeiíom podněcován,
nýbrž možná říci, že v jistém ohledu byl stvořen;
v krátkém čase dospěl k neobyčejnému stupni zdaru.

Císař, nazvav průmysl novým druhem majetnosti,
jedním slovem vyjádřil jeho důležitost a povahu. Ma-
jetnost jest sama sebou podstatně uchvacující a vý-
lučná. Majetnost půdy měla své many a nevohlíky.
Revoluce osvobodila půdu; ale nová majetnost prů-
myslová, denně vzrůstajíc, chystala se zkusiti týchž

*) Yiz na konpi spisa zpřá?a o staTu c&ai9tvi, podanou
roku 1813 od miniaira oitra.

Digitized by VjOOQ IC

^51 —

E>rom&i jatoo první; a utyořití si jako ona many a
Qeyolníky.

Napoleon předvídal tento směr, jenž vlastní jest
každému systému, jehož pokrok je^t výbojný, a pod-
poroval-li majetníky průmyslových závodů, nezapomí-
nal na prává délníků. On v Lyoně a později též
v jiných tněstech průmyslných zřídil výbor znalců,
pravých to smírných soudců průmyslu, jimž náleželo
urovnávati spory, jaké by Nmohly povstati mezi děl-
níky a jich pány. Vydána jsou pravidla o policii fa-
bričňí, o zvláštních známkách firem, o sporných otáz-
kách a závazcích dělníků a fabrikantů. Zřízeny jsou
poradné komory rukodílen, fabrik, umění a řemesel.
TŤi ministerstvu nitra ustanovena generální rada pro
fabriky a rukodílny. Císař často ze svého důchodu
kupoval zboží od rttkodílen, které pro nedostatek od-
bytu byly by mu musily zastavit práci. On zamýšlel při-
spéti ňa pomoc průmyslu založením zvláštní pokladny.
Po bitvě u Jilova psal ministru nitra: „ITezamýšlím
zabraňovat úpadek obchodníka, tím neutrpí finance
státu, ale zabránit zavření rukodílny. Chci přispívat
k odbytu kupováním. Obmýšlím založiti stálý a trvalý
sklad a nadati jej 40 neb 50 miliony, aby nedosta-
tek odbytu hiéně citelně se dotýkal rukodílen.*'

Císař zvelebil pri^ysl, povolav mu na pomoc
vědu. ^Kdyby mně byli nechali k tomu ěasu,*" ^a-
vil, „nebylo by již ve Francii nižádných řemeslníků;
vĚickni byli by umělci. ** A v skutku chemie a me-
chanika přiěíňovaly se ^a jeho panování zdokonalo-
váním viedi odvétví průmyslových. A jaké stroje'

4*

Digitized by VjOOQ IC

_ 52 --

byly postaveny,, jaké vynálesy spatřil každý den za
panování císařského 1

Že. duch spolčovad neučinfl ve Francii yětšícb
pokroků, toho příčinou nebyl nedostatek povzbuzo-
vání se strany hlavy státu; nebof uprostřed zaměst-
nání válečných nařídil císař ministru nitra, aby do-
hotovené průplavy hleděl prodat společnostem, a roku
1807 uložil mu, aby železný most Jenský, tak jako
most des Arts, dal vystavět od společnosti.

Císař odporoval vždy opětnému zavedení přísež
ných znalců a cechů. V Chalonsú založil uměleckou
a řemeslnickou školu: Vysoké odměny ustanoveny
byly pro povzbuzování ke všelikým novým vynálezům.
Milion franků byl slíben vynálezci lepšího přadacího
stroje na len; ^ první cena 40.000 a djnhá 20.000
franků vynálezci nejlepšího stroje pro vzdělávání, če-
sání a předení vlny.

On založil rukodílny pro bavlnu, kde se předla,
tkala a konečné i tkaniny potiskovaly.. Před císař-
stvím neznámé bylo ve FrMicii umění bavlnu přísti;
tkaniny k nám přicházely z ciziny. . Bostění bavlny
4obře se dařilo v jižní Franeii, na Eorsicei v Itálii,
roku 1810 ceněna sklizeň na 100.000 kilogramů. Me-
rinové ovce vychovávaly a rozšiřovaly se po celé říši.
Císař nařídil, aby se kopalo ,na žulu , a odtud mají
původ lomy,ř které dosaváde se těží. Plodiny exotické
nahrazovány jsou evropskými: boryt*) nahražovaí inr
dich, burák cukrovou třtinu, mařena**) košeuilu, fa-

*) léatis tinctorift, něm. Waid.

^) Jiaak ryt, RulÉia tmetonmif néto. Krapp.

Digitized by VjOOQ IC

— 53 —

^riky na dělanou sodu nahrazovaly sody cizí; a roz-
ičné plodiny tyto jsou nyní větším dílem pro Francii
>ramenem bphacťví. Fabrikace cukru burákového
>biiáši nyní do roka na 50,000.000 kilogramů.

Cizí zámořský obchod nemohl za příčinou války
dojíti veliké rozsáhlosti; avšak obchod vnitřní dosáhl
Qesmírněho vyvinutí, neboť může se říci, že tehdáž
obchodem vnitřním byl obchod evropský' od Ham-
burku áž do Říma.

Při ministerstvu nitra zřízena byla generální rada
obchodní, tak jako dříve taková ntda zřízena byla
pro průmylsL

Při všech . smlouvách , jaké císař uzavíral, měl
vždycky na zřeteli prospěch, obchodů francouzského.
Roku 1808 otevřel domácím výrobkům odbyt do Špa-
něl, dav zrušit zápověď hedbávného zboží Lybnského,
Tourského a Turinského. Podobný přístup pojistil
suknu Gařcassonskému, plátnu bretaňskému a krát-*
kému zboží francouzskému. On chtěl, aby v Petro-
hradě založeny byly obchodní domy francouzské, které
by dostávaly zboží z Francie a posflaly tam zboží ruské*
Až dosavad, následkem smlouvy s císařem Ruskými
uzavřené, bére Francie z této země^ stavební dříví pro
své lodbtvo.

Zákonník obchodní dokonán a přijat byl roku 1807.
Veřejné práccy jaké dal císař vykonávat v míře
tak rozsáhlé, netoliko byly jednou z hlavních příčin
vnitřního blaha , nýbrž podporovaly také veliký so?
ciální pokrok* V ékvAka práce tyto, rozmnožujíce ko-
munikaci, poskytovaly trojí velikou výhodu: předně
zam^tnávaly zah^ející ruce a uteběovaly chudým tří-

Digitized by VjOOQ IC

— 54 —

dám; zaďruhé podporovaly rolnifetví, průmysl a. ob-
chod, neb zakládání nových, silnic a průplavů zvyšo-
válo cenu půdy a usnadňovalo dopravu všech ^odin:
zatřetí konečně mizel tím obmezenýduch místní, když
odstraněny ohrady, dělící od sebe netoliko krajiny
jednoho státu, nýbrž i rozličné národy, usnadňováním
vztahů Udí k sobě a utožoyáním svazků , které je
měly spojovati^ Ku konci spisu nalezneme př^led
nejhlavnějších veřejných prací za -doby císařství vy-
konaných. System Napoleonhv záležel v tom, aby se
od státu tyvedlo množství staveb , které dokonány
jsouce prodaly by se, z výnosu pak toho prodeje
aby se podnikaly práce nové. Důležité jest ukázati
ha to, že vzdor válce nalezl císař prostředků k vy-
naložení ve 12 letech 1005 milionů pa veřejné práce;
a muž, který vládl takovými poklady, který 700 mi-
lionů rozdal co nadání, neměl nikdy zvláštního
majetku. . '

Veřejné vyučováni musilo, za vlády tak osvícené
jako byla císařská, účastno býti podnětu, j^ dávala
hlava státu všem odvětvím zeměsprávy. „Jenom ti,'
pravil císař, „kteří chtějí klamat národy a provozovat
vládu ve svůj prospědi, mohon je phtít udržovat v ne-
vědomosti; neboť čím osvícenější budou národové, tím
více bude lidí přesvědčených o nutnositi zákonů, o po-
třebě jich hájení, a tím usecUejšl, šťastnější a blaže-
n^ší bude společnost. A kdyby se pak hěkdy státi
mělo, že by osvěta stala se škodlivou lidu obecnému,
bylo by to jen tenkrát, kdyby vláda v odporu proti
prospěchu národu. Vehnala jej v postavení násibé
anebo nejnižší třídy přivedla tak d&leko, že by mřely

Digitized by VjOOQ IC

— 55 —

Mdou ; nebof půUm by ňnceĎy byly' bránit se aneb
se státi zlótmct.''

Již národní konvent mnobo učinil, 2e rozbořil
gotickou budora yyučov^. Ale v dobách ^ zmatků
téžko jest zakládat něco nového, a zamýšlené ústavy
vyučovací zftstaly nedokonalé. Škol elementárních ne-
bylo leč Te městech, a školy centráhií byly opuštěny-
Napoleon rozdělil roku 1802 vyučování na trojí třídu:
1) školy muíiicipální čili prvotní, těcb bylo pofřdM
zřídit 23,000; 2) školy ůxuhé řady čili koleje obecní;
3) lycea a školy speciální, vydržované nákladem státu.
Institut byl vrchqlem budovy. Největší čilo&t pano-
vala v zakládání škol, zápasilyt v tom o závod města
i departementy, poskytujíce potřebných nákladů.

Lyceí záložko p^t a čtyřicet; mělo být aspofi
jedno v obvodu každého apelačního soudu. Tří kO'-
mise učenců cestovaly po kraji, zaopatřujíce lycea
všemi prostředky vyučovacími. JBylo 6400 žáků uží'
vajíčích státního nadání.

Vláda dala sepsat vyučovací knihy pro mathe-
matiku od La Pláce, Moiige a Lacroixe, pro přírodopis
od Dumenila^ pro Herostopis od Brogniarta, pro chemii
od AdetjEt, pro hvězdářství od BSota, pro fysiku od
Hauyho. .

Název prytanea francouzského, jejž ^ doposavad
užívalo více. kolejí, udělen byl roku 1^03 jedinému
koleji Saint-Cyrskénm, škole to určené výhradně pro
syny vojínů na bcglšti padlých, kteří tam bezplatné
byli vyučováni. Chovanci této školy přecházeli po
odifyté zkoušce do spedální školy Fontainébleaui&é,
též založené v této době.

Digitized by VjOOQ IC

— 56 —

ZAlpž^ia jest zHiiUá ikola námrfnžAá a Školy
lodnické y TouIoqu a y Bresta.

Založeny jaoa dvé praktické ikoly harmonické:
jedna y Geislaateni y d^rarteaienta Saary, druhá
y Peseyi y departementa Ifont-Blanckém.

Roka 1806 sUedal daař potřebOi aprayiti vy*
nčoyání dle yšeobeeného systému. • Vytýkalo se torna
systema^ že obmezuje syoboda; avSaJt, jakož jsme
dotkli yýSe, doba syobody jedtč nebyla, přiňla; a když
yláda se nachází v čele národa, který čelí ke zpro-
ňt^ní se ySelikých idd minulostí, pak jest její povin-
ností, nejenom yéeti pok<dení nynější, nýbrž i yzrA*
stajíd pokolení povznášeti k onte zásadám, které
zjednaly vítězství této revolucí. ^Nemůže být státa
politicky ustáleného," pravil císař, «není*li učitelstva
vyučujícího dle zásad stálých ; utvoření takového upevní
občanský pořádek/

Daje výhost vňelikému obmezování stal se systém
vychovací pěkným a velikým ponmíkem, i byl v sou-
měi:ii s celkem organisace císařské, která se obracela
ke všem schopným lidem, urovnávala diáhu a určitě
ji naznačovala, odstraňujíc z cesty všeliké překážky.
Edožkoliv ďicete se věnovati povolání učitelskému,
kdožkoli umění léčitelskému aneb vědě právnické,
Otevřena jest vám cesta: má*li jen spplečnost ruko-
janstvf dostatečného, že jste sp&sobni vyučovat mrav-
nosti a ne nepravosti ; že umíte roz^nat léčivé rost-
ly od jedovatých štáv ; aneb že jste vmkli v ducha
aákona a dovedete ho hájit.

První prostředky, jidbiž uchopil se Napoleon, spfl-
sobily veliký pokrok u veře^^iém vyučování, četné

Digitized by VjOOQ IC

— 57 —

školy byly zaloienjr, .avšak byly osamotaělé anezá*
vislé od sebe. Počet osob věnujících se vyučování
nebyl ustanoven; nebyly také podrobeny všeobepn^mu
pravidlu. Císař umínil si spojit vespolek všecky ústavy
bezprostředními vztahy, k, sobě, zahrnutím všech ^ uči-
telů v Jeden sbor a zvýšením nadace .jejich co nej-
t)řiměřeněji k jich úkolům.

Y^řejné výučování v celé říši svařeno bylo vý-
hradně universitě. Ta skládala se z tolika akademie
co bylo apelačních soudů. Školy přikázané k aka-
demiím randily sé takto ; 1) Fakulty pro přísné vědy,
kdež udělovaly so stupně akademické; '2) lycea;
3) koleje a druhotní školy obecní ; 4) ústavy, totiž
školy vydržované qd soukromníků ; 5) pensionáty sou-
kromých učitelů, věnované studiím m^ně přísným nežli
ústavy; 6) školy malé, ptvotní. Malé semináře byly
pod dohledem university.

Fakult bylo patero : bohoslovecké, právnidié, lé-
kařské, maťhematické a fysikálnL Fakulta bohoslovecká
byla při chrsunu metropolitánském, mimo to byla pro
vyznání reformované jedna fakulta bohoslovecká v
Štrasburku a jedpa v Geneyě. Školy právnické tvo-
řily dvaaáct fakult, lékařské pět. U každého lycea,
jakožto hlavního místa akademie, zřízena fakulta vě-
decká a fakulta literární.

Na každé fakultě byly stupně; bakalářství, licen*
ciátství a doktorství, ndělpvané následkem zkoušek.

Éád^důstojenský při správě i vyučování obsaho-
val devatenáct stupňů. Nikdo nemohl obdržet něja-
kOio místa, leč by dříve byl prošel místy nižšími a
dosáhl v rozličných /fakultách stupM přiměřených

Digitized by VjOOQ IC

~ 68 —

spflfiobu a důležitosti svého úřadu. Úfednfd dělili se
na titalární, na ustanovené při université a na usta-
novené při akademiích, a podrobeni bjU přísné kázni-
Pó nepřetržené třicetileté službě mohli být prohlá-
šeni za vysloužilce a dáni na odpočinutí s plátení.

Universitu řídil a spravoval velmistr, jmenovaný
od císaře a odvolatelný.

Badá universitní skládala se z třiceti údů. V hlav-
ním místě každé akademie měla sídlo akademická rada
deseti údů.

Qenerální inspektorové universitní měli povinnost
proJiMžeti k rozkazu velmistrové ústavy vyučovací.

Při každé akademii, při kolejích a lyceích měla
býti jedna neb i více přípravních škol pro vycvičování
učitelů školám prvotním.

Universita měla bez ustání k tomu Uedět, aby
se vyučování ve všech oborech zdokonalovalo, mela
podporovat spisování klasických děl, především ale
měla dbát o to, aby vyučování vědám stálo vždy na
rovni nabytých vědomostí, jakož i na to, éhj duch
systemu nikdy nemohl býti na překážku pokroku.

Lycea, jichž, počet roku 1811 dosáhl sto, měla
býti vychovámami profesorů, rektorů, ředitelů studij-
ních. Císař chtěl, aby jim dány byli inocné podúěty
k čestnému závodění, i aby mladíci, věnující se stavu
učitelskému, měli výhled n^ji povyšování od stupně ke
stupni až ku prvním místům v státu. Při každém
lyceu vydržováno bylo dvacet chovanců ná státní
útraty, čtyřiadvacet s polovice a padesát na tří čtvr-
tiny, aby chudší schopné mládeži usnadněno byk) pro-
jevit schopnosti své.

Digitized by VjOOQ IC

— 59 —

VySe povzneslo se výučování, když Napoleon\místo
studia mrtvých jazyků, až dosaváde skoro výhradné
panujícího, zavedl ožitečnéjií studium véd fysikálních
a naathemattckych ; týmž duchem veden odporoval tomu
císař, aby lékařství obdrielo přednost nad ranho-
jictvínié

Škola polytechnická, již založilo direktorstvOv ve-
likolepě vyvinula se, poskytujíc .vojsku výtečné dů-
stojníky^ a vSem ostataím oborům vědeckým slavné
učence.

Škola normální (vzorná), jejíž založení :byl ob-
mýšlel konvent, obdržela za císařství své blahoplodné
určení.

Napoleon založil pod názvem císařských domů
dva rozdílné ústavy : jeden pro vychování dcer členů
čestné legie, druhý pro vychování osiřelých dívek
Oněm dostávalo se skvělého vychování, tyto cvičeny
jsou ve všelikých ženských pracích, aby opatřeny byly
prostředky k své výživě.

Postaráno bylo též o děti, jichž vychování zále-
želo na veřejné dobročinnosti, tvořilyf trojí třfcfo:
nalezience, opuštěnce a chudé sirotky. Y každém ar-
rondissementu ustanovena byla pro ně opatrovna.

V Rouenu založená -škola anatomických příprav.
Umělecká a řemeslnická škola, založená roku 1803 v
C!ompié^e a přeiiešená potom do Ghalonsu nad Mar--
nou, měla za účel rozšiřovat všemožně dobrodiní prů-
myslního vychování. Boku 1806 založena druhá v Beau-
préau, a třetí v opatství sv. Maximiliana blíž Treviru.
Francouzská škola pěkných umění v &ímě byla

Digitized by VjOOQ IC

^ 60 —

kroky, ♦) .Bpl&ictví,/' pravil Napoleon^ »zvelebiqe se
porovnáváním a příklady, jako každé jiné uměnL*
I nařídil prefektAm, aby mu oznamovali rolníky, kteří
ige vyznamenávají bud! umělejším a rozumnějším vzdé-
láváiiim půdy, anebo bedlivějším chovem dobytka a
zlepšováním plemene. V departementech, které byly
v rolnictví ' pozadu za jinými, vyzýváni jsou bohatší
statkáři, aby posílali děti své na zkušenou do depar-
tementů, kde polní hospodářství bylo v květu. Těm,
kteří prospěli na4 jiné, dostalo se pochVal i vyzna-
menání.^

Zákonník polní, navržený roku ;1802, předložen
jest roku 1808 poradním výborům^ zřízeným ve všech
obvodech apelačních soudů a složeným ze soudců,
Správních úředníků a nejvýtečnějších polních hospo-
dářů. Nemphl vš^ býti dokonán za císařství.

Boku 1807 ziKdila vláda při škole skotoléčitelské
v Alfortu stolici polního hospodářství.

Průmysl byl za císařství nejeiíom podněcován,
nýbrž možná říci, že v jistém ohledu .byl stvořen;
v krátkém čase dospěl k neobyi^ejnému stupni zdaru.

Císař, nazvav průmysl novým druhem majetnosti,
jedním slovem vyjádřil jeho důležitost a povahu. Ma-
jetnost jest sama sebou podstatně uchvacqící a vý-
lučná. Majetnost půdy měla své Many a nevolníky.
Bevoluce osvobodila půdu; ale nová majetnost prů-
myslová, denně vzrůstajíc, chystahi se zkuáiti týchž

*) Yvn na konpi spisa zprávu o staTu dsiú^tví, -poduott
roka 1813 od miaiBira nitra.

Digitized by VjOOQ IC

^51 —

promda jako pryni; a otvořití si jako ona many a
nevolníky.

Napoleon předvídal tento smér, jenž vlastní jest
každému systému, jehož pokrok je§t výbojný, a pod-
poroval-li majetnfty průmyslových závodů, nezapomí-
nal na prává dělníků. On v Lyoně a později též
v jiných tněstech průmyslných zřídil výbor znalců,
pravých to smímý<ih soudců průmyslu, jimž náleželo
urovnávati spory, jaké by >mohly povstati mezi děl-
níky a jich pány. Vydána jsou pravidla o policii fa-
briční, o zvláštních známkách firem, o sporných otáz-
kách a závazcích dělníků a fabrikantů. Zřízeny jsou
poradné komory rukodílen, fabrik, umění a řemesel.
Při ministerstvu nitra ustanovena generální rada pro
fabriky a rukodílny. Císař často ze svého důchodu
kupoval zboží od rukodílen, které pro nedostatek od-
bytu byly by mu musily zastavit práci. On zamýšlel při-
spéti na pomoc průmyslu založením zvláštní pokladny.
Po bitvě u Jilova psal ministru nitra: „Nezamýšlím
zabraňovat úpadek obchodníka, tím neutrpí finance
státu, ale zabránit zavření rukodílny. Chci přispívat
k odbytu kupováním. Obmýšlím založiti stálý a trvalý
sklad a nadati jej 40 neb 50 miliony, aby nedosta-
tek odbytu taéně citelně se dotýkal rukodílen.*'

Císař zvelebil průmysl, povolav mu na pomoc
vědu. „Kdyby mně byli nechali k tomu času,** pra-
vil, „pebylo by již ve Francii nižádných řemeslníků;
všickni byli by umělci.* A v skutku chemie a me-
chanika přiěiňovAly se ^a jeho panování zdokonalo-
váním v8ecfa odvětví průmyslových. A jaké stroje'

4*

Digitized by VjOOQ IC

— 52 -^

byly postaveny,, jaké vynáleeý spatřil kaádý d^n za
panování císařského!

Že. duch spolčovací neučinil ve Francii yětších
pokroků, tpho příčinou nebyl nedostatek povzbuzo-
vání se strany hlavy státu; neboť uprostřed zaměst-
nání válečných nařídil císař ministru nitra, aby do-
hotovené průplavy hleděl prodat společnostem, a roku
1807 uložil mu, aby železný most Jenský, tak jako
n^ost des Arts, dať vystavět od společnosti.

Císař odporoval vždy opětnému zavedení přísež-
ných znalců a cecl^ů. V ChalonsU založil uměleckou
a řemeslnickou školu: Vysoké odměny ustanoveny
byly pro povzbuzování ke všelikým novým vynálezům*
Milion franků byl slíben vynálezci lepšího přadacího
stroje na len;, první cena 40.000 a druhá 20.000
franků vynálezci nejlepšího stroje. pro vzdělávány če-
sání a předení vlny.

Ón založil rukodílny pro bavlnu, kde se předla,
tkala a konečně i tkaniny potisícovaly.. Před císař-
stvím neznámé bylo ve Francií umění bavlnu přísti;
tkanjiny k nám přicházely z ciziny. . Roštění bavlny
jiobře se dařilo v jižní Francii, na Korsice, v Itálii,
roku 1810 ceněna sklizeň na 100.000 kilogramů. Me-
rinové ovce vychovávaly a rozšiřovaly se po celé říši.
Císař nařídil, aby se kopalo ^na žulu , a odtud mají
původ lomy^ které dosaváde se těží. Plodiny exotické
naliražovány jsou evropskými: boryt*) nahrazoval inr
dich, burák cukrovou třtinu, mařena**) košeuilu, fa-

*) léatis tinétoria, Běm. Waid. '

^) Jioak ryt, Eubia tmcteeutí^něm. Krapp.

Digitized by VjOOQ IC

— 58 —

břiky na dělanou 8odu nahrazovaly sody cizí; a roz-
ličné plodiny tyto json nyní větším dílem pro Francii
pranaen^n bphacťví. Fabrikace cukru burákového
obnáší nyní do roka na 50,000.000 kilogramů.

Cizí zámořský obchod nemohl za piíčinou války
dojíti veliké rozsáhlosti; avšs^ obchod vnítM dosáhl
nesmírného vyvinutí, nebof může se říci, že tejidáž
obchodem vnitřním byl obdbod evropským od Ham-^
burku až do Říma.

Při ministerstvti nitra zřízena byla generální rada
obchodní, tak jako dříve taková rada zřízena byla
pro přůmysL

Při všech smlouvách, jaké císař uzavíral, měl
vždycky na zřeteli prospěch, obchodil francouzského.
Eoku 1808 otevřel domácím výrobkům odbyt do Špa-
něl, dav zrušit zápověd hedbávného zboží Lyonského,
Tourského a Turínského. Podobný přístup pojistil
suknu Carcassonskému, plátnu bretaňskému a krát-
kému zboj^í francouzskému. On chtěl, aby v Petro-
hradě založeny byly obchodní domy francouzské, které
by dostávaly zboží z Francie a posflaly tam zboží ruské-
Až dosavad, následkem sndouvy s císařem Buskýnť
uzavřené, bére Francie z této země stavební dříví pro
své lodfstvo.

Zákonník obchodní dokončen a přijat byl roku 1807.

Veřejné prácey jaké dal císař vykonávat v míře
tak rozsáhlé, netoliko byly jednou z hlavních příčin
vnitfního blaha, nýbrž podporovaly také veliký so^
ciálnf pokrok. V skutku práce tyto, rozmnožujíce ko-
munikaci, poskytovaly trojí velikou výhodu : předně
zaměstnávaly zahflejíd ruce a ulehčovaly chudým tří-

Digitized by VjOOQ IC

— 54 —

cíám; zadnihé podporovaly rolnifetví, průmysl a. ob-
chod, neb zakládání nových, silnic a průplavů zvyšo*
vaio cenu půdy a usnadňovalo dopravu všech ptodin;
zatřetí konečně mizel tím obmezenýduch místný když
odstraněny ohrady, dělící od sebe netoUko krajiny
jednoho státu, nýbrž i rozličné národy, usnadňov^úiím
vztahů lidí k sobě a utužováním svazků , které je
měly spojoVatir Ku konci spisu nalezneme^ přehled
nejhlavnějších veřejných prací za -doby císařství vy-
konaných. System Napoleonhv záležel v tom^ aby se
od státu vyvedlo množství staveb, které dokonány
jsouce prodaly by se, z výnosu pak toho prodeje
aby se podnikaly práce úové. Důležité jest ukázati
na to, že vzdor válce nalezl císař prostředků, k vy-
naložení ve 12 letech 1005 milionů na veřejné práce;
a muž, který vládl takovými poklady, který 700 mi-
lionů ro?dal co nadání, neměl nikdy zvláštního
majetku* . '

Veřejné eyučotáni musilo, za vlády tak osvícené
jako byla císařská, účastno býti podnětu, j^ dávala
hlava státu všem odvětvím zeměspráVy. „Jenom ti,*
pravil císař, „kteří chtějí klamat národj" a provozovat
vládu ve svůj prospěch, mohou je fchtít udržovat v ne*
vědomosti; nebo< čím osvícenější budou národové, tím
více bude lidí přesvědčených o nutnortí zákonů, o po-
třebě jich bájení, a tím usecUejší, šfastnějSí a blaže-
nější bude společnost. A kdyby se pak hčkdy státi
mělo, že by osvěta stala se škodlivou lidu obecnému,
bylo by to jen tenkrát, kdyby vláda v odporu proti
prospěchu národu, vehnala jej v postavení násihié
anebo nejnižší třídy přivedla tak daleko, že by mřely

Digitized by VjOOQ IC

— 55 —

tfdon ; neboťp^m by ňocefiy b]4y brinit se aneb
se státi zločinci.^

Již národní konvent nmobo nžinil, ie rozbořil
gotickou budovu vyučování* Ale v dobách ^ zmatků
téžko jest zakládat něco nového, a zamýšlené ústavy
vjTučovací zůstaly nedokonalé. Škol elementárních ne-
bylo leč ve městech, a školy centrální byly opuštěny^
Napoleon rozdělil roku 1802 vyučování na trojí třídu:
1) školy muídcipábií čiU prvotní, těc)i bylo pofř^
zřídit 23,000; 2) školy dmhé řady čili koleje obecní;
8) lycea a školy speciální, vydržované nákladem státu.
Institut byl vrcholem budavy. Největší čilost pano-
vala v zakládání škol, zápasilyC v tom o závod města
i departementy, poskytujíce potřebných nákladů.

Lyceí záložko pk a čtyřicet; mělO být aspofi
jedno v obvedu každého apelačního soudu. Tři ko^
mise učenců cestovaly po kraji , zaopatřujíce lycea
všemi prostředky vyučovacími. ÍBylo 6400 žáků uží-
vajících státního nadání. >

Vláda dala sepsat vyučovací knihy pro mathe-
matiku od La Pláce, Moiige a Lacroixe, pro přírodopis
od Dumenila^ pro nerostopis od Brognimrta, pro chemii
od Adet^ pro hvězdářství od Biota, í>ro fysiku od
Hauyho. .

Název prytanea francouzského, jejž doposavad
nžívalQ více. kolejí, udělen byl roku 1803 jedinému
koleji Saint-Cyrskému, škole to určené výhítulně pro
syny vojínů na bcgišti padlých, kteří tam bezpUMaě
byli vyučováni. Chovanci této školy přechází po
odl^yté zkoušce do speciální školy Fontainébleaudcé,
též založené v této dob&

Digitized by VjOOQ IC

— a6 —

ZalpžeM. jest zvláStní 4kok iiáiiiQřiiidc& a školy
lodnické y Toulouu a v Brestiu ^

. Založeny J60u dvé praktické školy liisurmoliické:
jedna v Geifilautern y d^art^nentu Saary, druhá
y Peseyi v departementu Mont-Blanckém.

Roku 1806, sMedal císař patřel?u, upr^iviti vy-
nčoyáni dle všeobecného systému.. • Vytýkaly se tomu
systému, že obmezuje syobodu; avSak, jakož jsme
dotkli yýše, doba syobody ještě nebyte^přiála; a když
yláda se nachází v čele národu, který čelí ke zpro-
.át^ni se yšelikých idei minulostí, pak jest její povin-
ností, nejenom vésti pokolení nynější, nýbrž i vzrů-
stající pokolení povznášeti k on^ zásadám, které
zjednaly vítězství této revoluci. ^Nemůže být státu
politicky ustáleného,*' pravil císař, »není-li učitelstva
vyučujícího dle zásad stálých ; utvoření takového upevní
občansky pořádek."

D^je výhost všelikému obmezování stal se systém
vychovací pěkným a velikým pomníkem, i byl v sou-
měi^u s celkem organisace císařské, která se obracela
ke všem schopným lidem, urovnávala dráhu a určitě
ji naznačovala, odstraňujíc z cesty všeliké překážky.
KdožkOliv ďicete se věnovati povolání ~ učitelskému,
kdožkoli umění léčitelskému aneb vědě právnické^
Otevřena jest vám cesta: má*li jen spplečnost ruko^
j^Enstvf dostatečného, že jste sp&sobni yyučovat mrav-
nosti a ne nepravosti ; že umíte rozeznat léčivé rost«
^y od jedovatých štáv; aneb že jste vnikli v ducha
zákona a dovedete ho hájit.

První prostředky, jidiž uchopil se Napoleon, spů-
sobily veliký pokrok u veřejoém vyučování. Četné

Digitized by VjOOQ IC

— 57 —

školy byly ziUoieny, ,avšak- byly osamotaělé a nezá-
vislé od sebe. Počet Qsob věnujících se vyučování
nebyl ustanoven; nebyly také podrobeny všeobcpnému
pravidlu. Císař umínil si spojit vespolek všecky ústavy
'bezprostředními vztahy, k. sobě, zahrnutím všech ^ uči-
telů v Jeden sbor a zvýšením nadace jejich co nej-
t)řiměřeněji k jich úkolům.

Veřejné vyučování v celé říši svěřeno bylo vý-
hradně universitě. Ta skládala se z tolika akademie
co bylo apelačních soudů. Školy přikázané k aka-
demiím řa,c|ily se takto ; 1) Fakulty pro přísné vědy,
kdež udělovaly se stupně akademické; '2) lycea;
3) koleje a druhotní školy obecní ; ,4) ústavy, totiž
školy vydržované qd soukromníků ; 5) pensionáty sou-
kromých učitelů, věnované studiím méně přísným nežli
ústavy ; 6) školy malé, prvotní. Malé semináře byly
pod dohledán university.

Fakult bylo patero : bohoslovecké, právnické,, lé-
kařské, mathematické a fysikální. FakuHa hohoslovecká
byla při chrámu metropolitánském, mimo to byla pro
vyznání reformované jedna fakulta bohoslovecká v
Štrasburku a jedpa v Geneyě. Školy právnické tvo-
řily dvaaáct fakult, lékařské pět U každého lycea,
jakožto hlavního místa akademie, zřízena fakulta vě-
decká a fakulta literární.

Na každé fakultě byly stupně; bakalářství, licen*
.ciátství a doktorství, pdělpvané následkem zkoušek.

Éád-důstojenský při správě i vyučování obsaho-
val devatenáQt stupiiů^ Nikdo nemohl obdržet nějar
kého místa, leč by dříve byl ijroěel místy nižšími a
dosáhl v rozličných fakultách stupňů přiměřených

Digitized by VjOOQ IC

— 68 —

spflfiobu a důležitosti s^hó úřadu. Úředníci dělili sé
na titulární, na ustanovené pří universitě a na usta-
novené při akademiích, a podrobeni byli přísné kázni-
Pd nepřetržené třicetileté službě mohli být prohlá-
šeni za vysloužilce a dáni na odpočinutí s plátení.

Universitu flídíl a spravoval velmistr, jmenovaný
od císaře a odyólatelný.

Rada universitní skládala se z třiceti údů. V hlav-
ním místě každé akademie měla sídlo akademická rada
deseti údů.

Qenerální inspektorové universitní měli povinnost
proJiHžeti k rozkazu velmistrové ústavy vyučovací.

Při každé akademii, při kolejích a lyceích měla
býti jedna neb i více přípravních škol pro vycvičovám'
učitelů školám prvotním.

Universita měla bez ustání k tomu Medět, aby
se vyučování ve všech oborech zdokonalovalo, měla
podporovat spisování klasických děl, především ale
měla dbát o to, aby vyučování vědám stálo vždy na
rovni nabytých vědomostí^ jakož i na to, aby duch
systému nikdy nemohl býti na překážku pokroku.

Lycea, jichž^ počet roku 1811 Aošáhl sto, měla
býti vychovámami profesorů, rektorti, ředitelů studij-
ních. Císař chtěl, aby jim dány byli inocné podhěty
k čestnému závodění, i aby mladíci, věnující se stavu
učitelskému, měli výhled n^ji povyšování od stupně ke
stupni až ku prvním místům v státu. Při každém
lyceu vydržováno bylo dvacet chovanců ná státní
útraty, čtyřiadvacet s polovice a padesát na tři čtvr-
tiny, aby chudší schopné mládeži usnadněno bylo pro-
jevit schopnosti své.

Digitized by VjOOQ IC

— 59 ~

Výie povzneslo se výučování, když NapoleoiTsinísto
studia mrtvých jazyků, bí dosaváde skoro výhradné
panujícího, zavedl užitečnější studium véd fyzikálních
a mšthemattckých ; týmž duchem veden odporoval tomu
císař, aby lékařství obdrželo přednost nad ranho-
jictvím.

Škola polytechnická, již založilo direktorstvo, ve-
likolepě vyvinula se, poskytujíc .vojsku výtečné dů-
stojníky, a vSem ostataím oborům vědeckým slavné
učence.

Škola normální (vzorná), jejíž založení :byl ob-
mýšlel konvent, obdržela za císařství své blahoplodné
určení.

Napoleon, založil pod názvem císařských domů
dva rozdílné ústavy : jeden pro vychování dcer členů
čestné legie, druhý pro vychování osiřelých dívek
Oněm dostávalo se skvělého vychování, tyto cvičeny
jsou ye všelikých ženských pracích, aby opatřeny byly
prostředky k své výživě.

Postaráno bylo též o děti, jichž vychování zále-
želo na veřejné dobročinnosti, tvořilyf trojí třfcfo:
nalezence, opuštěnce a chudé sirotky. V každém ar-
rondissemeptu ustanovena byla pro n$ opatrovna.

V Rouenu založená -škola anatomických příprav.
Umělecká a řemeslnická škola, založená roku 1803 v
Gompié^e a přeiiešená potom do Chalonsu nad Mar-
nou, měla za účel rozšiřovat všemožně dobrodiní prů*
myslního vychováirf. Boku 1806 založena druhá v Beau*
préau, a třetí vopatství sv. Maximiliana bMž Treviru.

Francouzská škola pěkných umění v Ř&ně byla

Digitized by VjOOQ IC

— 6.0 —

otH^pYeoa a přcsiešéna do yillY Medici Posláno tam
patnáct choTanců*

Ci$ař nepřestával m' ssákládání ikol, on podaěeo*
val taká všecky druhy záslub cenami a ódménooiit o
kteréž T rozs^é míře závodQi učenci celé Evropy.
Cena .60.000 franků vysazena tomu, jenž by spůsobil po-
krok y galvánismu; a jiná, zárežejfcí vmedaliiSOOO fr.,
ná nejlepší zkoušku, ktefá by, dle úsudku ^stitutu,
učiněna byla každý rok v témž oboru. Rokij 1808 ob-
držel roční cenu institutu slavný chemik anglický D.avy.

Ceny desetíletní; které tehdáž byly založeny, byly
pobídkoiÉ veškerým vědám á uměním. Bylo jich
devět o 10.000 fr. a třináct o 5000 fr.

Mezi hojným povzbuzováním, jakého se dostávalo
vědám, potřebí se také zmíniti o ceně 12.000 fr. urče-
né tomu, jenž by napsal nejlepší pojednání o záškrtu.

Císař pojistil dědicům učenců, zůstavivSích díla po-
hřební, právo vlasnictví na ně.

Císař pojal myšlénku, založit jakousi literární uni-
versitu, která by se skládala z třiceti stolic tak vhod-
né souřadných, aby takořka tvořily k^oelář k usnad-
není literárního, zen^pisného, historického a politické-
ho badáni i na př. kdokoli by chtěl seznati nějakou
epocho, aby se ínohl dovědět jaká díla má cist, s ja-
kými pamětmi a kronikami radu brát ; anebo Uyby
se chtěl nět;do yydat na cestu do některé země, aby
tam mohl dostat potřebného poučenL

„Jediné rozumné povzbuzování pro literatura,*
pravil císař, .„jsou místa v institiitu, poněvadž udělu-
jí básmkům jakousi důstojiik>8t státní*^"* Z druhé třídy
institutu 4:htěl utvořit jakýsi soud literární, od něhož

Digitized by VjOOQ IC

— 61 -

▼yeháseiy by rozMravé nestranné ŮTafay o vSech vyHých*
spnech nij9ké ceny.

On ničeho nešetřil k oslavování památky zemře-
lých učenců. Z Osterodu, celý pokryt prachem bitev,
nařídil, aby socha ďAlembartova postavena byla v za*
sedací s£dí institutu* Voltairovi a Bousseaiioví* dal
zřídit náhrobky.

Poprsí TroBcheta a Portalise, redaktora prvního
návrhu zakonníka Napoleonova (Code Napoleon), posta-
vena jsou v sále státní rady.

V €ambraji postaven památník Fenelonovi.

Při všech válkách vláda císařská ničeho nezane-
dbávala, co by mohlo podporovati pokrok u vědách.
Tak mezi jiným roku 1806 dala na své útraty vyti-
aknotEt zprávu o plavbách a objevech, učiněných v le-
tech 1800 — 1804 od Perrona, Lesueura a kapitána
Baudina.

Biot a Arago posláni jsou do Španěl, aby pokra-
čovali u měření oblouku poledoKkoviáho aŽ k óstrovAm
Baleárškým.

Národnímu institutu uloženo sestaviti všeobecný
překlad pokroku, jaký od roku 1789 učiněn byl ve
vědách, v literatuře a v uměních; takový přehled měl
pak každých pět let podáván býti vládě od zvláštnf
deputace. Mimo to měl tento «bor podárati sVá sdání
o nálezech, které by pokládal za vftbec prospěšné^
o pomoci a pofvzbuzbvání, jakých ty potřebovaly vědy,
umění a literatura, též o zdokonalování method, uží-
vaných v rozličných odvětvích veřejného vyučování.

Ž toho vidět, že císař v stejné íníře zveleboval
vyučovtBí jako průmysl, 4 možná říci s Thibaudeauem,

Digitized by VjOOQ IC

— 62 —

že to byli výchotand lyceí, kteří po pádu dsařstYÍ
nepřestali oslavovat Fraacii nméDfni, vědami a fiterar
ttirott. .

O eoí$ku. -^ LežíC mimo náš účel, rozbírat všecky
opravy v organisad vojska a vypravovat, veliké skutky,
které je osvětlují. Celý svět zná iíny rekoyských vo*
jínA, kteří od Arcole až k Waterloo následovali Na-
poleona do jeho výprav obrovských, za štěstí sobě po-
kládajíce* umříti zaň^ poněvadž věděli, že ^umírají za
Francii. Mimo to bylo by příliě obšírné; znova líčiti
vše, co tíčinilo vojsko pro císaře, a co učinil císař
pro vojsko; ohledejme toliko organisad vojska se sta-
noviště sociálního.

Eonskripce, *) která nááledkem protahigícfch se
válek naneštěstí tak velice tížila Francii, byla jedním
z největších závodů toho Yéka. Nejenom že zasvětila
zásadu rovnosti, nýbrž, jak se vyjádřil generál Foy,
„ona měla se státi palladiem naší neodvislosti, neboť
vrhajíc nái^d mezi vojsko a vojsko mezi národ po-
skytovala obraně prostředků nevyčerpatelných.^* Zásada,
z kterié vyplynul zákon o konskripcí, schopna byla
nejrozsáUejšího vyvinutí, a můžem^ říci^ že idey
Napoleonovy prakticky vyvedeny bylý od jiných vlád,
mezi jiným od Prusl^a. Nestačilot v skutku, aby voj-
sko bylovybíráno z celého národu ;>Býbrž bylo i potřebí,
aby v čás nehody celý taárod moM. sloužit vpjsku^co
záloha. Císař vyslovil se, že „národu odrážejícímu
nepřátdský vpád nikdy neschází lidi, ovšem de vel*

*) PraTidelný odVod k rojaku dle veku poTolanců.

Poia. př^kl.

Digitized by VjOOQ IC

— 63 —

mi často vojáků.* Vojenský systém pruský poskytuje
ohromných výhod : odklizí ohrady dělící občana od vo-
jáka; dává všem branným lidem jeden podjiět a účel,
obranu půdy vlastenské ; poskytuje prostředků k vydr-
žování veliké moci ozbrojené s nejskrovnějšími výlo-
hami; uspůsobuje celý národ ku prospěšné obraně
proti nepřáí^elsl^ému vpádu. V Prusku jest armáda
velikou školou, kde veškerá mládež vyučuje se řemeslu,
vojenskéntu; zemská obrana, rozdělená na trojí hoto-
vost, jest zálohou vojska. V organisaci vojenské spa-
třuje se četné roztřídění, ale vycházejíce všecka z jedi-
ného pramene mají též jeden účel: závodění spolu
jednotlivých sborů, ale nikoliv žárlení.

Známo, že národní obrana, kterýžto Ú3tav za po-
sledních dob republiky vyšel z obyčeje, byl roku 1806
od I^apoleona obnoven. Eoku 1812 rozdělena jest na
trojí hotovost, z nichž první skládala se z lidí od 20
do 26 let, prvních to šesti tříd konskripce, které ještě
nebyly vzaty do, služby skutečné; druhá z mužů v nej-
lepší síle od 26 do 40 let;- třetí a poslední z mužů
od 40 do 60 let. „V čas íníru,* pravil cfsař, „ spů-
sobím u všech panovníků, aby nedrželi než pouhé své
gardy; národní pak obranu chci zříditi v ten spůsob,
aby každý občan znal místo své v Čas potřeby ; potom, "
doložil, „bude národ opravdovu pevnou zdí, jenž bude
mód odolati věkům i lidem. ^ '

OBGANISACE POLITICKÁ.
Přehlédli jsme spěšné správní organisaci císařství,
vytknuvše hlavní materiální prospěchy té doby« Pobledtaie
nyní na jeho organisaci politickou.

Digitized by VjOOQ IC

— 64 —

Přede vším budiž mí dovoleno vyjádřiti se, že
za neštěstí považuji neblahou snahu Francie, chtít
vždycky nápodobit u sebe zřízení cizích národů. Za
republiky byli jsme Římané, později pokládána ústava
anglická za vrch vší civilisace ; titule šlechetný pair a
ctihodný poslanec zdály se svobodojnyslnější nežli tri-
bun a senátor, jakoby ve Francii, této vlasti cti, byla
ctihodnost titulem a ne vlastností Naposledy pak
povstala škola amerikánská. Tíebudeme-Bž nikdy my
sami? Pravda, že nám Anglie od dávna poskytovala
pěkné divadlo parlamentámí svobody. Ale jaký jest
živel ústavy anglické, jaký jest základ té budovy ?
aristokracie *). Potlačte tu, a v AnglU nemáte více žá-
dného organismu; „tak jako v Éóně," pravil Kapoleon,
akdybyste mu odňal náboženství, nezůstalo by nic více."

V Sjednocených Obcích amerických spatřujeme
též věci veliké; ale kdež jest jedinké podobnosti mezi
touto zemí a Francií? Sjednocené Obce nestaly se ještě
světem společenským; neboť organisace takového
světa předpokládá stálost a pořádek; ale stálost,
upoutanost k půdě, k majetku, není možná, pokud
duch obchodní a nesrovnalost jmezi počtem . obyvatel-
stva á nesmímou rozsáhlostí země nedopouštějí po-
važovat půdu za něco jiného nežli za zboží. Člověk
se v Americe ještě nezakořenil, on ještě nepřivtělil
se kzemi, zájmy tam jsou osobní, a nikoli
zemské. V Ametic je v první řade obchod, po něm

.*) Tato va^ ústavy angUcké čim dále tim vipe vystupuje
do popředí, a za nedlouho požadovati bude radilíálni opravu.

Pozn. překl.

Digitized by VjOOQIC

— 65 —

přichází průmysl, a teprv naposledy rolnictví — jest
to obrácená Evropa.

Frandc^ve mnohém ohledá jest v čele civilisace,
a mělo by se zdáti pochybné , ^ zdali si dovede dát
zákony pouze francouzské, to jest takové, které by
přiměřeny byly našim potřebám, utvářeny dle naší
povahy, podřízeny našemu postavení politickému! Při-
jímejme od cizích zemí opravy dlouhou zkušeností
potvrzené, ale zachovejme v zákonech svých formu,
přirozený pud a ducha francouzského. „Politika", praví
Daunon, „jest obrácení dějin na morálku společnosti.*
Tak rovněž by se mohlo iíci o ústave: „Smlouva,
která váže rozličné členy společnosti, nechť bére formu
ze zkuSenosti časů minulých, předmět z nynějšího
stavu společnosti, ducha pak z budoucnosti. Ústava
se má dělat vždy jenom pouze pro ten národ, jemuž
jest určena. Máť ona být jako šat, který, je-li dobře
ušit, může slušet jen jedinému člověku. *)

V ohledu politickém nemohl císař organisovati
Francii leč prozatímně; ale všecky jeho závody byly
schopny jistého zdokonalení, dle kterého by se v čas
míru byly dále vyvinuly.

Připomeňme si tu skutečnou pravdu, že v době,
když národ francouzský prohlásil Napoleona císařem,
byla Francie v té míře unavena nepořádkem a usta-
vičnými proměnami, že všecko přičiňovalo se, pro-

*) Eýž by tyto zásady doSly brzkého uznáni v oněch po-
litických kruzích, odkud vycházejí ústavy! pak byla by ražena
<^ata přirozeného pokroku, a násilné převraty staly by se ne-
možnými, poněvadž zbytečnými. Pozn. přeU*

5

Digitized by VjOOQ IC

— 66 —

půjčit hlavě státu moc nejneobmezenějšL Císař ne-
potřeboval po ní toužit, naopak měl se jí co uhrano-
vat Jako jindy veřejné mínění žádá seslabení státní
mociy poněvadž ji považige za nepřátelskou : tak teh-
dáž schvalovalo její sesílení, poněvadž ji pokládalo za
ochrannou a obiioviijící. Záleželo jenom na Napo-
leonovi, aby nebylo ani sboru zákonodárn^o ani se-
nátu; tak veliká byla omrzelost těch věčných hádek,
vedených, jak se sám vyjádřil, od hromady lidí, kteří
s rozhorlením se přely stran odstínů, dříve ještě než
pojistili vítězství barvě.

Císař Napoleon nedopustil se chyby mnohých
státníků; aby chtěl podrobiti národ abstraktní theorii,
která by se pak zemi stala ložem Prpknistovým; on
naopak bedlivě skoumal povahu národa francouz-
ského, jeho potřeby, jeho tehdejší stav, a na základě
tom utvořil systém, jejž pozměňoval vždy podle okol-
ností. „Kdež bych se octnul," pravil, „naproti celé
Evropě s vládou, kterou jsem zbudoval z prostředka
zřícenin, jejíž základy nejsou ještě usazeny, a pro niž
každou chvíli musím sestavovat jiné. formy dle nových
okolností, vyrůstajících z promén samé politiky ze-
vnitřní, kdybych některé z těch kombinací podrobil
methodám absolutním^ nepřipouštějícím žádné změny,
které právě proto zůstávají bez účinku, poněvadž jsou
neproměnlivé.

Převládající idea císařova při všech těchto vnitř-
ních závodech byla žádost, založiti řád občanský.*)

*) „Chci založiti ve Francii řád občanský. Až dosavad
byly na světě toliko dvě moci, vojenská a církevní. Barbarové,

Digitized by VjOOQ IC

- 67 —

Francie obklopena jest mocnými sousedy. Od Jin-
dřicha IV. jest předmětem nedůvěry celé Evropy. Ona
potřebuje velikého stálého vojska k uhájení své sa-
mostatnosti. Toto vojsko jest orgpnisováno, majíc své
plukovníky, generály, maršály; ale ostatní národ není
organisován; a přece jest potřebí, aby po boku této
vojenské hierarchie, po boku těchto důstojníků, jimž
sláva propůjčuje takového lesku, stáli také důstojníci
občanští, a to s převahou nad oněmi, neměla-li by
vláda býti v ustavičném nebeízpečenství, upadnout v ruce
některému šťastnému vojínu. Sjednocené obce podá-
vají nám nápadný příklad nesnází, k jakým vede sla-
bost autority občanské. ^ Jakkoli v této ^emi není
žádného takového kvasu různic, jaké tak dlouho klo-
kotem vřely v Evropě, nicméně ústřední občanská
moc, jsouc slabá, leká se každé organisace od ní ne-
závislé, jakožto jí nebezpečné. Není to jedině moc
vojenská, které se bojí, nýbrž moc peněžní, bank;
odtud vychází rozdělení stran. Guvernér banku může
míti více vlivu než president ; ještě spíš může vítězný
generál zastíniti moc občanskou. V republikách vla-
ských, jako v Angtíčanech, byla aristokracie organi-
sovaným řádem občanským ; ve Francii však , která
na štěstí nemá třídy privilegované, bylo možná do-
síci podobných výhod jen hierarchií demokratickou,
bez ublížení zásadám rovnosti,

Skoumejme s tohoto hlediště ústavy císařství.

kteří vtrhli do Římské říše, nedovedli se osaditi trvale, poně-
vadž neměli ani sboru kněžského ani rádu občanského.** (Slova
císařova v státní radě.)

5*

Digitized by VjOOQ IC

— 68 —

Zásady, na kterých q>očfvaly zákony císařství,
jsou:

Občanská rovnost — zásada demokratická.

Hierarchie — zásada pořádku a stálostí.

Napoleon jest nejvyšší hlava státu, vyvolenec
lidu, representant národu. Ve veřejných jednáních
svých císař se vždy honosil, že za vše povinnován
jest toliko národu Francouzskému. Když obklopen
králi, an vše se mu kořilo, u paty Pyrenejí rozdával
trůny a říše, důrazně žádal pro , sebe titul prvního
representanta lidu, jejž, jak se zdálo, chtěli výhradné
dávat sboru zákonodárnému.

Jediná moc císařská jest po právu dědičná ; ji-
ného dědičného úřadu není ve Francii; všecky závi-
sejí na volbě a zásluze.

Jsou dvě komory: senát a sbor zákonodárný.

Senát, jehož jméno jest oblíbenější než jméno
komory pairů, skládá se ze členů povolaných od sborů
volebních, pouze třetinu jich jmenuje císař. Předsedu
jeho ustanovuje hlava státu. Senát bdí nad zacho-
váváním ústavy, on jest strážcem svobody osobní a
svobody tisku. *) Kdežto senát byl po panovníku první
mocí v státu, hleděl císař, pokud to připouštěly okol-

*) Bignon ve svých Dějinách císařství takto se vyslovige :
^Zavedený systém nebyl sám v sobě vadný, aniž svobodám ná-
roda scházelo garancií. Jesťli že tyto garancie staly se ma-
rném, jest-li že odbory senátu pro svoboda osobní a svoboda
tiská octly se nigednoa v nepůsobnosti ano v nečinnosti^ byla
toho ta příčina, že béhem událostí podřízeny jsou ve Francii
otázky, týkající se domácích zájmů a práva soukromého, potřer
bám poUtické síly a zevnitřní moci.*'

Digitized by VjOOQ IC

— 69 -

nosti, uděliti mu velikou důležitost; neboť není-li vliv
státních sborů přiměřen jejich postavení v politické
hierarchii^ jest to patrný důkaz, že ústava není v sou-
hlasu s obecným ducbem; jest to pak stroj, jehož
tolia nepracují souměrně.

Aby dodal senátu vlivu, nemohl císař chtít z něho
udělat pouze stolici soudní, aneb útočiště pro mini-
stry od veřejného mínění odsouzené; on naopak chtěl
jej sestaviti z prvních výtečníků všech oborů aučimti
jej strážcem a rukojmím všech svobod národu.*)

Aby senátoři stali se neodvislými a přilnuli k půdě
provincií, zřízeno jest pro obvod každého apelačního
«oudu senátorství, z něhož vycházel senátor titulámí
« 20.000 až 25.000 franků ročního důchodu.

*) Císař měl za to, že ve Francii nelze zřídit komora dědičnou,
iterá by neměla nižádného vlivu. Roku 1^15 pravil k BenjaminTi
Constantovi, jednomu z nejherlivějjlích přívrženců anglické ústavy:
„Vaše komora pairů nebyla by ničím jiným, nežli táborem nebo
předpokdjem." '

Předseda senátu jej svolává z vlastního nařízeni císařova,
k žádosti odborů pro svobodu osobni a tisku, aneb některého
senátora, aby udal nějaký dekret sboru zákonodárního, anebo
některého úředníka senátu za příčinou vnitřních záležitosti sboru.

Každý odbor senátu bkládá se ze sedmi členů. Každý' za-
tknutý, který ve dvou dnech není postaven před soud, může se
obrátit k dotyčnému odboru.

Vysoký dvůr císařský ustanoven jest, aby soudil zločiny
proti bezpečnosti státu, provinění ministrů a státních raď, za
která jsou odpovědni, zneužívání mocí občanských i vojenských
úředníků císařských a t. d.

Sídlo vysokého dvoru jest v senátu, předsedou jeho veliký
kancléř říše; řád jednací poskytuje ochranu, přelíčení a výrok
soudní dějí se veřejně. . .

Digitized by VjOOQ IC

— 70 —

Sbor zákonodárný obsazují volební výborové v de-
partementech ; údové jeho dostáv^ijí v čas* zasedání
plat

Podstatné jest líčiti zde spůsob voleb od Napo-
leona zavedený. V ústavě od roku VIII. vymyslil sobe
Sieyés systém notabilit , jenž odnímal lidu všeliké
účastenství ve volbách. Jakkoliv Sieyés, druhdy člen
shromáždění ústavodárného, konventu a direktorstva,
'byl yfltél svobody, nicméně okolnosti a spása repu-
bliky ukládaly mu^ dle jeho mínění povinnost jednati
tak; nebof před 18. fructidorem padaly volby do zá-
konodárného sboru na royalisty: toho dne jsou vy-
hnáni. Přišla řada na jakobipy: 20. florealu jsou od-
straněni. Ve volbách následujících dostávali vrch, i
chystali se vypudit své soky. Ňic nebylo stálého;
každého roku slavila nějaká strana vítězství, jak praví
sám Thibaudéau.

Ale pevný a národní postup konsulátu již utvořil
Francii silnou a srostitou, a státní lodí nehrozilo již
v té míře nebezpečenství, vraziti na ona dvě skaliska^
kterých se vždy bylo báti: na hrůzovládu a na starý
systém.

Napoleon, jmenován doživotním konsulem, zrušil
Sieyésovy seznamy notabilit a zavedl shromáždění
okresní všech občanů v okresu usedlých. Tato jme-
novala členy výborů volebních pro arrondissementy a
departementy. Do těchto výborů směli voleni býti
jen ti, kteří platili nejvíce daní v departementu^
avšak do výboru arrondissementního mohlo být voleno
deset; a do departementníhp dvacet negrunto vniků
z členů čestné legie aneb vojenských vysloužilců.

Digitized by VjOOQ IC

— 71 —

Výbory navrhovaly dva kandidáty na prázdná místa
ve sboru zákonodárném; jen výbor departementní na-*
vrhoval kandidáty pro místa senátorská; jeden z obou
kandidátů mohl vzat býti mimo výbor jej navrhující.
Uvažujíce ducha, z něhož vycházely tyto zákony,
v době tak prudkých rozbrojů a války každou chvíli
hrozící, vidouce, kterak i nejupřímější přátelé svobody
uznávali potřebu obmezení práva volebního, nemůžeme
neuznati, že úmysl císařův byl zaříditi volby opět
na základech nejširších, v čemž nás potvrzují násle-
dující slova řečníka tehdejší "vlády: „Výbory volební
opět připojují vysoké autority k lidu, a naopak; jsou
to sbory prostřednicí mezi státní mocí a lidem ; jest
to roztřídění občanů, organisace národu. V tomto
roztřídění potřebí jest vyrovnávat odporné sobě zájmy
majetníků a proletářů; neboť majetnost jest hlavním
základem každého spolku politického; ale potřebí
také povolávat nemajetníky, aby se nezamezovala cesta
schopnosti a geniálnosti.^

Státní rada byla jedním z prvních kolostrojů cí-
sařství. Sestavena z mužů nejvýtečnějších tvořilía taj-
nou radu panovníkovu. Členové její zproštěni všeho
ostýchání, necelíce k žádnému efektu a podněcováni
přítomností císařovou, vypracovávaly zákony, nemajíce
jiného ohledu, než jedině na prospěch Francie, fieč-
níci státní rady přednášeli pak komorám ku přijetí
zákony připravené v jejím lůné.

Císař ustanovil přísedící státní rady v počtu
350; ti byli roztříděni na tré a přiděleni ke všem
odvětvím zéměspráv)% Tak tvořila státní rada školu
mužů zběhlých a osvícených, kteří byli spůsobni

Digitized by VjOOQ IC

— 72 «-

dobře spravavati zem. Seznámeni se všemi velikými
otázkami politickými, uživáni byli od vlády v důleži-
tých poselstvích.

Toto zřízení vyplnilo velikau mezeru, nebof má-li ně-
jaká země školy pro uméní právnické, léčitelské, vá-
lečnické, pro bohosloví at.d., zdaž není to nápadné,
když nemá škol také pro umění vladařské, které jest
zajisté nejtěžší ze všech, neboť zahrnuje v sobě všecky
pMsné védy, politické i mravní.*)

„Připravoval jsem synu svému nejšťastnější po-
stavení,^* pravil císař na Sv. Heleně. „Založil jsem
schválně pro něj školu novou, četnou třídu přísedících
státní rady. Po ukončeném vycvičení svém, až by
došli let, , měli jednou zaujíti všecka místa císařství.
Znajíce zásady naše a příklady našich předchůdců byli
by všickni bývali o 12 až 15 let starší než můj syn,
což by tohoto bylo postavilo zrovna mezi dvoje poko-
lení a všeliké jich přednosti: dospělost, zkušenost a
moudrost za sebou; mladost, čilost a svěžest před sebou. ^
Rada sporní (conseil du contentieux) ustanovena
byla co zvláštní soud nad veřejnými úředníky, pro
odvolání se préfektumích rad, v příčinách udělování
výživného, nad jistými přestupky státních zákonů a t. d.

*) „V nedoBlatku skutečného řečniště, jakým ústavní vláda
obdařila Francii, nikdy neniěl žádný .mocnář radu tak osvícenou,
kde o všech otázkách správních a občanských jednáno I)ylo tak
svobodně a neodvisle. V -nedostatku, takového řečniště, kde by
se Teřejné mínění bylo ozývalo, žádĎý mocnář neuměl tak dobře
uhodnout pravé toto mínění; nikdo jiný neznal tak dobře lidi,
aniž uměl ve prospěch svůj obraceti žačasté poctivost svou,
néWy také své chybj." (Thibaudeau.)

Digitized by VjOOQIC

— 73 ~

( Snaha císařova o povznesení sborů' politických

i jevila se v utvoření hodnosti veltí^ého volitele, v pocti
udělené předsedovi sboru zákonodárného, *) v zerubných
I zprávách o stavu říše, jež dal předkládati z&onodár^
nému sboru, v důležitosti, jakou přikládal zahájeni
i jeho shůzek. Považuje se za prvního representanta ná-
rodu mél za svou povinnost, klásti účet ze svého je-
i dnání sborům ústavním* Zahájení sboru zákonodár-
ného nebylo za jeho vlády nikdy prázdným obřadem ;
on nepřicházel posadit se na trůn se vší slávou krá-
■i lovskou šestnáctého století, aby dle obyčeje odříkal
j slova svých ministrů; nýbrž naopak stoje před sborem
i zákonodárným vykládal mu své idey bez obalu. To
r nebyla slabost skrývající se pod nátvařkou moci; nao-
r pak byla to moc, která z dobré vůle vzdávala hold sboru
9 zákonodárnému.

[ Napoleon, nechtěje působit na volby, začasté sra-

zoval lidem, kteří bývali okolo Jeho osoby, aby se neu-

cházely o místa senátorská; těch že mohou dosá-

i hnouti jinou cestou, nebof prý se to musí zůstavit

notábům krajinským.

Zásady, kterými se řídil císař při obsazování ve-
řejných úřadů, byly mnohem rozumnější než ty, dle
kterých se pokračuje nyní. Při jmenování přednosty
nějakého správního odvětví neohlížel se na politické
smýšlení kandidáta, nýbrž pouze na jeho schopnost
k úřadu tomu. Také při volbě ministrů nevyšetřoval
politickou minulost jejiph, nýbrž žádal speciáM vědo-
mosti: Chaptal, slavný chemik, obdržel úlohu, otevřít

*> Předseda sboru zákonodárného měl četnou stráž.

Digitized by VjOOQ IC

— 74 —

průmyslu nových cest; učenec Denon jmenován jest
ieditelem musea uměleckého ; MoUien ministrem pokladu.
Za Stastný stav financí pod vládou cfsaifskoH po vin-
nována jest Francie s veliké částí Oaudinovi, véTO-
dovi Gaetánskému, který, stav se za konsulátu niini-
strem finančním, neodstoupil až roku 1814.

Aby konečně byla otevřena cesta všelikým opra-
vám, udělen dvoru kasačnímu týž úkol v ohledu na
zákony, jaký měl institut v ohledu na vědy. Každého
roku měl podávat zprávu, jakých oprav bylo potřebí
v rozličných oborech zákonodárství, a oznamovat vady
a chyby, které vycházely na jevo.

Bylof v ústavech císařství pozorovati ustavičný
ruch, jenž z obvodu působil na střed a odtud zase
nazpět k obvodu, podobný oběhu krve, která v těle
lidském teče k srdci a odtud se zase rozbíhá ke kon-
četinám. S jedné strany účastnil se lid prostředkem
yoleb všech ^úkonů politických; s druhé strany před-
sedali sborům stáním mužové, v jichž rukou byla moc.
Vysocí hodnostáři císařští předsedali Volebním výbo-
rům největších měst; ostatním výborům předsedaU
jiní vysocí úředníci občanští aneb údové četné legie**)

Státní radové bývali v mimořádné službě posí-
láni do departementů k dohlížení na správu ; donáše-
jíce záměry vlády přijímali stížnosti a přání obyva-
telstva. Senátoři^ užívající nadání senátorských, byli za-
vázáni, trávit ročně tři měsíce ve svém arrondissémentu,
aby tam oznamovali smýšlení středu a ža&e do Paříže
smýšlení arrondissémentu.

*) Každý volební výbor končil své zased&ni nhlasov&ním
adresy k císaH, která mu byla odevzdána zvláštní deputací.

Digitized by VjOOQ IC

— T5 —

Založení čestné legie, které rozdělovalo území
francouzské na šestnáct ola*esů a jmenovalo pro každý
hlavní místo, bylo, dle vyjádření referenta toho zákona,
zazení politické, jenž stavělo mezi společnost pro-
středníky, kteří by mínění obecnému věrně a upřímné
předkládali skutky vlády a taktéž zase vládu uvědo-
movali o mínění obecném.

Známo, jak velikým dobrodiním bylo zavedení
zákonníka Napoleonova, jenž mnohé částky zákonodár-
ství uvedl ve shodu se zásadami revoluce, a znamenitě
umenšil počet právních pří tím, že množství případů
každému srozumitelně vykládal. Avšak ani tento zá-
konník nevyhovoval úplně císařovu přání; obmýšleK
on zákenník všeobecný, tak aby nebylo jiných zákonů,,
nežli obsažených v tomto jediném svodu, i aby se je*
dnou za vždy prohlásiti mohlo neplatným a nestáva-
jícím, (JO by se v něm nenacházelo. „Neboť,** vyjádřil
se císař, „nikdo by nebyl jist, by dle některých sta-
rých ediktů Ghilperichových a Faramondových, schválné
vyšťouraných, nemohl řádně a právně být oběšen/

Abychom krátce podali systém císařství, může se
říci, že základ jeho jest demokratický, poněvadž všeliká
moc vychází od lidu; organisace pak že touž m&rou
jest hierarchická, poněvadž jest ve společnosti rozličných
stupňů ku podněcování všelikých schopností.

Závodiště otevřeno 40 milionům duši, rozdfl činí
jediná zásluha, již odměňuje rozličné povýšení \ě
stupnici občanské.

Tedy v ohledu politickém: hromady okresní, vý-
bory volební, zákonodárný sbor, státní , rada, senát,
velicí hodnostáři.

Digitized by VjOOQ IC

-~ 76 —

V ohledu vojenském jest každý vojákem; každý
voják může se státi důstojníkem, plukovníkem, gene-
rálem, ifiaršálem.

V ohledu čestné legie mají všecky zásluhy stejné
právo: služby obianské, vojenské, prAmyslnické, cír-
kevní, vědecké; všickni mohou dojíti stupM legionář-
ských a státi se důstojníky, veliteli, veledůstojníky, ma-
jiteli velikého orla.

Veřejné vyučování má své školy základní, dru-
hotní, lycea, a co vrch celého stavení institut.

Spravedlnost má soudy první stolice, • sotidy cí-
sařské, soud kasační.

Konečně správa zemská má místní představené
(maires), přiručníky čili adjunkty, podprefekty, pre-
fekty, ministry, státní rady.

Napoleon měl takto v každém oboru ohnisko, ko-
lem kterého sestavovaly se všeliké síly národní. Francie
byla rozdělena co do správy: na obecní arrondisse-
menty a prefektury; co do politiky na volební vý-
bory a senátorství, co do vojenství na divise vojenské ;
co do spravedlnosti na císařské soudy; co do církve
na biskupství; co do vědy na lycea; v ohledu mrav-
ním na okresy čestné legie.

Sbor politický, jako sbor vyučovací a sbor správní,
stál nohama svýma v obcích a hlavu měl v senátu.

Vláda císařova tedy, abychom se tak vyjádřili,
byla velikánská pyramida o širokém základě a s hla-
vou vysokou.

Proběhše dobu od roku 1800 do 1814 a pohlé-
dnouce na stav tehdejší vidíme, že větší část zařízení
císařových trvala dosavad, sama jedině o své moci

Digitized by VjOOQ IC

— 77 —

adržujíc správu země. Ačkoli zbavena sfly pudící,
Francie po čtyřiadvalcet let řídila se podněteni od
Napoleona jí vštípeným. Nesmíme však císařství po*
sužovat dle i^epravých nápodobení, jaká jsme viděli;
nápodobilyt se věci beze všeho obkdu na ducha, v ja*
kém byly zaváděny. Dvě příčiny spůsobily všecky
divy, jBké jsme viděli za císařství vzdor válkám: jedm
byl geniální muž , druhá byl systém od něho zave*-
děný. Za císařství všickni rozšafní a schopní lidé
Francie povoláni byli přičiňovat se k jedinému účelu
— blahu vlastí. Od těch dob naopak všecky rozumy
zanášejí še pouze bojem mezi sebou, hádáním se o
cestu, kterou by se měli dáti, místo postupování. Ká*
zeň politická jest zlomena, a místo přímého postupo-
vání k jistému cíli v šiku pevně sraženém, vyvolil
každý svou zvláštní cestu, odtrhnuv se od hlavního
vojska.

Praví se, že císař byl despota. Pravda, že moc jeho
měla všechen důraz potřebný ke tvoření ; ona však byla
ve srovnalosti s důvěrou, kterou mu věnoval národ. „Za
Napoleona," praví generál Foy, „nebylo stížností na
strannost, neznámo bylo týrání od podřízenců, ne-
známa nesnášelivost kast, neznáma nesnesitelná vláda
stran. Zákon byl mocný, možná že někdy příkrý,
avšak stejný pro všecky." *) Říkají že Napoleon byl
despota; ale on nad nikým nevyřkl sesazení bez vy*
šetřování, bez předcházející zprávy, ano málo kdy bez
vyslyšení obvínéného úředníka. Nikdy, ani v občan-
ských ani ve správních záležitostech, neustanovil se

*) Guerre de la FeniiiBttle, tmne 1 , p. 18.

Digitized by VjOOQ IC

— 78 —

VMpolcfm iffo njgakoa strami bex pfeddiázejfeCho ro-
korání OTécech, o které se jednk). Žádný panoynik
neiádal tak tutfák ni jako cfaař, néboton vyhledá-
val toliko jedinoa tSc — pravdo. HoUrliž bytí despo-
tou ze systemn ten, který svým zákomifkem a svou
organisad neustále smSřoval k tomn, aby libovolnost
byln nahražoia zákonem? Vizme, kterak roku 1810
zamezil vyvlastňoTáni z ohledn veřejného prospéclm
bez předéházejícfho výrokn soudního^, ustanoviv rada
sporní k upravování této stránky vládní libovUe, ne-
vyfanntelné při správé státn. PraviK při té přfleiitosti:
,C!hci, aby se vláda provozovala prostředky zákonními
a co by třeba bylo očíniti mimo zákon, aby stvrzeno
bylo jedním ze státních sboriL*

Vizme, kterak též roka 1810 na jevo dává svou ne-
spokojenost, že nebyl vyhotoven tiskový zákon.**) Po-
zoru hodná jsou památná slova, pronesená od císaře
při té přQežitosti: ,, Nechci, aby moji nástupci měli
takovou moc, nebof mohli by jí zneužívati.'

Čtouce dějepis žasneme nad přísností úsudků,

*) tChci, aby Teřejný prospěch uznán byl usaešenim se-
nátu, zákonem anebo dekretem úrokovaným y statni radě; pak
aby pře z toho povstalé vyřizovány byly od řádných soudů.
Vyznávám, že tomu nezvyknu, aby se kamkoli vloudila libovolnost,
i aby tak ohromný stát měl úřady, na které by nelze bylo
vynáiet stížnosti.'' (Slova císařova v státní radě.)

**) „Tisk, který se nazývá Svobodným, jest v ncghoiAím otro-
ctví absolutismu, policie zohavuje, potíači^e spisy jak se ji líbí,
a není to ani ministr který soudí, nýbrž on dostává zprávy od
svých úřadů. Nic není nepravidelnějšího, nic libovolnějšího, ne^
takový pořádek.'' (Slova císařova v statni radě.)

Digitized by VjOOQIC

— 79 —

jaké pronášejí Franoonzové nad vlastní svou vládou,
a nad jejich shovívavostí v ohledu na vlády cizí. Po-
slyšme na příklad, jak soudí Garrel opravě Grom^svel-
lově ; a protektor anglický byl zajisté daleko za hrdi-
nou francouzským : „Bylo štěstí pro Anglii, že takový
muž (Cromwell) vzal na sebe odpovědnost za násil-
nictví nevyhnutelné, neboť s usurpací nastoupil po-
řádek místo anarchie, a pořádku bylo potřebí. Všude
a po všecky časy byly to potřeby, jenž vytvořily
úmluvy zásadami zvané, a vždycky musily zásady
ustoupit potřebám. Bylo potřebí bezpečnosti, po-
klidu, velikosti, která by zabrožovala vnější nepřátele
revoluce a obchodnické zájmy anglickým protivné.
Bylo potřebí správy, kteráby zahrnovala všecky strany
a nepatřila k žádné; která by znala všecky idey toho
času, ale nepřiznávala se výhradně k žádné; která
by používala vojska, ale neposlouchala ho. Cromwell
měl příčinu proti royalistílm, poněvadž byli nepřátelé
vlasti ; proti presbyteriánům, poněvadž byli nesnášelivi
a nepochopovali revoluci; proti urovnavačům, poněr
vadž žádali nemožné věci; konečně proti přepiatým
republikánům, poněvadž nechápali obecného míněni" *)
Zdaž nejsou tato slova věrným výkladem císařovy
vlády? A přece slýcháme se mermomocí ozývat hlasy
francouzské, jenž pronášejí nespravedlivá obvinění,
opakujíce ňa příklad, že vláda Napoleonova byla vlá-
dou šavle! Edyby toto mínění mělo obdržet vrch, pak
by se mohla opakovat slova Montesquieuova : „Ne**

♦) Historie de la contre-revolution en Angleterre, Introduc-
tion p. 60.

Digitized by VjOOQ IC

— 8© —

Štěstím jest pro poyěst knížete, \)ýt potíačenu od
strany, která se dostala k panování, anebo přečkána
0d před^dku, jejž chtěl vyhladiti/

V skutku nebyla vnitřní moc nikdy méně vojen-
skou, jako za Napoleona. Ve všem co činil patrná
byla snaha, dát přednost občanskému řádn před řá-
dem vojenským. Ža vlády císařské žádný úřad ob-
čanské správy nebyl asaiijat od vojínů. Ten,* jenž
utvořil důstojnosti občanské, aby je postavil naproti
důstojnostem vojenským; jenž založením čestné legie
chtěl stejným spůsobem odměík)vati zásluhy občaiBké
i služby vojenské ; který od svého uvázání se v moc
zanááel se osudem civilních úředníků*); který t&nto
posledním dával tždy přednost**); který uvnitř, i
v zemích podmaněných, svolával státní rady, obdařené
vyšší správní mocí než měli generálové :. to jest ten
muž, jejž strfiniiictví chtělo by nám líčiti jakožto pří-
vržence vojenské vlády. **^)

*) „£dyž Napoleon dostal se k vládě, bylo vojenské výslnžné
již zákonem upraveno; ale udělovat výsložné civilní nebylo
odkud. Úředníci, nemajíce budoucnosti, nadužívali své moci.
Direktorstvo, nemohouc povolovati pense, dopouštělo kořistiti
a úřadování, véc to nemravná."" (TMbaudeau, tome 111/ p. 179).

**) Zákon o přednosti od 13. července 1804.

***) Thibaadeau ve svém spise Hisuňre $ou$ le Consuku^ kdež
vypravtge, kterak císiur se vyjádřil v státní radě, že není člo-
věka více občanského nad něj, dokládá : ,,Mělo-li vojsko důle-
Iřitost a vážnost, tož byla jeho autorita přísné ohraničena při-
roseny mezemi; nejmenší jeho výstupky byly přísně trestány.
První konsul nadržoval soudům a prďektům proti generálům,
občan nebyl podroben jiné moci než civilní. Tvrdit opak bylo
by popírat véc zřetelnou. (Tome 11, p. 218.)

Digitized by VjOOQ IC

— 81 —

i Stěžoyánd si^ na to, 'ie do lyceí uvedena uniforma

i a kázeň vojenská. Což medle jest to něco zlého, když,
se v národu rozšiřoje duch vojenský, onen duch, jenž
I vzbuzuje nejšlechetnější cky cti, bezzištnosti , lásky
t k vlasti, á jímžto přivykáme pořádku, pravidelnositi
a podřízenosti? Duch vojensky není nebezpečný, leda
tenkráte, když náleží výhradně jisté kastě. *)
I Co se týče kroje vojenského, zvolil jej císař pro

f lycea a speciální školy k vůli stejnosti. Když dsař
I jednou navštívil prytaneum y Saint-Cyru, pozastavil
I! se nad rozdílností šatu chovanců: je(hii měli oUdc
{ vybraný, jiní roztrhaný. Císař vyjádřil se, že nechce
i žádného rozdílu mezi chovanci, že stejnost má být
i prvním pravidlem při vychovávání, i zavedl všem
ji stejný kťoj. -

Generál, vyzvaný ke svědectví ve prospěch papotnikův,
' nebyl by si siáěl dovolit úmyslnoa nejasnost. V častých sporech

mezi autoritou vojenskou a civilní skoro vždycky dáváno této

za pravdu. (Thibaudeau, tome I. p. 82.)
i Roku 1806 Junot, guvernér P^iurížský, obviněn byl z pytilá-

1; etvi. On neuznával autorita soudů, byl vdak přinucen dát se
i na vyjednáváni, aby odvrátil od sebe exekuci. (Thibaudeau tome.
í V. p. 318.) , '

I *) "Vyjma cvičení ve zbrani a v pohybování řadovém,

které se dalo v přiměřenosti k silám chovanců, nebylo ve všem
i jich. konání, jich studiích, jídlech, zábavách jiného rozdílu, n^
i mezi' bubnem a zvonem. Z těchto dvou nástrojů bez rozpakování
! dáváme přednost bubnu. Za panování zvonu bývali chovanci
! mrskáni; [za panování ■ bubnu byly tělesné tresty zapovězeny.

Lyceáni zachovávali káz^, postava i vzhled jejich byly sluáůé
I a zmužilé, čehož nespojovalo se při větftině iéůsA t kolij^ích.

vštěpovala prý se jim oMiba ve zíváni. Což nebyli všickni

mladí lidé podobeni zák<Miu odvo^ma'?^ (TMbttódeáu.)

6

Digitized by VjOOQ IC

— 82 —

Konečně byla to diyná vojendcá vláda, když v ne-
smírné říši udržován byl pokoj bez jediného vojáka,
v době, kde hlava státu a vojska byla osm set mil
vzdálena od hlavního města. *) Také orel císařský,
ozdobený tolika vavříny, nikdy nebyl pokálen krví
fraQcouzskou, prolitou od fiáncouzskéhó vojska. Jest
málo vlád, které mohou říci totéž o svém praporu.

Chvála císařova spočívá ve skutcích; potřebí to-
liko přebírati se v Monií^uru. Sláva jeho jest jako
slunce; jen slepec jí nevidí. Nepatrní utrhači nezmění
neodvratný vliv zjevných skutků ; několik kapek in-
koustu do moře vlitých nemůže zjinačit barvu jeho
vod.- Nicméi^ě, jakož jsou lidé dudia sprostého, kteří
nedovedou chápat co jest velikého, a jakož v dobách
přechodních duch strannický znetvořuje veliké rysy
historické, není neprospěšno připomínat obecnému lidu,
který jest tak veliký obdivovatel císařův, že ú(^ta jeho
nezakládá se na klampém lesku prázdné slávy, nýbrž
na důkladném ocenění skutků, jenž měly za účel bla-
hobyt člověčenstva.

Kdyby Napoleon tam v stanti nebeském, kde ve-
liká jeho duše odpočívá v pokoji, inohl se starati o
popuzování a ůSudky jej na zemi ur^ející, zdaž roz-

*) nAni v zemích noyě nabytých nebylo potřebí vojenských
Bborů. V Piemontě, Toskáně a Janovská bylo sotva 1500 mužů
vojska. Když cisí^.byl ve Vidní, neměla Paříž četnější posád-
ku neiOi 1200 mužft. Císař projížděl se uprostřed davu napl-
ňujícího Garroussel anebo v parku Saml-Cloudském, ve čtyr-
spřežnim voze krokem, ponze s císl^ovnoii a jedním pážetem,
m^ 150,000 diváky vůz jeho obldopigícímL Současníci byli
toho svědkové.** (Thibaudean tome Vm. p. 176.)

Digitized by VjOOQ IC

— 83 —

horlený jeho stín by nemel práva odpovědět svým
obviňovatelůili: „Vše, co. jsem činil pro vnitřní blaho
Francie, ktomu jsem měl jenom přestávky mezí
bitvami. Ale vy, kteří na mne kydáte hanu, co jste
učinili vy za čtyřiadvacet let hlubokého pokoje?"

Ukojili jste rozbroje, sjedn^otili jste strany koliem
oltáře vlasti? Zjednali jste rozličným státním niocem
mravní převahu , již poskytuje zákon a která jest
rukojemstvím stálostí?

Dali jste ávé pairské komoře demokratickou or-
ganisací mého senátu?

Zachovali jste státní radě její blahodárný vliv
a prospěšnou působnost?

Zachovali jste ústavu čestné legie, ryzotu a lesk
původní její organisace ?

Dali jste svému volebnímu systému demokratický
základ mých okresních shromáždění?

Usnadnili jste přístup do komory poslanců rirče-
Bíni platu jejím údům ?

.Odměňovali jste, jako já, všecky zásluhy, potla-
čili jste úplatnost, a zavedli jste v zeměsprávu onu
přísnou d ryzí mravnost, která zjednává úctu au-
toritě? • ^

Použili jste vlivu , moci k opravě mravů* Zdali
zločinů, co by byly měly řidnout, nepřibývá čím dále
tím více?

Pojistili j^te majetek pozen^iosti ukončením prací
katastru? ,

Vyvolali jste, jako já, sto nových druhů průmyslu

z půdy?

6*

Digitized by VjOOQ IC

— 74 —

prAmysln nových C5est; učenec Denon jmenován jest
teditelem musea uměleckého ; MoUien ministrem pokladu*
Za šťastný stav financí pod vládou císařskou povia-
noyána jest Francie s veliké části Gaudinovi, vévo-
dovi Gaetánskému, který, stav se za konsulátu mini*
strem finančním, neodstoupil až roku 1814.

Aby konečně byla otevřena cesta všelikým opra-
vám, udělen dvoru kasačnímu týž úkol v ohledu na
zákony, jaký měl institut v ohledu na vědy. Každého
roku měl podávat zprávu, jakých oprav bylo potřebí
v rozličných oborech zákonodárství, a oznamovat vady
a chyby, které vycházely na jevo.

Bylof v ústavech císařství pozorovati ustavičný
ruch, jenž z obvodu působil na střed a odtud zase
nazpět k obvodu, podobný oběhu krve, která v těle
lidském teče k srdci a odtud se zase rozbíhá ke kon-
četinám. S jedné strany účastnil se lid prostředkem
voleb všech ,úkonů politických; s druhé strany před-
sedali sborům stáním mužové, v jichž rukou byla moc.
Vysocí hodnostáři císařští předsedali Volebním výbo-
rům největších měst; ostatním výborům předsedali
jiní vysocí úředníci občanští aneb údové četné legie**)

Státní radové bývali v mimořádné službě posí-
láni do departementů k dohUžení na správu ; donáše-
jíce záměry vlády přijímali stížnosti a přání obyva-
telstva. Senátoři^ užívající nadání senátorských, byli za-
vázáni, trávit ročně tři měsíce ve svém arrondissémentu,
aby tam oznamovali smýšlení středu a zase do Paříže
smýšlení arrondissémentu.

*) Každý volební výbor končil své zasedání uhlasováním
adresy k císaři, která mu byla odevzdána zvláStni deputaci

Digitized by VjOOQ IC

— 76 —

Založení čestné legie, které rozdělovalo územf
francouzské na šestnáct oloresů a jmenovalo pro každý
hlavní místo, bylo, dle vyjádření referenta toho zákona,
zai^ení politické, jenž stavělo mezi společnost pro-
středníky, kteií by mínění obecnému věrně a upřímné
předkládali skutky vlády a taktéž zase vládu uvědo-
movali o mínění obecném.

Známo, jak velikým dobrodiním bylo zavedení
zákonníka Napoleonova, jenž mnohé částky zákonodár-
ství uvedl ve shodu se zásadami revoluce, a znamenitě
umenšil počet právních pří tím, že množství případů
každému srozumitelně vykládal. Avšak ani tento zá-
konnQc nevyhovoval úplně císařovu přání; obmýšlelC
on zákonník všeobecný, tak aby nebylo jiných zákonů,,
nežli obsažených v tomto jediném svodu, i aby se je-
dnou za vždy prohlásiti mohlo neplatným a nestáva-
jícím, QO by se v něm nenacházelo. „Neboť," vyjádřil
se císař, „nikdo by nebyl jist, by dle některých sta-
rých ediktů Ghilperichových a Faramondových, schválně
vyštouraných, nemohl řádně a právně být oběšen. **

Abychom krátce podali systém císařství, může se
říci, že základ jeho jest demokratický, poněvadž všeliká
moc vychází od lidu; organisace pak že touž měrou
jest hierarchická, poněvadž jest ve společnosti rozličných
stupňů ku podněcování všelikých schopností.

Závodiště otevřeno 40 milionům duší, rozdíl činí
jediná zásluha, již odměňuje rozličné povýšení veí
stupnici občanské.

Tedy v ohledu politickém: hromady okresní, vý-
bory volební, zákonodárný sbor, státní. rada, senát,
velicí hodnostáři.

Digitized by VjOOQ IC

.^ 76 "

V oUeda vojenském jest každý vojákem; každý
voják může se státi důi^jnfkein, plukovníkem, gene-
rálem, ifiaršálem.

V ohledu čestné legie mají všecky zásluhy stejné
-právo: služby obianské, vojenské, prftmyslnické, cír-
kevní, vědecké; vSickni mohou dojíti stupM legionář-
ských a státi se důstojníky, veliteli, veledůstojníky, ma-
jiteli velikého orla.

Veřejné vyučování má své školy základní, dru-
hotní, lycea, a co vrch celého stavení institut.

Spravedlnost má soudy první stolice, • soudy cí-
sařské, soud kasačnL

Konečně správa zemská má místní představené
(maires), přiručníky čili adjunkty, podprefekty, pre-
fekty, ministry, státní rady.

Napoleon měl takto v každém oboru ohnisko, ko-
lem kterého sestavovaly se všeliké síly národní. Francie
byla rozdělena co do správy: na obecní arrondisse-
menty a prefektury; co do politiky na volební vý-
bory a senátorství, co do vojenství nadivise vojenské;
co do spravedlnosti na císařské soudy; co do církve
na biskupství; co do vědy na lycea; v ohledu mrav-
ním na okresy čestné legie.

Sbor politický, jako sbor vyučovací a sbor správní,
stál nohama svýma v obcích a hlavu měl v senátu.

Vláda císařova tedy, abychom se tak vyjádřili,
byla velikánská pyramida o širokém základě a s hla-
vou vysokou.

Probéhše dobu od roku 1800 do 1814 a pohlé-
dnouce na stav tehdejší vidíme, že větší část zařízení
císařových trvala dosavad, sama jedině o své moci

Digitized by VjOOQ IC

— 77 —

udržujíc správu zeoié. Ačkoli zbavena sfly pudící,
Francie po čtyřiadvacet let řídila 8e podnětem od
Napoleona jí vštípeným. Nesmíme však císařství po«
sužovat dle i^epravých nápodobení, jaká jsme vkléli;
nápodobilyt se věci beze všeho ohledu na ducha, v ja*
kém byly zavádény. Dvě příčiny spůsobily vSecky
divy, jaké jsme viděli za císařství vzdor válkám: jedm
byl geniální muž , druhá byl systém od něho zave*-
děný. Za císařství všickni rozšafní a schopní li<lé
Francie povoláni byli přičiňovat se k jedinému áíehi
— blahu vlastí. Od těch dob naopak všecky rozumy
zanášejí še pouze bojem mezi sebou, hádáním se o
cestu, kterou by se měli dáti, místo postupováni Ká*
zeň politická jest zlomena, a místo přímého postupo-
vání k jistému cíli v šiku pevně sraženém, vyvolil
každý svou zvláštní cestu, odtrhnuv se od hlavního
vojska.

Praví se, že císař byl despota. Pravda, že moc jeho
měla všechen důraz potřebný ke tvoření ; ona však byla
ve srovnalosti s důvěrou, kterou mu věnoval národ. „Za
Napoleona," praví generál Foy, „nebylo stížností na
strannost, neznámo bylo týrání od podřízenou, ne-
známa nesnášelivost kast, neznáma nesnesitelná vláda
stran. Zákon byl mocný, možná že někdy příkrý,
avšak stejný pro všecky." *) Říkají že Napoleon byl
despota; ale on nad nikým nevyřkl sesazení bez vy*
šetřování, bez předcházející zprávy, ano málo kdy bez
vyslyšení obviněného úředníka. Nikdy, ani v občan-
ských ani ve správních záležitostech, neustanovil se

*} Guerre de la Feninfittle, tmne 1 , p. 18.

Digitized by VjOOQ IC

— 78 —

Napoleon pro nějakou stranu bez předcházejícího ro-
kování o věcech, o které se jednalo. Žádný panovník
nežádal tak častých rad jako císař, nebofon vyhledá-
val toliko jedinou věc — pravdu. Mohl-liž býti despo-
tou ze systému ten, který svým zákonníkem a svou
organisací neustále směřoval k tomu, aby libovolnost
byla nahrazena zákonem? Vizme, kterak roku 1810
zamezil vyvlastňováni z ohledu veřejného prospěchu
bez předdiázejícího výroku soudního*), ustanoviv radu
sporní k upravování této strunky vládní libovůle, ne-
vyhnutelné při správě státu. Pravilť pří té příležitosti:
^Chci, aby se vláda provozovala prostředky zákonními,
a co by třeba bylo učiniti mimo zákon, aby stvrzeno
bylo jednbn ze státních sborft.^

Vizme, kterak též roku 1810 na jevo dává svou ne-
spokojenost, že nebyl vyhotoven tiskový zákon.**) Po-
zoru hodná jsou památná slova, pronesená od císaře
při té příležitosti: „Nechci, aby moji nástupci měli
takovou moc, neboť mohli by jí zneužívati."

Čtouce dějepis žasneme nad přísnosti úsudků,

'*') nChci, aby veřejný prospěch nznán byl usaešenim 'se-
nátu, zákonem anebo dekretem urojkovaným y státní radě; pak
aby pře z toho povstalé vyřizovány byly od řádných soudů.
Vyznávám, že tomu nezvyknu, aby se kamkoli vloudila libovolnost,
i aby tak ohromný stát měl úřady, na které by nelze bylo
vynášet stížnosti/' (Slova, císařova v státní radě.)

**) „Tisk, který se nazývá Svobodným, jest t ncýhoiéím otro-
ctví absolutismu, policie zohavíme, potlačuje spisy jak se ji líbí,
a není to ani ministr který soudí, nýbrž on dostává zprávy od
svých úřadů. Nic není nepravidelnějšího, nic libovolnějšího, než
takový pořádek.'' (Slova císařova v státní radě.)

Digitized by VjOOQ IC

— 79 —

jaké pronášejí Franoonzové nad vlastní svou vládou,
a nad jejích shovívavostí v ohledá na vlády cizí. Po-
slyšme na příklad, jak soudí Garrel o správě Grom^svel*
lově ; a protektor anglický byl zajisté daleko za hrdi-
nou francouzským : „Bylo štěstí pro Anglii, že takový
muž (Cromwell) vzal na sebe odpovědnost za násil-
nictví nevyhnutelné, neboť s usurpací nastoupil po-
řádek místo anarchie, a pořádku bylo potřebí. Všude
a po všecky časy byly to potřeby, jenž vytvořily
úmluvy ' zásadami zvané, a vždycky musily zásady
ustoupit potřebám. Bylo potřebí bezpečnosti, po-
klidu, velikosti, která by zabrožovala vnější nepřátele
revoluce a obchodnické zájmy anglickým protivné.
Bylo potřebí správy, kteráby zahrnovala všecky strany
a nepatřila k žádné ; která by znala všecky idey toho
času, ale nepřiznávala se výhradně k žádné; která
by používala vojska, ale neposlouchala ho. Cromwell
mél příčinu proti royalistílm, poněvadž byli nepřátelé
vlasti ; proti presbyteriánům, poněvadž byli nesnášelivi
a nepochopovali revoluci; proti urovnavačům, poněr
vadž žádali nemožné věci; konečně proti přepiatým
republikánům, poněvadž nechápali obecného míněni" '^)
Zdaž nejsou tato slova věrným výkladem císařovy
vlády ? A přece slýcháme se mermomocí ozývat hlasy
francouzské, jenž pronášejí nespravedlivá obvinění,
opakujíce na příklad, že vláda Napoleonova byla vlá-
dou šavle I Edyby toto mínění mělo obdržet vrch, pak
by se mohla opakovat slova Montesquieuova : „Ne^

*) Historie de la contre-revolution en Angleterre, Introduc-
tion p. 60.

Digitized by VjOOQ IC

— 80 —

štěstím jest pro pověst knížete, \)ýt potlačenu od
strany, která se dostala k panování, anebo přečkána
0d předsadku, jejž chtěl vyhladiti/

V skutku nebyla vnitřní moc nikdy méně vojen-
skou, jako za Napoleona. Ye všem co činil patrná
byla snaha, dát přednost občanskému řádu před řá-
dem vojenským. Za vlády císařské žádný úřad ob-
čanské správy nebyl asaujat od vojínů. Ten, « jenž
utvořil důstojnosti občanské, aby je postavil naproti
důstojnostem vojenským; jenž založením čestné legie
chtěl stejným spůsobem odměňovati zásluhy občanské
i služby vojenské ; který od svého uvázání se v moc
zanášel se osudem civilních úředníků*); který těmto
posledním dával vždy přednost**); který uvnitř, i
v zemích podmaněných, svolával státní rady, obdařené
vyšší správní mocí než měli generálové :. to jest ten
muž, jejž striinnictví chtělo by nám líčiti jakožto pří-
vržence* vojenské vlády. ***)

*) „£dyž Napoleon dostal sek vládě, bylo vojenské výslpžné
již zákonem upraveno; ale udělovat výsložné civilní nebylo
odkud. Úředníci, nemajíce budoucnosti, nadužívali své moci.
Direktorstvo, nemohouc povolovati pense, dopouštělo kořistiti
s ářadování, véc to nemravná.'' (Thibaudeau, tome 111/ p. 179).

**) Zákon o předností od 13. července 1804.

***) Thibaudeau ve svém spise H%$uňre $ou$ le Consulat^ kdež
vypravtge, kterak císi^ se vyjádřil v státní radě, že není člo-
věka více občanského nad něj, dokládá : ^Mělo-li vojsko dulo-
Itítost a vážnost, tož byla jeho autorita přísné ohraničena při-
toien^ mesemi; nejmenší jeho výstupky byly přísně trestány.
První konsul nadržoval soudům a prefektům proti generálům,
občan nebyl podroben jiné moci než civilní. Tvrdit opak bylo
by popírat věc ďetehiou. (Tome 11, p. 218.)

Digitized by VjOOQ IC

— 8i —

Stěžoyánoí si na to, *že do lycei uvedena imifonna
a kázeň vojenská. Což medle jest to něco zlého, když.
se v národu rozšiřttje duch vojenský, onen ducfa^ jenž
vzbuzuje nejšlechetnější cky cti, bezziětností, lásky
k vlastí, á jfmžto přivykáme pořádku, pravidelnositi
a podřízenosti? Duch vojensky není nebezpečný, leda
tenkráte, když náleží výhradně jisté kastě.'*)

Co se týče kroje vojenského, zvolil jej císař pro
lycea a speciální školy k vůli stejnosti. Když císař
jednou navštívil prytaneum y Saínt-Cyru, pozastavil
se nad rozdílností šatu chovanců: jedni měli oUek
vybraný, jiní roztrhaný. Císař vyjádřil se, že nechce
žádného rozdílu mezi chovanci, že stejnost má být
prvním pravidlem při vychovávání, i zavedl vSem
stejný kroj. <.

Generál, vyzvaný ke svědectví ve prospěch pa^ovnikůy,
nebyl by si sntól dovolit úmyslnou nejasnost V častých sporech
mezi autoritou vojenskou a civilní skoro vždycky dáváno této
za pravdu. (Thibaudfeau, tome I. p. 82.)

Roku 1806 Junot, guvernér P^ížský, obviněn byl z pytlá-
ctvi. On neuznával autoritu soudů, byl však přinucen dát se
na vyjednáváni, aby odvrátil od sebe exekuci. (Thibaudeau tome.
V. p. 318.) , ^

*) » Vyjma cvičení ve zbrani a v pohybování řadovém,
které se dalo v přiměřenosti k silám chovanců, nebylo ve všera
jich. konání, jich studiich, jídlech, zábavách jiného rozdílu, n^i
mezi' bubnem a zvonem. Z těchto dvou nástrojů bez rozpakováni
dáváme přednost bubnu. Za panování zvonu bývali chovanci
mrskáni; 'za panování bubnu byly tělesně tresty zapovězeny.
Lyceáni zachovávali kázeň, postava i vzhled jejich byly slušAé
a zmužilé, čehož nespatřovalo se při větiině žádců v kolejních,
vštěpovala prý se jim obliba ve zbrani. Coi nebyli všickni
mladí lidé podrobeni, zákimu odTodnima'?*' (TMbaódeau.)

6

Digitized by VjOOQ IC

— 82 —

Konečně byla to divná vojenská vláda, když v ne-
smírné říši udržován byl pokoj bez jediného vojáka,
v době, kde hlava státu a vojska byla osm set mil
vzdálena od hlavního iněsta. *) Také orel císařský,
ozdobený tolika vavříny, nikdy nebjl pokálen krví
francouzskou, prolitou od francouzského vojska. Jest
málo vlád, ktcjré mohou říci totéž o svém praporu.

Chvála císařova spočívá ve skutcích; potřebí to-
liko přebírati se v Monit^uru. Sláva jeho jest jako
slunce; jen slepec jí nevidí. Nepatrní utrhači nezmění
neodvratný vliv zjevných skutků; několik kapek in-
koustu do moře vlitých nemůže zjinačit barvu jeho
voA^ Nicméi^ě, jakož jsou lidé ducha sprostého, kteří
nedovedou chápat co jest velikého, a jakož v dobách
přechodních duch strannický znetvořuje veliké rysy
historické, není neprospěšno připomínat obecnému lidu,
který jest tak veliký obdivovatel císařův, že ůcjta jeho
nezakládá se na klamném lesku prázdné slávy, nýbrž
na důkladném ocenění skutků, jenž měly za účel bla-
hobyt člověčenstva. .

Kdyby Napoleon tam v stanu nebeském, kde ve-
liká jeho duše odpočívá v pokoji, tnohl se starati o
popuzování a úsudky jej na zemi urážející, zdaž roz-

*) „Ani v zemích norě nabytých nebylo potřebí vojenských
Bborů. Y Fiemontě, Toskáně a Janovsku byl<> sotva i500 mužů
vojska. Když císař.byl ve Vídni, neměla Faiiž četnější posád-
ku neiUi 1200 mužů. Císař projížděl se uprostired davu napl-
ňujícího Garroussel anebo v parku Saúá-Gloudském, ve čtyr-
spřežiiím voze krokem, ponzQ s dsie^ovnop a jedním pážetem,
mezi 160,000 diváky vůz jeho obUopvgícími Současníci byli
toho svědkové/ (Thibandeau tome Vm. p. 176.)

Digitized by VjOOQ IC

— 83 —

horlený jeho stín by nemél práva odpovědět svým
obviňoýatelůiíi: „Vše, co. jsem činil pro vnitřní blaho
Francie, k • tomu jsem měl jenom přestávky mezi
bitvami. Ale vy, kteří na mne kydáte hanu, co jste
učinili vy za čtyřiadvacet let hlubokého pokoje?"

Ukojili jste rozbroje, sjedtíčtili jste strany kolem
oltáře vlasti? Zjednali jste rozličným státním mocem
mravní převahu , již poskytuje zákon a která jest
rukojemstvím stálostí?

Dali jste ávé pairské komoře demokratickou or-
ganisací mého senátu?

Zachovali jste státní radě její blahodárný vliv
a prospěšnou působnost?

Zachovali jste ústavu čestné legie, ryzotu a lesk
původní její organisace ?

Dali jste svému volebnímu systému demokratický
základ mých okresních shromáždění?

Usnadnili jste přístup do komory poslanců urče-
ním platu jejím údům ?

.Odměňovali jste, jako já, všecky zásluhy, potla-
čili jste úplatnost, a zavedli jste v zeměsprávu onu
přísnou a ryzí mravnost, která zjednává úctu au-
toritě? •

Použili jste vlivu , moci k opravě mravů. Zdali
zločinů, co by byly měly řidnout, nepřibývá čím dále
tím více?

Pojistili jiste majetek pozen^nosti ukončením prací
katastru? ,

Vyvolali jste, jako já, sto nových druhů průmyslu

z půdy?

6*

Digitized by VjOOQ IC

— 84 —

DakonSli jste za dlouhého míra polovid prac^,
které j£^ započal v tas kmtých válek ?

Otevřeli jste obchodu nových cest?

Použili jste všech důchodů Francie jediné k je-
jímu blahobytu?

' Zavedli jste opět zákon o manželském rozvedení^
který pojišťuje mravnost rodin?

Zřídili jste národní obranu v ten spůsob, aby byla
nepřemožitelnou ohradou proti nepřátelskému vpádu ?

Obmezili jste duchovenstva na jeho církevní práva^
vzdálíce je naoci politické ? . ^

Zachovali jste vojsko při. oné vážnosti a oblíbe-
nosti, jaké bylo dosáhlo tak dobrým právem? Zda ne-
hleděli jste zlehčit šlechetné povolání vojínovo?

Udělili jste nedpbitkům Waterlooským toho kousku
chleba, který jim náležel jakožto ciena za krev, již
přelévali pro Francií? -

Zdaž trojbarevný prapor, zdaž jméno Francie za-
chovaly onen lesk a onen vliv, které je činily váže-
nými na celém světě? ' -

. Pojistili jste Francii spojence, na něž by se mohla
spoléhat y době nebezpečenství?

Zmírnili jste břemena lidu? Či nejsou naopak
vaše daně vetší, olezli mé daně válečné?

Zmírnili jste konečně onu správjoí centralisaci,
kterou jsem zavedl pouze k zorganisování vnitřka a
k obraně proti cizincům ? ,

Nikoli, Vy jste z mé vlády zachovali to, ca byto

Digitized by VjOOQ IC

- 85 ~

jen pomíjející, jen závazky okamžité; zavrhli pak jste
všecky výhody, jimiž zakrývaly se nedostatky.

Neuměli jste docíliti dobrodiní míru , iďe zacho-
vali jste všecky nesnáze války, bez jejích nesmírných
odměn: cti a slávy vlasti!

Digitized by VjOOQ IC

HLAVA CTVRTA-

OTÁZKA ZEVlňTŘNÍ.

Politika Napoleonská. — Rozličné záměiy císařovy. — Dobro-
diní národům přinášená. — Itálie, ŠVýcary, Německo , Vest-
fálsko, Polsko. — Jeho záměry se Španělskem.

Vztahy Francie k vládám cizím možná uvažovat
i3 tťojího hlediště, kterého poskytuje následující trojí
systeioa :

Jedna politika, slepá a náruživá, ráda by hodila
rukavici Eyropě a svrhla by s trůnu všecky krále*

Jiná politika, naskrz , opačná, snaží se zachovat
pokoj za každou cenu, získáním si přátelství panov-
níků na ujmu cti a prospěchu víasti.

Třetí politika konečně přímo navrhuje spolek
Francie všem vládám, které s ní chtějí kráčet za spo-
lečnými zájmy.

Dle první nebylo by áni míru ani příměří; dle
druhé nebylo by války, ale také žádné samostatnosti;
dle třetí nebylo by míru beze cti, nebylo by vše-
obecné války.

Třetí systém jest politika Napoleonská, dle té
spravoval se císař po celý čas svého působení. Klesl-li
Napoleon vzdor tomu, má jeho pád příčiny, které vy-

Digitized by VjOOQ IC

— 87 —

světlíme později; to však jest nad pochybnost jisto,
že bez této politiky nebyl by nikdy vítězil nad útoky
Evropy. „Ěím,* praví Montesquieu, „vzrůstal, poně-
vadž vedl války jenom jednu po druhé; štěstím ne-
pochopitelným bylo, že každý .národ povstával proti
němu, až když jiný byl zahuben." ^ v

To, co náhoda a Štěstí učinily ve prospěch roz-
šíření se Ěíma, toho dosáhl Napoleon ve prospěch
Francie svou politikou. ' •

Od roku 1796,. kdežto' s 30.000 muži podrobil
sobě Itálii, jeví se nejenom co vélil^ vůdce, nýbrž i
co hluboký státník. Direktorstvo , ve své neznalosti
věcí, vyslalo generála Bonaparta svrhnout s trůnu
krále Sardinského a táhnouti na Ěím, maje v zádech
80,000 Rakušanů, vyhrnujících se z Tyrol. Napoleon
zavrhí rozkazy tak zle vypočtené. Oh s králem Pie-
montským uzavřel spolek ofensívní a defensivní, uči-
nil smlouvu s papežem, a porazil Rakušany; ovqce
toho postupu byl mír v Campo Formio. Konečně
sotva uplynulo několik let, a' Napoleon, nedávno 'po-
staven v čelo státu, který měl válku s celou Evropo'u»
shromáždil pod svůj trojbarevný prapor k výpravě
proti Moskvě Prušáky, Hanoverány, Holanííany, Sasy,
Vestfálce, Poláky, Rakušany, Virtemberáky, Bavory,
Švýcary, Lombardy, Toskánce, Neapolitáay atd.

Ze shromáždění všech Ijěchto ) národů pod své
rozkazy možná souditi o Spůsobilosti císařovy poH*
tiky. Že se mu nezdiařilo v Moskvě, toho příčinou ncnl
špatné jeho vypočtení; stalo se to, poněvadž osud a
živlové spolčili se proti n&nu. Nebezpečenství, spo«

Digitized by VjOOQ IC

- 88-

jené s tak vetikým* podniknutím, pžiměř^é jest vý-
sledkůiiiy jakých se domáháme.

Od těch dob, co Napoleon držel moc ve svých
rukou, musel mít na zřeteli všeobecný cíl^ k něnrož
pracovd; avšak béhem událostí se obmysly jeho mě-
nily, cíl jeho se bud! šířil neb^ zužoval. „Nikdy jsem
nebyl tak zpozdilý,*" pravil, „abych událostmi chtěl
zatáčet dle svého systému; nýbrž ^naopak uspůsoboval
jsem svůj systém dle osnovy událostí/'
^ Pojistit neodvislost Francie, zlivést v Evropě trvalý
pokoj, to byl onen cíl, jehož byl tak blízek, vzdor
zapleteností událostí a neustálému zápasu protivných
sobě zájmů. Čím více se odhalí tajemství diploma-
tická, tím patrnější bude, že Napoleon krok za kro-
kem neodolatelně veden byl okolnostmi k oné obrovské
moci, která povstala válkou a kterou zničila válka.
Od něho nikdy nevycházel útok, naopak on ustavičné
musil odrážet spolčenou proti němu Evropu. Zdájo-li
se někdy, že předstihuje záměry 'svých nepřátel,
bylo to tím, poněvadž iniciativou se pojišťuje pro-
spěch. . „Ostatně,* praví Mighet ve svém dějepisu re-
voluce, „pravým"^ původcem války není ten, kdo ji
opovídá, nýbrž ten, Jcdo ji činí nutnou.**

Proběhněme spěšně toto veliké drama, které po-
íálo u Árcole a skončilo u Waterloo, a Napoleon se
nám objeví co jedná z oněch nadobyčejňých .bytností,
stvořených od Prozřetelnosti, al^ byly veleteými ná-
stroji jejích nevyzpytatelných záměrů, a jichž povolání
tak jest napřed vytčeno, že se zdá, jakoby neodola-
telná síla je poháněla k jeho vyplnění.

Podnumiv Itálii a donesy pochodeň civilisace

Digitized by VjOOQ IC

--89 ~

k patám ^ramid, kde druhdy štáb jcói kolébka; vrá<*
til se do Evropy á bitvou u Mareoga yybojovatpokoj,
jehož Francie tak velíce iDěla potřebí. Tento pokoj
však měl velmi krátké tirvání; Anglie chtéla válko.
Zdá se, jakoby tito dva nejvzdělanější národové ur-
čeni byli od Prozřetelnosti k rozšiřování osvěty na
zemi, jeden popuzováním národů proti Francii, druhý
podmaňováním jich, aby se. znovu zrodili. .Chvíli hledí
si oba kolosy do oiá; potřebí jedinou úžinu překro-
čit, aby se vzaji do křížku. Ale tak není psáno
v knize osudu. Giviljsující genius věku musí kráčet
na východ. Národové ilýrští, korotanští, >. národové
dunajští a šprevští, labští a viselští, vy ho '.spatřete,
vy budete poslušní jeho zákonů ; co vítězi budete se
mu kořit; pak jej budete nenávidět, abyste, až zmizí,
jej pohřešovali a jemu blahořečili.

Každá^ koalice, která se utvoří, zvětšiqe převaha
Francie, nebof. Bůh, bitev jest s námi^ a moc Napo-
leonova roste následkem záští jeho nepřátel. Naši
spojenci kořistí z i^ašich vítězství. Boku 180ě měla
Francie za spojence Prusy, malé státy německé, Italu
a Španělsko ; .Ul^ a Slavkov udělily Prusům Hanor
ver, Itálii Benátky, Bavorům Tyrolsko. Prusko vy-
tálo se z francouzského spolku, Napoleon jest při*
nucen skrotit je ,u Jeny.'^) Z roztržení Pruska a
z vítězství u Jílová á Friedlandu povstalo království

*) »Nastane jednou otázka, proč Napoleou v šesti posledních
letech jevil se tak nemilosrdným proti Prusku; toho příčina byla, že
Prusko ze v&ech mocností nejvíc mu uškodilo, přinutíc ho bojo-
vati proti nému a zničití je, kdežto je chtěl rozšfiKti, aby jeho
pomocí zadržoval Rusko a Rakousko, a tím spůsobem bez od-

Digitized by VjOOQ IC

— 90 —

Vestfálské. Naděje pokojné bndoacnosti zasvitla schů-
zkou v Tilži Dva nejmocnější panovníci světla, repre-
sentnjící osmdesát milionů lidí a civilisaci západu i vý-
chodu, sešli se na řece, dělící převeliké zájmy. Schů-
zka Alexandra a Napoleona na Němenn byla tenkrát
pro Evropu tolik jako spojení dvou pólu voltaickýcb^
které, následkem rozdílné povahy své, dotýkajíce se
spůsobují světlo elektrické. Proč. by se nemělo vSřit
v budoucnost skvělou a štastnou, když dva nejmocnější
panovníci shodují se v tom, aby světu byl udělen pokoj ?
Roku 1808 jest Napoleon vErfnrtě na sjezdu králů mistro-
vaných neb přemožených ; než Anglie není ani mistrovaná
ani služebná, ona má lodfstva pokývající všecky koněiay;
a peníze rušící rovnováhu smluv. Roku 1809 vidíme
novou koalici, která nachází konec u Éckrniihlu a Ya-
gramu* Orel írancouzský vznáší se nad Bremou, Lu-
bekem a Hamburkem. Bavorsko získá Salzpurk. Hy-
ne stane se částí velikého císařství.

Zápiysly císařovy rostly v poměru k jevišti jeho
činů; události vedly ho až k myšlénce znovuzrození
Evropy. Největší nesnází pro Napoleona nebylo kte-.
rak vítězit, nýbrž kterak naložit s kořistí vítěznou*
Co panovník francouzský měl ji obrátit ve prospěch
Francie; co veliký muž ve prospěch Evropy, čiQi ji-
nými slovy, naložeůí s jeho výboji mělo dosti učiniti
okamžitým zájmům válečným, a zároveň podati mu
prostředků k zavedení systému všeobecného míru. ^mě
k Francii přivtělené nebyly nic jiného nežli zástavy

porn mohl dát systemn kontinentáliifma takový. vývin, ktarý by
pHnntil Anglii k mlni.tf (Bignon,)

Digitized by VjOOQ IC

— 91 —

k Tyměně určené,*) jež ucbov^val až k míru všeobe*
cnému. Poněvadž pak taková vtělení musela před-
pokládati . snahu o založení universální monarchie,
zřizoval království na pohled samostatná, a usazoval
na trůny bratry své, kteří měli býti sloupy nového
staveni a zařízení snad jen pomíjejícímu udělovati
tvářnost stálosti. V skutku však, ačkoli králové byli
podrobeni jeho vůli, i musili býti hotovi, dle požadavků
jeho politiky, opustiti trůn a státi i^ francouzskými,
princi; oni spojovali zdánlivou neodvislost královskou
s odvislostí rodinnou. Tak viděli jsme, kterak císař dle
událostí měnil vlády holandskou, neapolskou, lombard:
skou, španělskou a velkovévodskou bérgskou.

' Bylo to neštěstí pro Napoleona, že byl přinucen
utvořit tolik nových kriálovství; ale křivě tvrdilo se,
že měl ve svůj prospěch sesaditi s trůnu panovníky
pruského a rakouského, když opanoval jejich hlavní
města. Tím by císař byl jenom roznmóžil své nesnáze
a nových nepřátel sobě vzbudil, neboť tyto mocnářové
byli milováni od svých národů ; a pak koho mél po-
sadit na jejich místo ? Za Rýnem tak málo oblíbeny
jsou vlády od n^s ustanovené, jako u nás ty, které
nám ustanovili cizinci. Uvádí se 2a příklad, že roku
1808 Napoleon za potřebné uznal, změniti dynastii ve-
likého jednoho národu. Ale dynastie tato byla tak
zvrhlá, že sama schvalovala pád svůj I Země, kterou

*) „Hyne jest stráž postoupla ku bránám Vídenským, já ji
později vrátím za Halič."* (Slova Napoleonova.) Roku 1807 řekl
jedaé deputací v Berlíně: „Já necbtěl válku, já měl dosti na
Rýnu."

Digitized by VjOOQ IC

— 92 —

zůstavila v rnkóu císařových, potřebovala k liovuzro-
zení BYémn nejvíce vlivu francouzského. A přece zdvi-
hli se celé Španély, žádajíce nazpět panovníky kterého
jim byl cizinec odvedl*)

Císař, jak dalece jen bylo možná» spojil dcamžité
zájmy a pomíjející potřeby s velikým svým zaměřen pře-
děláni Evropy, zakládajídm se na zájmech pospoUt^ch.
Osud však neustále ho zaplétal donovýchválek, a jakoby
nebylo dosti pa tom, že od staletých pout osvobodil Itálii,
Švýcary, Némeeko, on mi to musil vojska svá vésti do
palčivého podnebí Andalusie a do sněhů Ruska, a jeho
legie, podobné Gaesorovým, i v umírájaí, co stopy kroěejů
svých, zůstavovaly zárodky nové civilisace. Boku 1812
slal se zápas velice krutým. Aby všeobecný mír mohl
být zaveden a ustálen, musilo AngUcko na západě a
Rusko na východě přivedeno hýti k rož umnému pře-
. svědčení anebo skroceno vítěznou válkou. Byla čáka,
že veliké záměry císařovy budou provedeny : západ
evropský iáhl na Moskvu. Ale, nastojte! jedna zima
změnila všei . ..^ Napoleonská Evropa nemohla míti
delšího trvání. Z velikosti neštěstí lze souditi na ohro-
mí^ výsledek zdaru!... Již nejednalo se velikému
muži^ o kombinování a zakládání, on musil Inránit a
ochraňovat Francii a její spojence. Bojiště přeneseno

*) Stalo se to proto, poněyadž N«Doloon/ilaproti ŠpanéMm
zapomněl, že národ jenom přirozeným vývinem na základě hi-
8torÍ€kém může se politicky zdokonalovati Co Napoleon Špa-
nělto násilně chtěl Vštěpovati, a čeho oni nepř^ali z rukou ci-
zích, toho domohlisepo jeho^ádu sami od sebe, ovSem po mno-
hých bojích; ale za to má nyní politická svoboda ve Spanělích
tím pevnějších kořenů, že jest výsledkem přirozeného vývinu
národního. Pozn. překl.

Digitized by VjOOQ IC

— 93 —

od Berezinyážk náspům Montmartreským. „Mír! mfrl^^
volali zbabělci, kteří až dosaváde se byli vraždili. Ale
duše dsařeva nepřístupna jest^ radám mklomyskiýin,
ačkoliv tělo jeho krvácí se vdech stran. „Raději smrt,*
volá,- „nežli nečestný mír.* Raději zemřít, nežli být
císařem Francie skrovnější, než jakou jsem přyal/"
Byl ještě jeden záblesk! ... Ale brzo přišlo Wa-
terloo I . . . Zde každý hlas francouzský se zajiká, ne*;-
nacházeje ničeho kromě jediných slzí slz k oplaká**-
vání přepiožených, slzk oplakávání vítězfi, kteří 4řiv
neb později -bttd^u litovati, že svrhli jediného muže,
který se byl učinil prostředníkem mezi dvěma nepřá-
telskými věky!

Všecky maše války přijaly od Anglicka. To nikdy
nechtělo dáti^ sluchu nižádným návrhům pokoje. Což
myslilo, že císař chce jeho zkázu ? On nikdy tíemdl
podobné myšliénky. Císař ctil národ Anglický, i byl
by učinil všecky oběti k obdržení míru, vyjma takové,
které se nesrovnávaly s naší ctí.

Bňka 1800 psal první konšul králi Anglickému:
„Má-li^ válka, která po osm let zuří ve čtyřech dí-
lech světa, býti věi^hon? Není žádného prostředku 4:
sroznm&iíse? Proč dva nejosvícenější národové Evropy,
tak mpení a silní, že nepotřebuji só obávat o svím
bezpečnost a ueodvislost, mají obětovati ideám marné
slávy prospěch obchodu, vnitřní blahobyt, rodin^ié šté«-
stí? Proč by nem^ uamávat, žemfr jest hlavní po-
třeba a hlavní sláva ?^

Roku 1805 obrátil se císař k témuž panovníku
s následujícími slovy: „Svět jesť dosti veliký, aby naše
dva velMcé národy nmhly na n&ii žíti, a roeum postdr

Digitized by VjOOQ IC

— 94 -

taje k nalezení prostředkti, jenž by Tfie smířil, je-lí
zde i tam vjUe k tomiL Mír jest žádostí mého srdce,
ale váljía nikdy nel^yla na odpor mé slávě. Zapřisá*
hfim Vaši Velebnost, abyste nezamítal od sebe Stéstí,
sám udělit mír.

Boku 1808 spojil se Napoleon v Erfurtu s Ale-
ůndrem k získání, kabinetu britského pro mír. .

Konečné roku 1812, když dsař byl na vrcholi
své mod, učinil Anglii tytéž návrhy. Po každém
vítězství podával mír, po žádné porážce ho nepřijí-
mal. „Národ,* pravil, „snadněji si nalffadí lid, nežli
ztracenou čest'

Velmi trapná byla by myšlénka, že válka byla
udržována jenom vášnivou nenávistí anebo stranničkými
z^jmy. Když zápas tak urputný trvá dlouhý čas, za-
jisté jest příčina ta, že oba národové příliš málo se
znají a že každá vláda klame se o stavu svého sou-
seda. Aniglie snad nespatřovala v Napoleonu leč de-
spota, který utiskuje svou vlast a používá všech pro-
středků k ukojení své válečnické ctižádosti; ona ne-
uměla poznati v něm pouze zvolence národu , který
representoval všeliké jeho hmotní i mravní zájmy, za
které bojovala Fiwcié od roku 1789. . Mohlo by se
také uvést, že vláda francouzská, matouc osyicenou
aristokracii anglickou s feudální aristokracii francouz-
ákou, domnívala se mít činit s vládou utiskující. Ale
aristokracie anglická jest jako Briareus v báji:' držít
lid stotisíci kořeny i obdržela od něho tolikýchž obětí,
co Napoleon od národu Francouzského. Pozoruhodno
pak jest v zápasu obou těchto zemí, žé sokovství
AngUcka přivedlo jednu chvíli Napoleona k tomu, aby

Digitized by VjOOQ IC

— 95 —

se zasadil v uskutečiiěiií proti této mocnosti podob-
ného evropského záměru, jaký by Jindřich IV; byl
provedl proti Španělsku pomocí Alžbětinou, kdyby
vražedln^ ocel neby la velikého toho panovníka odhala.
Fraiacii a Evropě.

Na jiném místě vrátíme se k mravnosti účelu,
jejž si byl císař vytknul. Tuto blíže přihledlme k hlav-
ním opravám, které uvedl v cizích zemích. Na rozdíl
od jiných vlád, které s nabytými krajinami nakládaly
vždy jako se zeměmi podmaněnými, císař všecky ná-
rody, jimž panoval, účastný čmil dobrodiní osvícené
správy, a země^ které přivtělil ku ^Francii, těšily se
od té doby ze všech práv mateřské země. Když roz-
dával koruny, zavazoval krále od něho jmenovaného
vždy dvěma výminkami: neodvolatelností ústavy a
rukojemstvím za veřejný dluh.

V Itálii utvořil veliké království, které mělo svou
správu i své vojsko domácí. Všecky úřady správní
i soudní obsazeny jsou zrozenci zemskými. Vojsko
neskládalo s/p více z lidu námezdn&o, vývrhele ná-
rodu. Každý povolán byl k obraně vlasti, vojsko
bylo občanské. Panqvník nevládl více libovolné ve-
řejným pokladem, on měl svůj ustanovený důchod.
Feudálnost, desátky, statky mrtvé ruky, klášterní ře-
hole jsou zrušeny ; ústavní listina stanovila trojí po-
Utícky pprávněnou třídu obyvatelstva : possidenti, com^
merciarM á dotti. E prvním dvěma třídám (miQi-
telů pozemků a živnostníků), vyžadujícím ku pfípu-
štěnic do nich placei^ jisté sumy daní, přidána jest
třetí třída osvobozená od této výminky, která pod
jménem učenců skládala se z dvtďsrát stotisíců ob-

Digitized by VjOOQ IC

— 96 —

{anft, vybraisých z lidí nejslovútnéj&fch všech oborA
věd a umění svobodných i mechanických, anebo z mužů
tiéjvýtečnějších buí svými védomostmi věcí církevních,
bncf zběhlostí v zákonodárství, mravouce, politice
neb správě.

Obiané zorganisováni jsou v národní obranu;
v zemi, rozdělené na departementy a spravované od
prefektů a podprefektů, pozbyla ducha provinciálního,
kteiý zabíjí národnost. Nové zákony o majetnosti a
soustavě hypothekámí zjednodušily správu a oboha-
covaly zem. Zaveden jest zákonník francouzský a
veřejnost' jednání ve věcech trestních. V četných mě-
stech povstávaly pracovny k vyhlazení žebroty. Klá-
štery proměněny jsou ve špitály. Zřízeny jsou smfmé
soudy, pro. minci, váhu a míru zaveden systém deci-
tnální. Veřejné vyučování upraveno zákonem, který
je v ohledu správním dělil na trojí obor: národní,
departementní a obecní; v ohledu vědeckém podobně
na trojí obor: vysoký, prostřední a prvotní; vrch
všeho byl institut národní. Konkordat italský posky-
toval moci světské ochranu proti přechoiatům moci
církevní. Rozmanité svazky národů italských přitn-
ženy jsou komunikací velice usnadněnou. Alpy^ jsou
vyrovnány, Apeniny pak, prostoupeny novými ahii-
cemi, spojovaly Piemont s mořem Středozemním. Sláva
Itálie na uovo jest probuzena, a ponejprv od časů
Caesarových viděl svět vítězně kráčeti legie italské
po půdě iberské. Krásné jméno Itálie, mrtvé od to-
lika véků, uděleno jest krajinám až dosavad odtrže-
ným ; i zahmovalof v sobě budoucnost neí>dvisloBti«*)

*) Napoleon, přuímaje italskou deputaci, která mu podá-

Digitized by VjOOQ IC

— 97 —

Napoleon konec nčinil onim malým republikám,
které, jak praví Montesquien, trvaly jenom tfm, že
svého trvání zneužívaly. Od Alp až k Otrantu nebylo
jen tří velikých oddílů: království Italské, království
Neapolské a provincie francouzské. Napoleon přivtělil
k své veliké říši Piemont, jakož i Řím a Toskánu
proto, aby tento lid zvykal vládě, která dělá z člověka
občana a vojáka. Jak mile by války byly přestaly, byl by
je vrátil mateřské zemi; a krtiny tyto, nadclmuté
jeho autoritou, byly by se pokládaly za šťastné, přejíti
z panství francouzského pod vládu italskou; rovněž
jakoby, kdyby se tato veliká reorganisace byla stala
přfliš náhle, národové tito, nejsouce od Francouzů při-
praveni k citu národnosti společné, bez pochyby želeli
byli svých starodávních politických individuáhiostí.

Švýcarsko, byvši kořistí občanských válek, osvo-
bozrao jest zároveň od hrůz anarchie i od přechmatu
aristokracie, a najednou upokojeno prostředkováním
Napoleonovým. Povolav k sobě zástupce Helvecie
odporoval mínění těch, kteří pouze pro jisté kantony
žádali svobodu a pro ostatní odvislost, a rokovav obšírně
o záležitostech každého zvláš< přiměl je ku přijetí
ústavy,- která, zachovajíc zásady svobody a spravedl-
nosti, podržela z předešlé vlády vše, co jen se dalo
srovnat s těmito zásadami. Hlavní výminky prostřednicí
úmluvy (r acte de médiation) byly: 1) rovnoprávnost

kornnu, pravil veřejně k Mebámu: „Já povždy zamýšlel národ
Vlaský učiniti svobodnjfm a samottatným. Fr\jimám korunu a po-
držím ji, ale jenom tak dlouho, pokud toho bude požadovati
míy prospěch/ (Botta, kn. XXTT., Btr. 5.)

7

Digitized by VjOOQ IC

~ 98 —

fáeeh devatenácti kantonů; 2) dotvroTolné 43dře1mutí
se všech výsad se strany rodin patricijských; 3) oiga-
nisace íederativní, dle kta*é každý kanton měl dostat
zřízení přiměřené jeho jazyku, náboženství, mravům,
zájmům a smýšleni Také > Švýcarsko, které ůmluvé
prostřednicí povinnováno bylo za dvanácte let mim
a blaha, vždy zachovalo uznalost svou ku prostřed-
kovateU.

Jižní Německo, osvobozené ode jha říše Německé,
vidělo zkvétati civiUsací pod vládou svodu Napoleonova
(Code Napoleon), a byvši dříve rozkouskováno na čtyry
a osmdesát států, spatřilo spolkem Býnským tento
počet zmenšený na jedenatřicet/^)

Vestfálsko, jiný zárodek obnovovací, položený
u' Labe a skládající se z krajin podrobených všem ne-
řestem feudálnosti, obdrželo zřízení, které pojišťovalo
rovnost všech občanů před soudem, a rušilo všeliké vý-

*) Panství a svrchované s>áty starého Německa, které měly
hlas na říšském sněme a ve svém obvodu právo zákonodární a
soudní: kurfírštů 9, knížat světských 61, knížat duchovních 33,
opatství s právem panovnickým 41, hrabat a svobodných pánů
říšských: ve Veteravě 16, ve Švábsku 23^ ve Frankách 17, ve
YestfáJskn 33, panovníků 233, k tomu reput>lik 51, úhmkem
284 států.

Dekretem Ěezenským od r. 1803, prvním to výkonem cí-
sařství Německého pod vlivem Napoleonovým, zmenšen tento po-
čet států na 147. Z těch bylo kurfírštů 10, panstev s hlasem na
říšském sněme 131, svobodných měst 6, úhmkem 147.

Spolkem Býnským císař Napoleon mediatísoval všecka tato
knížata, nechav toliko 31 států: krále 4, kurfiršta arcikancléře
1, velkovévody 3, lantkrabéte 1, knížat 11, vévod 10^ hraběte
1, úhmkem 31.

Digitized by VjOOQ IC

— 99 —

-sady průmyslnické i všecku šhiželmost, nechf byla
jekákoliv. Zavedení občanského zákona, veřejnost po<-
rotnteh soudů ve věcech trestních jsou dalSÍ opravy
vlády francouzské. Léna prohlášena jsou za majetek
svobodný, s vyhrazením koruně práva odúmrtního.
Prozřetelná opatření učiněna jsou k zamezení sporA
jaké by povstati mohly ze zrušení nevolnictví. Vyvá-
žení úroků a feudálních dávek z půdy upraveno záko-
nem. Všecka vyznání těšila se stejné svobodě; také
Židé měli vlastní konsistoř.

V Bavorích dal král Maximilian roku 1808 ústavu,
která pojišťujíc svobody lidu zrušila privilegia feudální.
Ve velkovéVodstvích Badenském a Bergském, jakož
i v krajích Erfurtském, Fuldském, Hanavském a Ba-
nitském vlivem císařovým roku 1808 zrušeno jest
nevolnictví i právo zákupní se všemi z něho vyplýva-
jícími povinnostmi k vrchnostem. Nevolníci i zákup-
níci obdrželi plnost občanských práv i právo vlast-
nictví.

' Polsko, tato sestra Francie, vždy tak oddaná, vždy
velikomyslná, mohla se nadíti brzkého vzkříšení, neboC
císař zřídil vévodstVí Varšavské, které melo sloužiti
za jádro úplné jednoty národní. Ústava toho nového
vévodství zrušila nevolnictví, pojistila rovnost práv a
postavila osoby pod ochranu soudů; zavedla občanský
zákonník francouzský. Král Sasky zvolen za pano-
vníka Varšavského, jakožto potomek knížat v Polsku
vládnuvších; co veliký kníže Varšavský měl k sobě stát-
ní radu, již skládali přední mužové Polského národu.
Listina ústavní zaručovala národu jeho výsady a svp-
body. Sněm skládal se ze dvou komor: ze senátu a

7*

Digitized by VjOOQ IC

— 100 —

z komory poslů; on povoloval daně a rokovalo zákonedi*
Konečné, jak praví Bignon ve spise, jevícím v stejné
míře vlastenectví i nadání, zdviženo jest ve VarSavé
řečniště uprostřed nemluvného povětří sousedních zemi.

Jakkoliv císař byl by libovolně mohl rozhodovati
nad osudem tolika národů^ on vždy žádal jejich spolu-
působení při zákonech, které jim dával. Tak choval
se ke všem zemím, jichž staré vlády měnil. Boku 1800
povolal do Lyonu poslance severní Itálie, a smlouval
se s nimi o jich budoucí zřízení zemské. *) Roku 1805
sešla se Paříži jiná mimořádní rada ke zřízení králov-
ství Italského. Y Holandu uloženo sněmu zemskému vy-
pracování ústavy. Pro Švýcarsko byla listina prostřed-
nicí rovněž dílo poslanců z kantonů v Paříži shromáž-
děných.

Kdežto systém císařův, volati k sobě nejvýtečnější
muže z některé země, aby pracovali o její znovuzří-
zení, v ohledu na Švýcarsko a Itálii měl tak štastné
výsledky, umínil si totéž učiniti roku 1808 se. Španěl-
skem, kterážto země více než kterákoliv jiná měla
potřebí politického vzkříšení.

Císař nešel do Bayonnu s úmyslem svrhnouti s trůnu
krále Španělské; když však spatřil Karla IV. a Fer-
dinanda u svých nohou a sám se přesvědčil o jejich
úplné neschopnosti, zlitovalo se mu osudu velikého
národu, i uchopil, jak se sám vyjádřil, za pačesy pří-

*) Tato mimořádná rada zahrnovala v sobě všecky notabi-
lity republiky : duchovenstvo, úradníctvo, představenstvo depar-
tementd a předních měst, obchodní komory, akademie a univer-
sity, národní obranu a vojsko řadové; všecky tí>ídy, všeliká pO'
voláni byly tam poslaly své zástupce.

Digitized by VjOOQ IC

— 101 —

ležitost, jakou mu poskytovalo štěstí k znovuzřízení
Španělska a pevnému připojení ho k svému systému.
Shromáždilt v Bayonně mimořádnou národní juntu, k níž
všecky provincie vypravily své poslance. Juntě před-
ložen bylk svobodnému uvažování návrh ústavy, jenž
připouštěl senát, státní radu a kortesy čili národní
shromáždění, rozdělené na tři kurie ; zaváděl francouz-
ské soudnictví ; stanovil rovnost v placení daní a v pří-
stupnosti veřejných úřadů; tnajoráty byly obmezeny;
dvě léta po zavedení ústavy měla nastoupit svoboda
tisku; konečně pojišiovala ústava tato národu Španěl-
skému všecka práva, jakých si mohl žádati, a zru-
šovala všeliké staré neplechy, jako inkvisici, feu-
dální výsady atd. *) Oznamovav národu poloostrova
zámysly své promluvil kněmu císař následující krásná
slova : „Španélové ! po dlouhém chřadnutí národ váš
upadl v zkázu. Já viděl neduh váš, i chtěl jsem vám
podati léku. Nechci vládnouti krajinami vašimi, ale
chci nabyti věčných práv na lásku a vděčnost vašeho
potomstva. Vaše mocnářství jesť veliké, já je chci
omladiti. Já zlepším všeliká vaše zřízení, a budete-li
mne podporovati, spůsobím, že se budete těšiti z do-
brodiní opravy bez třenic, bez nepořádků, bez roze-
chvění. Španělovél já dal svolati všeobecné shromáždění
poslanců z krtgin a měst Chci sám seznati vaše žá-

*) raded do Madridu zrušil Napoleon inkvisici, vyzdvihl
kláštery, dada řeholnikům slušnou výživu a zvýšiv nadání ven-
kovských farářů. Feudální práva i osobní dávky zničil, cla
přenesl na hranice. Konečně odvolal nadáni učiněná z jistých ob-
^^ských a církevních poplatků, a zrušil všelikou pravomocnost
TTchností. (Bignon tome VIII. p. 54.)

Digitized by VjOOQ IC

— 102 —

doatí a vaše potřeby, a posadím vaši slavnou koruna
na hlavu druhého sebe, při čemž vám slibuji ústavu,,
která má lebkou a blahodějuou vážuost panovníkovu
spojiti se svobodou a právy národu, nebof chci^ aby
nejpozdnější vnukové vaši nachovali mou památioi
pravíee: To byl obnovitel naší vlasti/

Avšak žádný národ nebyl méně přípraven ku pod-
niknutí takové sociální ^změny jako Španělský. Hluch
jsa k tak šlechetné řeči odmítl od sebe jedinou ruku,
která jej mohla spasiti. Dnešního dne zajisté, pyká
tím trpčeji, an vyplnilo se hrozné proroctví císařovo
na Sv. Heleně: „Byl bych jim uspořil,** pravil, ^strašné
tyranství které je utlačuje, i hrozné bouře jaké jich oče-
kávají 1**

Je-Ii válka bičem člověčenstva, bič ten ztrácí ve-
likou část neblahého působeni svého, povolána-li moe
zbraně ke tvoření a nikqli . k rušení. Války císař-
ství byly jako povodně nilské: dokud vody této řeky
pokrývají nivy Egypta, možná věřiti v zkázu; sotva
však opadnou, hojnost a úroda vznikají v jich zápétL

Digitized by VjOOQ IC

HLAVA PATA.

CÍL, KU KTERÉMU SMĚŘOVAL CÍSAÉ.
Spolčení Evropské. — Syoboda ve Francii.

Když válečné štěstí učinilo Napoleona pánem největší
části pevniny, chtěl použit výbojĎ svých k zřízení kon-
federace evropské. *)

Hotov uchopiti se směru civilisace urychloval císař
postup její, vyváděje bez odkladu, co dle ustanovení
Prozřetelnosti jenom časem bylo vzdáleno. Duch jeho
předvídal, že sokovství, rozdvojující rozličné národy
evropské, ovšem zmizí před zájmem všeobecným.

Čím více svět se zdokonaluje, tím více ustupují
hradby dělící lidi od sebe, tím více zemí hledí se spojit za
příčinou společných zájmů.

Za dětského věku společnosti, v stavu přirozeném, stál
člověk proti člověku; později společný zájem spojil

*) Přídavné Hetiné (!' acte additionnel) předeslal nár*
sledující památná slova: ^Měl jsem v úmyslu,'' praví o miiiaf*
losti mluvě, „zříditi veliký systém federace evropské,
kteroa jsem uznal za přiměřenou duchu času a za prospěšnou
pokroku civilisace. Abych ji mohl úplně provésti a uděliti jí
onu rozsáhlost i trvanlivost, jaké jest schopna, odr o čil jsem
zavedení mnohých sdrisení vnitřních, obzvládté snéřcgícfch k ochra-
ně svobody oběanft.u

Digitized by VjOOQIC

— 104 —

skrovný počet jednotlivců, kteří nékteré části svých
přirozených práv se odřekli, aby jim společnost poji-
stila úplné požívání ostatních. Tak ^e tvořily kmeny
čili obce, spolky lidí, kde stav přirozený pominul, a
kde právo nahrazeno jest silnějším zákonem, čím
větších pokroků činila civilisace, v tím rozsáhlejší míře
tvořila se tato proměna! S počátku bojováno ode vrat
ke vratům, od pahorku k pahorku; pozdéji duch vý-
boje a duch obrany utvořili města a krajiny, státy ;
a když společné nebezpečenství spojilo velikou část
takových zemišť v jedno, tvořili se národové. Když
takto zájmy národní pojaly v sebe všecky zájmy míst-
ní a krajinské, pak bojoval už jenom národ s ná-
rodem; a každý národ střídavě procházel se u vítězo-
slávě na zemišti svého souseda, kdykoli měl v čele
velikého muže a za sebou velikou věc. Tak obce,
města, kraje, jedny po druhých, rozšiřovaly svůj ob-
vod společenský, posouvajíce jeho meze tak daleko,
jak daleko panoval stav přirozený. Toto utváření za-
stavovalo se na hranicích každé země, a jest to tedy
moc a nikoli právo, která rozhoduje nad soudem ná-
rodů.

Nahraditi u národů stav přirozený zřízením spo-
lečenským byla tedy myšlénka císařova; veškeré po-
litické soustavy jeho směřovaly k tomuto ohromnému
cíli; by však toho dosáhl, musil přimět Anglicko
i Rusko, aby podporovaly upřímně jeho úmysly.

.Každýkoliv boj v Evropě,* řekl Napoleon, „bude
občanskou válkou. **

,» Svatá aliance jest myšlénka, kterou mně idora-
dly," to jest, svatá aliance národů pomocí králův,

Digitized by VjOOQ IC

— 105 —

a nikoli ^králův proti národům. V tom jest ten velký
rozdíl mezi jeho myšlénkou a spAsobem, jakým byla
uskutečněna. Napoleon sesazoval mocnáře pro oka-
mžité zájmy národů; 1815 byly sesazeni národové pro
zvláštní zájmy mocnářů. Státníci této doby, vedeni jen
záštím neb vášněmi, podepřeli evropskou rovnováhu
o řevnivostivelmocí,coby ji byli měli založiti na obecné
zájmy. Také sesypal se jich systém se všech stran-
Politika císařová, naopak, měla úkol zbudovati
spolek evropsky pevněl stavíc svůj systém na národ-
nosti a obecné zájmy dokonale uspokojené. Kdyby ho
nebylo štěstí opustilo, byl by měl ve svých rukou všecky
prostředky k zařízení Evropy v trvalé státy; zadrželi
sobě celé země, jichž by byl užíval k provedení svého
cíle. Holanďané, Římané, Piemontští, obyvatelé Brémy
a Hamburka , vy všickni kteří jste se divili, že
jste Francouzové, vy se navrátíte do své atmosféry
národní, jež přísluší vaší minulostí a vašemu postavení;
a Francie, postupující vám práva, která ji dala vítěz,
ství nad vámi, bude pak přece jednati k vlastnímu svému
prospěchu; neb prospěch její nemůže se odloučiti od
prospěchu civilisovaných národů: K dovršení evi'op-
ského spolčení byl by zavedl císař, dle vlastních slov
svých, evropský zákon, zrušovací soud evropský, kára-
jící všecky chyby, jako kára ve Francii zrkišovací
soud chyby svých soudních stolic. Byl by založil
evropský ústav k povzbuzování, řízení a souřadění
všech učených spolků v Evropě.*) Stejnost peněz,

*) Címí byl již za£al tento druh evropského spol-
kováni ve vědách, dávaje evropské ceny na vynálea^ a nové

Digitized by VjOOQ IC

— 106 —

váhy, míry, zákonodárství byla by bývala přijmuta
jeho mocsým vlivem.

Poslední veliké přetvoření bylo by tedy bývalo
dokonáno na naší pevnině. A jako se pozdvihly v prin*
cípu obecné zájmy nad osobní, zájmy celé provincie
nad zájmy městské; zájmy národní konečně nad zájmy
městské, zájmy národní konečné imd zájmy provincie:
tak by byly též opanovaly evropské zájmy nad zájmy
národními, a člověčenstvo bylo by bývalo uspokojeno;
nebof Prozřetelnost nemohla chtít, aby jeden národ
byl šťasten jenom na útraty jiných, a aby byli v Ev-
ropě jen podmanitelé a podmanění, a nikoliv smfření
údové jedné velké rodiny.

Až by byla bývala založena napoleonská Evropa,
byl by pokračoval císař ve Francii v závodech míru.
Byl by upevnil svobodu; vždyť mohl jen nitě popustit
u sítě, kterou byl upletl.

Vláda Napoleonova mohla snésti svobodu více než
kterákoliv jiná, z té jediné příčiny, že by byla upevnila
jeho trůn, kdežto nemající pevného základu bourá trůny.

Svoboda byla by upevnila jeho moc, poněvadž
Napoleon byl zařídil ve Francii vše,, co musí předcházet

výmysly. Vzdor válce vydobyli sobě ceny ustanované institutem
Davy v Londýně a Herrmann v Berlině.

Toutéž 9iy31énkou evropského sbratřeni veden, dal císař
vysloviti usnesením senátu 21. února 180^, že kdo by státu siohUi
prokázati anebo prokázali důležité služby, aneb kdo by přinášeli
db lůna jeho schopnosti, vynálezy neb užitečný průmysl, anebo
kdo by založili velikér závody, takoví mohou po jednoročním sídleni
pHpHáténi býti ku požíváni práva francouzského občanství, které
)iin má býti uděleno dekretem.

Digitized by VjOOQ IC

— 107 —

svobodu;*) poněvadž moc jeho spočívala na veškerosti
národa, poněvadž byly zájmy j€ho tytéž co zájmy
národa; poněvadž konečně panovala důvěra nejdoko-
nalejší mezi vládnoucími a ovládanými.

Skutečně, bez totožných zájmů, bez důvěry úplné
není možné autority ; nebof jakkoliv dobře jedná aneb
chce dobře jednat vláda, jest odsouzena k smrti, po-
dezřívají-li se její úmysly, „Jedm. z nejnevyhnutelněj-
ších vlastností vlády," řekl pan Thiers, *) jest dobrá
pověst, odmršfující nespi*avedlivost. Ztratila-li ji vláda
a vykládá-li se jí všecko za zle, i chyby jiných, ne-
dostatek štěstí, není více schopna vládnouti, a tato ne-
schopnost musí ji odsouditi k ustoupení.

V Anglicku n 1687 přivedla nedůvěra národa k pa-
novníkovi smutné následky. Král Jakub n. prohlásil o
své moci svobodu svědomí pro všecky poddané ; národ
však nedůvěřoval úmyslům mocnářovým, a mysle, že
král chce hověti takto vítězícímu katolicismu, byl rozhoř-
čen nad činem, o němž předpokládal, že jest obojet-
nosti vnuknut, ačkoli vyšel ze zásady spravedlivé a
velkomyslné.

Císaři Napoleonovi naopak, majícímu neobme^e-
nou důvěru národa, bylo všecko snadné. On byl pře-
mohl největší obtíž a založil nejhlavnější základy trván-
livého zřízení, smířiv mezi sebou všecky členy rodu
Francouzského. Všickni byli srozuměni na základě
konstitučním. Zájmy většiny slučovaly se v takovém
stiipni v zájmech dynastie Napoleonovy, žer. 1811 na

*) Tiz začátek třetí hlavy.

**) Historie de la Bevolut(on, tom. X. p. Q7&

Digitized by VjOOQ IC

— 108 —

témž místě, kde se přisahala několik roků před tfm
neuprositelná nenávist království, bylo vidět celou
Paříž, celou Francii vítati radostným provoláváním na-
rození dítěte, poněvadž toto dítě zdálo se býti ruko-
jemstvím trvanlivosti a stálosti císařské vlády.

Milován jsa nade vSe ód obecného lidu, zdaž mohl
se báti Napoleon dát politická práva všem občanům?
Když byl jmenován konsulem doživotním, pronesl tato
znamenitá slova: „Pro stálost vlády musí míti národ
více podílu ve volbách!" Tak předpovídal již r. 1803
Napoleon, že by svoboda upevnila jeho moc, poněvadž,
měl nejvřelejší přívržence v národě, měli přirození
jeho přátelé tím více čáky přijíti do zákonodár-
ního sboru, čím více snížil volební census; čím více moci
dopřál lidu, tím více upevňoval svou moc.

Svoboda řeči v komorách také nebylá by měla nebez-
pečných následků pro císařskouvládu; nebot jsou-li všickni
srozumění v základních otázkách, slouží pak oposice
jen k tomu, by povstala ušlechtilá řevnivost, a místo
plýtvání svou horlivostí o převrat, přestaly by snahy
její na zlepšování*

Konečně svoboda tisku bylá by jen sloužila k obja-
sňování velikosti Napoleonových plánů, rozhlašování
dobrodiní jeho vlády. Co generál, co konsul, co císař,
učiniv všecko pro národ, zdaliž se musil obávati, aby
se mu nevyčítaly výboje, které by měly za výsledek jen
prospívání a velikost íYancie, mír celého světa. Byl by se
musil báti, že by se postavila naproti slávě jeho sláva
větší? Nikoliv, nebylo vlády skvějící se občanskými i vo-
jenskými vavříny, která by se byla měla obávat denního
světlal Čím více mravní síly má autorita, tím méně

Digitized by VjOOQ IC

— 109 —

má potřebí používat hmotaé přesily; čím více jí při*
fkne obecné mínění, tím více se může odříci jejího
používání.

Opakujme tedy : totožnost zájmů mezi mocnářem
a národem jest hlavním základem dynastie. Vláda
jest nezrušitelná, může-li říci : Co je prospěšné vět-
šině, co pojistí svobodu občanů a prospěch země, to
utvoří také sílu mé autority a upevní mou moc. Má-li
však vláda jen přívrženců v jediné třídě, dává-li svoboda
jen nepřátelům zbraň do rukou, kterak možno dou-
fati, by rozšířila volební řád, by přála svobodě? Zdaž
může se žádati od vlády, by konala samovraždu?

Tak přišli ve Francii za Napoleona bez bouří a zmat-
ků k normálnímu stavu, kde by byla bývala svoboda pod-
porou moci, rukojemstvím blahobytu všeobecného, místo
aby byla válečnou zbraní, pochodní různic.

S dojmem opojujícího sna zastavuje se člověk
u obrazu štěstí a stálosti, jakého by byla poskytla Ev-
ropa, kdyby se byly vyplnily rozsáhlé plány císařovy.
Každá země obmezená ve svých přirozených mezích,
spojená se sousední poměrem přízně a přátelství, byla
by užívala v nitru svém dobrodiní neodvislosti, míru
a svobody. Mocnářové, zproštění strachu a podezřívání,
hleděli by jen k tomu, by zlepšili osud národů svých a
daU vniknouti do svých zemí všem prospěchům civilisacel
Na místě toho co nyní máme v Evropě? Ubíraje
se večer k spánku bojí se každý probuzení zejtřej-
šího; nebotzlopučivšude, a každá poctívá duše obává
ge skoro dobra pro oběti, které by stálo než by se vydobylo.
Mužové svobody, jenž jste se těšili z pádu Na-
poleonova, váš omyl byl zkázonosný ! Mnoho-li roků

Digitized by VjOOQIC

— 110 —

ještě uplyne, mnoho-li půtek a obětí, než dojdete tam,
kam by vás byl pošinul Napoleon!

A vy, státníci vídeňského sjezdu, jenž jste byli
pány světa na zříceninách císařství; váš ůko\ byl by
mohl býti pěkný; vy jste mu neporozuměli! Vy jste
poštvali ve jménu svobody, ba ve jménu nevázanosti
národy proti Napoleonovi ; vy jste jej dali do Evrop-
ské klatby jako despotu a tyrana; vy jste řekli, že
jste osvobodili národy a pojistili mír jejich. Chvíli vám
věřili národové; avšak na lži neb na omylu se nevy-
starví nic pevného! Napoleon zavřel propast revo-
luce; vy jste ji zase otevřeli svrhnuvše jeho. Dejte
pozor, aby vás propast nepohltila!

Digitized by VjOOQ IC

HLAVA SESTA.
P&ÍČINA CÍSAŘOVA PÁDU.

Ukázali jsme v předešlých kapitolách šťastné
možností Napoleonova tvoření.

Ale, namítne se, budova, již nalézáte tak pevnou
uvnitř, byla zřícena! tato zahraničná politika, o níž
se ' domýšlíte že byla tak hluboká, byla příčinou
jeho zkázy!

Na to odpovídám: Budova uvnitř byla pevná,
nebof z nitra nepocházela rána, která ji zvrátila ; co
se týče systému od císaře přijatého, nemohl býti de-
finitivně proveden, a k posouzení jeho moci byl by se
musel dříve zkoušet.

Císař padl, poněvadž dovršil příliš záhy svou práci,
poněvadž se hrnuly události příliš prudce; on vítězil
takřka příliš rychle. Kdežto předstihoval duchem i
dobu i lidstvo, byl, kokud Šťasten, považován za
boha, když byl nešťasten, vidél každý jen odvážlivost
jeho. Když Napoleona unášelo proudem vítězství, ne-
mohl být následován v rychlém vzletu svém od filosofů,
kteří, obmezujíce své myšlénky v těsném domácím
kruhu, pomáhali pro paprslek svobody dusiti ohniště
civilisace.

S driihé strany zapomínali cizí národové, netrpě-

Digitized by VjOOQ IC

— 112"

livf pro okamžité nehody válkou povstalé, na dobro-
diní, jež Napoleon jim přinášel, a pro pomQejfcí
obtíže odstrčili celou budoucnost neodvislostL Nebylo
tedy dáno ani největšímu geniu moderní doby té moci,
by za několik roků zrušil v cizině všecky předsudky,
by přesvědčil všecka svědomí.

Francie příliš vzrostla » revolucí, aby nevzbudila
žárlivost a nenávist ; aby bylo jedno i druhé konejšeno^
byla by musela klesati od počátku císařství. Naopak
týmž sočením vystupoval Napoleon až k vrcholi své
moci; když musel s ní pak sestupovati, nebylo mu
více možno zastaviti se.

Čas příliš krátký nemohl upevniti svazky se spo-
jenci jeho, aniž vymazati památku hněvů příliš nedáv-
ných, a při prvním klesnutí obrátili se spojenci jeho
proti němu. Oklamán v předpokládání svém nechtěl víoe
císař uvěřiti návrhům, které neměl za upřímné ; cizinci
pak, vidouce Napoleona vždycky hrdějšího po každé
porážce, myslili, že by nikdy nesvolil v stálý mír.

Napoleon padl, poněvadž vzrůstaly jeho pl^y dle
množících se živlů v jeho působišti, a poněvadž chtěl
vykonati v desíti letech úlohu několika věků.

Císař tedy nepodlehl pro seslábnutí, ale pro vy-
čerpání; a vzdor strašlivým nehodám, nesčíslnému ne-
štěstí utvrzoval jej Prancouzský národ vždycky svou
pochvalou, udržoval jej svým namáháním, pozbuzoval
jej příchylností svou.

Jest to útěcha pro ty, jenž cítí prouditi krev jeho
v žilách svých^ zpomínajf-li na stesky při jeho zmizení.
Myšlénka, že b]^o třeba spojeného úsiU celé Evropy,

Digitized by VjOOQ IC

--113 —

aby byl vyrván Napoleon této Francii, již tak byl
oslavil, jest veliká a povznášející.

Nebylť to nikoli Francouzský rozhorlený národ,
jenž podkopal jeho stolec, byloť třeba dvakráte po dva-
nácti stech tisících cizinců, by zlomili císařské žezlo!

Jest to krásný pohřeb pro mocnáře, když jej jdo-:
provází k poslednímu pobytu> slzící vlast a truchlící
sláva !

^

Digiti^d

by.Google

HLAVJL SJ^DMA

UKOKČENl.

Doba císařství byla válkou na. život a na smrt
mezi Apglickem a Francií. Anglicko zvítězilo; avšak,
díky tvůrčímu duchu Napoleonovu, ztratila Fran-
cie, ačkoli přemožena,- hmotně méně než Anglicko.
řinancQ Francouzské jsou ještě nejspořádanější v celé
Evropě; Anglicko klesá pod tíží svého dluhu. Vzlet,
jejž vzaly průmysl a obchod, nezastavil se vzdor na-
šim nehodám; za nynější doby dováží pevnila evropská
sofeě největším dílem sama výrobky, které jí dováží-
válo jindy Anglicko*

Tedy, tážeme se nyní, kdo jsou největšími stát-
níky, zdali vladařové v zemích, jenž prospívaly vzdor
porážce, anebo správcové krajů, které trpěly škodu
při vítězství?

Doba císařství byla válkou na smrt proti starému
systému evropskému. Starý, systém zvítězil; ale vzdor
pádu Napoleonovu klíčily všude napoleonské myšlénky.
Vítězové sami uchopili se myšlénelc potažených, a ná-
rodové vysilují se niiXnáháním, by znova zřídili co Na-
poleon u nich zavedl

Ve Frnncii bez přestání se požaduje pod jinými

Digitized by VjOOQ IC

— 115 —

jmeny a jinými formami uskutečnění císařových iĎy-
šlének. Provádí-li se nějaké veliké zavedení neb veliké
dílo, bývá to obyčejně nějaký plán Napoleonův, který se
uvádí ve skutek aneb ukončuje* Každý čin vlády, každý
návrh komor staví se vždycky pod ochranu Napoleonovu,
aby se stal oblíbeným; na slovo jeho ústům vyklouzlé
stavívá se celá soustava. Itálie a Polsko snažily se
2:avésti znova ono národní zařízení, jaké. jim byl dal
Napoleon.

Španělsko prolévá proudy krve svých dětí, by
znova zavedlo instituce, přiřknuté jemu poradou Ba-
yonskou. Nepokoje tam panující jsou jenom přirozená
reakce, následující na jeho odpor p^oti císaři.

V Londýně též se ozvala reakce, i bylo vidět,
kterak major-generál francouzské armády u "Waterloo
byl od národu Anglického poctěn zároveň s vítězem^
Belgicko r. 1830 vyslovilo nahlas přání, státi se tím,
co bylo za císařství. Rozličné země německé dovb*
lávají se zákonů, které jim císař byl dal. Kantony
švýcarské jednosvomě dávají prostředkovací listině
od* r. 1>803 přednost před smlouvou, která je spojuje.

.Konečně jsme se dočkali i v republice demokra-
tické, v ÍBemu, že okrsky, které jindy Francii přiná*
leždy, dovolávaly se r. 1838 od bemské vlády císař-
ských zákonů, kterých byly zbaveny přivtělením k této
republice r. 1815.

Tažme se také ještě, kdo jest větším státníkem,
ten, který založí syselu bortící se vzdor jeho Tel^noc*
noati, anebo t^y který založí systém předci jdio
úpadek a znovu se rodící z jeho liopele?

Digitized by VjOOQ IC

-116-

Myšlénky napoleonské majf tedy povahu myšlének,
řídících hnutí člověčenstva, poněvadž pokračují puzeny
vlastní silou, ačkoli původce jejich yíce za nimi není;
podobají 'se tělesu vrženému do prostoru, které vlastní
svou tíží piSchází k určenému sobě cíli.

Není více třeba znova uváděti systém císai^v,
uvedeť se sám; mocnáií i národové, všickni budou
nápomocni obnoviti jej, poněvadž v něm každý uzná
rukojejnství pořádku, míru a prospívání.

Kde nalézti ostatně za naší doby muže kromoby-
čejného, jenž by imponoval světu, vnukaje mu úctu,
dlužnou vyšší důmyslnosti?

Duchu naší doby potřeby jen prostého rozumu.
Před třiceti lety bylo potřebí hádat a připravovat;
nyní sě jedná jen o to, aby se poznalo a přřjalo co jest
pravého.

wV událostech současných jako historických, * pravil
Napoleon, „lze nalézti naučení, ale málo kdy vzorů.*"
Co se stalo, nelze nápodobiti, poněvadž nápodobení
nespůsobuje vždycky podobnost. *

Nápodobiti v podrobnostech, místo v duchu,
riiinulou vládu, toť bylo by jednati jako generál, který
nacházeje se na tomtéž bojišti, kde vítězil někdy
Napoleon neb Prýdrich, chtěl by pojistiti sobě dobrého
výsledku opakováním týchž manévrů.

Čteme-li dějiny národů neb dějiny válek, třeba
vyjmouti z nich všeobecná pravidla, ale nikoliv nesmí-
me se otrocky vázat na sledování krok za krokem
stopy, která není vyšlapána v píaku, ale v půdě vzne-
šenější, v zájmech Člověčenstva.

Končíce opakujeme: myšlénka napoleonská není

Digitized by VjOOQ IC

— 117 —

Tnjšlénka válečná, ale sociální, průmyslová, obchodní,
liiimanitární. Jeví-li se některým lidem vždy zahalena
v blesky bojů, je to proto^ poněvadž byla skutečně
příliš dlouho zahalena kouřem z děl a prachem z bo-
jišť. Dnes ale jsou tato mračna roztržena, a skrze
slávu vojenskou prosvitá sláva občanská tím větší
:ři trvalejší.

Pozůstatky císařovy spočívejtež tedy v pokoji!
jeho památka vzrůstej co den. Každá vlna, odrážející
se o skálu sv. Helenskou, přináší s povzdechem Evropy
4iznání jeho památpe, zastesknutí jeho popeli, a ozvěna
Liongwoodská opakuje nad rakví jeho: Národové sto-
hodni pracuji eiude na započatém déle tvém.^

Digitized by VjOOQ IC

Digitized by VjOOQ IC

LISTINNÉ DOKLADY,

I,

Tsant yapokonovo k minisiru vnitřních zákiitosti v přiciné obci.

Každá obec ve Francii představuje tisíc" obyvatelů.
Pracovati pro blaho 36.000 obcí jest tolik, co praoovati
pro blaho 36^000.000 obyvatelů, zjednodušením úlohy,
zmenšením všech obtíží, pocházejících z rozdílů mezi
STe tisící a 36 miliony. Tak toiiiu rozumělJindřich IV.,
když mluvil o kuřeti v hrnci : jinak by byl řekl hloupost-
, Před revolucí patřila obec panstvu a kněžstvu;
man a osadník neměli žádných cest; jejich krávy a
ovce neměly ani pfříkopů ani lučin k pastvě;

Od r. 1790, kde bylo náhle a spravedlivě vyrváno
obecné právo cestovní a pastevní feudálnímu jpanstvu,
stala se každá obec pod ochranou všeobecných zákonů
opravdovou osobnosti, mající právo vlastnictví, kupo-
vání, prodávání a vykonávání ku prospěchu obecné
rodiny všech právních činů. Pomocí této velké a ná-
rodní idey byla Francie najednou rozdělena v 36.000
individuálností, z nichžto každá byla povolána zkoušet
všecky starosti statkářů, ježto jsou rozmnožování po-
zemků, zlepšování plodin jejich, zvětšování důchodů

Digitized by VjOOQ IC

— 120 —

atcL Zárodek prospíyáoí Francie byl tedy din. \lzme,
proč nebylo možné ^yvinatí tohoto zárodku:

Osobní zájem majitele půdy bdí bez ustání a všecko
plodným činí; naopak zájem obce jest povahy ospalé
a neplodné ; zájem osobní požaduje toliko pud, zájem
obecný požaduje cnost , ta pak je vzácná.

Od r.l790 představuje těch 36.000 obcíveFrancii
36.000 sirotků, dědiců starých práv feudáhiích, dětí
opuštěných, olupovaných po deset let municipálními po-
ručníky konventu neb direktorstva. Když měnila j^ed-
stavené, příručníky a výbory obecné, toť měnívaly se
větším dílem jen spůsoby loupežnictví; ukradla se
vozová cesta, ukradla se pěšina, ukradly se stromy,
okradl se kostel, ro^adl se nábytek obecní, a posud
se krade pod malátnou obecnou vládou r. VUL

Co by se stalo z obcí, kdyby trvala taková vláda
ještě deset let? Byli by z nich pak jen dědicové
zadlužení, žádající za almužnu obyvatele, na místě
co jemu jsou dlužni dávat ochranu a pomoc; prodavše
neb zastavivše, jako nezdární synkové, vše až na poslední
kousek šatstva a nemajíce již ani nač živu býti, když
nikdo jim více půjčovat nechce. Každý by se obával
usaditi se v obci zadlužené, kde by nau čekaly jen
břemena a daně všeho druhu, ve spůsobě žebráctví,
sbírek, příspěvků, kromobyčejných kontribucí atd. Obec
má lidi k sobě vábiti, takto je. musí odrážet.

' Ervní povinností ministra vnitřních záležitostí jest
zastaviti takovou neplechu, ktorá by se stala nezho-
jitelnou ranou v těchto 36.000 údech společenského
těla. — První výminkou, chiceíne-U zastaviti veliké
zlé, jest seznati jehp důležitost a okolnosti.

Digitized by VjOOQ IC

^ 121 —

Ministr vnitifních' záležitostí tedy začne tím, že
dá zhotoviti všeobecný seznam stavu 36 tisíců obcí
ye Francii.

Tento seznam scházel vždycky. Hlavní rysy sezná*
mu json: trojí třída, totiž: obce zadlužené, obce spo-
řádané, obce mající hotové jmění.

Těchto dypu posledních tříd jest menší počet;
není na spěch obírati se jimi. Úlohou jest spořádati
obce zadlužené.

Seznam bude obsahovati: 1) Podrobné zprávy
o statcích připadlých obci následkem starého rozdě-
lení obecného jméní. 2) Podrobné ^rávy o dluzích
a povinných platech ve lhůtách. 3) Odhad důchodů dle
předmětů jejich, jako nájmů, úroků atd. 4) Stav platů
nevlastně obecných, na př. nemocnicím, dobročinným
ústavům atd. 5) Podrobné zprávy o cestách s velmi
obšírným udáním těch,^ které jsou užitečné, a těch,
které se mohou prodati. 6)^Stav far, kostelů, chrámů
filiálních na ten čas neobsazených, nebot je množství
kostelů filiálních, přikázaných . starým farám^ na spa-
dnutí, do nichž házejí sedláci slámu a seno bez opráv-
nění a bez nájemného; určí se co může býti prodáno
a soukromně užito. 7) Podrobné zprávy o náhradách,
jaké by bylo možno vzít od pobřežních obyvatelů,
kteří okradli obec. 8) O stromech, jež by mohli býti
s prospěchem prodányr a jakého druhu jsou. 9) Bude
naznačeno, bylo-li by záhodno . zvýšiti cenu nájmů,
pák práv na' lovení ryb, na pasení atd. 10) Sestavení
k účelu tohoto velikého přehledu, . hlavních výsledků
vyšetřování nařízeného od ministra, aby se ustanovilo
skrze přední občany, dle potřeby okresu, jaké by byly

Digitized by VjOOQ IC

— 122 —

nejlepší prostředky k nejrychleji možnémn hmot-
nému zvelebení obce. — Myslím, že by obsahoval se-
znam ten více než polovičku obcí; neb každá obec,
která si musí ukládat mimořádné platy, je obec zadlužená.

Jak mile bude seznam ten sestaven, oznámí se
prefektům a podprefektům, že má k témto zadluženým
obcím býti obrácen všechen zřetel moci správní, že se
musí změniti na místě představení i příručníci, kteří by
se nevpravili v plány zvelebování a přetvořování obcí.
Prefekt bude musit dohlédnouti do těchto obcí nejméně
dvakráte do roka, podprefekt čtyrykráte, pod trestem
sesazení. Každý měsíc zadá se ministrovi zpráva o každé
obci, jakých výsledků docíleno, co bylo podniknuto
a co zbývá činit

Budiž mi navržena odměna pro představené, kteří
vyprostili svou obec ve dvou letech; a vláda ustanoví
mimořádného komisaře, jenž bude postaven v čelo
správy obce, která by nebyla vyproštěna ve lhůtě
pěti . let Toto by měla zavdat příležitostí k návrhu
zákona. Za pět let bude míti Francie jenom dvě třídy
obci : obce s hotovým jměním a obce spořádané. Z mapy
Francie pak budou vymazány obce zadlužené, které
se samy v sobě rozpadávají, jsouce k obtíži obyvatelstvu.

Až bude docíleno toto první vyrovnání, budou
čeliti snahy ministra obcí k tomu, aby se pozdvihly
v nové lhůtě obce vyrovnané k třídě obcí s hotovým
jměním, tak že za deset let nebude míti Francie leda
takovýchto. Pak bude všeobecný pokrok blahobytu, co
výsledek snah 36 milionů osob, znásoben snahami 86.
tisíců obcí, činných vesměs pod vysokým řízením vlády
k účelu neustálého zddkojiolovánL Každý rok bude

Digitized by VjOOQ IC

— 123 —

povolána na státní útraty padesát představených, jenž
nejvíce přispěli k vyproštění svých obcí anebo k zje-
dnání jim hotového jmění, do Paříže a představeno v slav-
ném sezení třem konstilům. Pomník, postavený na
státní útraty u vchodu města neb vesnice, bude zvě-
stovati potomstvu jméno .takového představeného, mezi
jiným bude lze na něm čísti slova:
„Pěstounovi obce vděčná vlast**

Digitized by VjOOQ IC

n.

Yýtak t předlohy o stavu eisařstoi^ podané zákonodárnému sboru

v seitni 25. února Í8i3 hrahétem M^ntalwoiemj mtkttfrem vnUfnidi

MáioiiiůsH,

Pánové !

Jeho Veličenství rozkázalo mi, abych vás obeznámil
s vnitřním stavem císařství v letech 1811 a 1812.

Shledáte s uspokojením, že lidnatost vzrůstala
stále, vzdor velkým vojskům, která musela býti vydr-
žována v hotovosti pro válku na zemi i na moři; že
náš průmysl nové pokroky činil; že nikdy nebyly pl-
nosti lépe vzdělány, ani rukodílny u větším květu ; že
Qebylo v žádné době našich dějin bohactví rozšířenější
v různých třídách společnosti
LidnalošL

Obyvatelstva ve Francii bylo r. 1789 26 milionů
hlav. Nynější lidnatost císařství obnáší 42,700.000
duší, z nichžto patří 28,700,000 k departementům staré
Francie. Přibylo tedy 2,700.000 duší, čili skoro desátý
díl, VQ čtyry a dvaceU letech.
Rolnictvu

Francie musí býti považována pro rozsáhlost i pro
úrodnost půdy své za stát hlavně rolnický.

Digitized by VjOOQ IC

— 125 —

Předce však musUa dlouho obraceti se k svým
sousedům pro zaopatření někj;erých hlavních potřeb.
Osvobodila se skoro docela z této nutnosti.

Průměrní výtéžek žně ve Francii jest 2 70 milionů
centů obilí, z nichžto se musí odraziti 40 milionů
pro setbu.

Lidnatost císařství jest 42 milionů hlav ; tím spů-
sobem podává naše průměrná žeň 520 liber každému
jednotlivci To převyšuje veškeré potřeby, jak byly
odhadovány v rozličných dobách.

Po druhém badání, zavedeném z nařízení staré
vlády, rozpočetla se tato potřeba na 470 liber, a bylo
shledáno, že Francie plodila průměrně množství k ta-
kové spotřebě dostačující.

Výtěžků naší úrody přibylo tedy o desetinu.
Po obilí je nejhlavnější i)lodinou naši půdy víno.

Francie vyrábí v průměru ročně 40 milionů
hektolitrů vína.

Vývoz vína obnášel před revolucí 41 milionů ;
nyní 47 milionů.

Lihovin bylo vyvezeno 1 4 milionů ; nyní 30 milionů.

R. 17dl byla ceněna spotřeba vína v celé Francii
na 16,500.000 hektolitrů. Je tedy více než zdvojná-
sobněna, kdežto země k říší připojené mají jen asi
třetí díl nynějšího obyvatelstva.

Ve správu lesů zaveden jest pořádek, lesy opět
zarůstají a silnice i průplavy se jimi vedou, činíce
přístupnými ty, které se nedaly těžit. Četné stavby
městské, vojenské a' lodní jsou hojně zásobeny, i ne-
dovážíme z ciziny teda za 5 milionů dříví ročně. Před
r. 1789 dováželi jsme za 11 milionů*

Digitized by VjOOQ IC

— 126 —

Cena našich rostlinných olcgA obnáší do roka 250
ndlionů. Před pět a dvaceti lety dováželi jsme z ciziny
oleje za 20 milionů ; nyní, nejen že nebereme z džiny
žádného oleje, ale vyvážíme ještě ročně za 5 neb 6
milionů.

Tabák pěstoval se jindy jen výminečně a v malém
množství v provinciích. Stál nás ročně 8 až 10 milionů.
Nyní je 30 milionů liber tabákn plodem 30.000 jiter
našich polí, věnovaných této sazbě.

Půda francouzská obohatila se ročním výtěžkem
12 milionů z tabáku; ale ten výrobek jest hrubý a
práce továmická obnáší šestkrát tolik.

Náš průměrní výtěžek hedbáví jest 22. milionů
liber kokonů.

Jindy dováželi jsme za 25 milionů - předeného
hedbáví. Roční průměr dovozu po čtyry léta jest 10
milionů, a přece vyvážíme hedbáví za dvojnásobnou
eenu, než jsme vyváželi jindy.

Toto zlepšení pochází větším dílem od zdokonalení
ebovu hedbávných bourců. Čistý výnos kokoĎů v staré
Francii byl ceněn na 2 miliony.

35 miUonů ovcí nám dává 120 milionů liber vlny,
z nichžto 9 milionů jsou vlny jemné neb zdokonalené.
Jest to hrubý zplodek 129 milionů. Jisté zdokonalené
druhy jsou výsledkem zušlechtění 1,500.0.00 ovcí, kter
réžto ušlechfování napořád se šíří, ale te^rv od málo
let stalo se patrným.

Všude, kde nemůže jednati průmysl, dosti ůčinlivé,
pečlivě se provozuje systém^ který dodává rolníkům
snadných prostředků k zdokonalení.

Letošního roku zušl^chtilo 28 cbováren merino-

Digitized by VjOOQ IC

— 127 —

vych beranů ^plemefto 54.000 ovcL Typus krásných
druhů jest zachován v četných ovčínech uřízených od
velkostatkářů a v desíti ovčárnách státních.

Chování koní bylo obzvláště zanedbáno v době
našich zmatků. Vláda s prospěchem pečovala o znovu
navedení plemen nejužitečnějších.

Vybraní hřebci pojišťují každoroční ušlechtění plodu
60.000 klisen.' Hřebčince- vládou vydržované chovají
samy 1400 hřebců.

Počet hovězího dobytka značně jest rozmnožen.
€hovu jeho rozumí se lépe; průměrné trvání jeho života
jest delší. Před dvaceti léty vyrovnával se vývoz a
dovoz. Nyní obnáší vývoz třikrát tolik ; vystoupilť
na 10 milionů.

Jindy dováželo se mnohem více másla a sýra,
než-li se jich vyváželo; nyní je tomu naopak. R. 1812
vyvezlo se za 10 milionů.

Naše železné doly, které r. 1789 vydávaly 1,960.000
centů hoi^sek.a 160.000 centů litiny, dávají nyní
2,860.000 centů první látky a 400.000 cwtů druhé.
To jest přírostek o polovici*

Uhelné doly vydávají taktéž 50 milionů. To jest
pětkrát tolik co Francie vydávala roku 1790, ale nej-
větší část tohoto přírostku poch4z{<ze zemí k císařské
říši přivtělených. . .

V tomto přehledu našeho průmyslu mohl jsem
se zmíniti jen o některých hjavních předmětech. Musil
jsem pc^ninouti veliký počet méně důležitých, o sobě, ale
velmi vydatných dohromady.

Úhrnkem vynáší rpčně naše krásná země prvotních^
a nevzdělaných látek v ceně>5 milis^dů 31 juilionů.

Digitized by VjOOQ IC

— 128 —

O rukůdilnáeh.

3ylo ]fti povědomo, že jest prvotní látka hedbáy-
hictví pro Francii předmét 30 milionů. Z království
Italského dostáváme za 10 milionů hedbáví předeného
a dvakrát soukaného. Tato cena 40 milionů rozmnožuje
se spracováním v látky nft 124 milionů. To jest tedy'
pro nás prospěch ruční práce 48 milionů, což ztroj-
násobňuje cenu prvotní látky.

Roku 1812 vyvezli jsme, za 70 milionů hedbáví
v látkách éistych a míchaných. Město Lyon má nyní
11.500 stavů. R. 1800 bylo jich jen 5.500.

Počet našich rukodílen na sukno zvětšil se zna-
menitě. Všeobecnější blahobyt měl mnoho vlivu na
spotřebu vnitřní, obzvláště ve Vlněných látkách méné
hrubých.

Počet stavů a dělníků, vyrábějících sukna, stávkové
zboží a jiné vlněné látky, se od r, 1800 více než zdvoj-
násobil.

Prodáváme ročně do ciziny za 28 milionů souken-
ného zboží.

Před tím obnášel roční průměr ničeho vývozu
suken jen 19 milionů.

Zavedli jsme u sebefabrikacikasimíru; zdok)onalili
jsme důmyslnými stroji všeliké druhy rukodílen.

Bavlněné látky se rozmnožily,' aniž jsme proto
přestali používati konopí a lnu naši půdy.

Yeškerácena lnu a konopí, spracovaného ve Francii,
jest 282 milionů. Látky první počítá se v této sumě
za 80 milionů domácí a za 13 milionů dovezené. Tento
druh mkodíla ^skytuje našemu zahríEinijinímu obchodu
roční hodnotu 37 milionů. Tato hodnota 37 milionů byla
tatéž před r. 1790. Jindy však jsme dováželi těchto

Digitized by VjOOQ IC

— 129 —

látek z ciziny za 18 m&ionů roiaé; nyní dovážíme
jeQom za 7 milionů. Nynější doba má tedy skntečnon
přednost.

Baylna má tti zvláštnost, že velmi snadno se dá
spracovat.

Důmyslné stroje přivedly předení bavlny na nej-
vyšší stupeň tenkosti. Vláda vysadila cenu jednoho
milionu vynálezci stroje, který by zdokonalil předení
Inu tak jako bavlny a snížil takto -cenu rtdsodělní pří
spracovávání našich prvotních látek.

Ale až posud mají bavlněné látky přednosti do
sebe, kterých neuznávati bylo by nebezpečno. Vláda
má pečovati o ta, by se nedovážela z ciziny leda su-
rová látka, aby se zachovala Francii celá výhoda spra-
covám jejího.

Dlouho se pravilo, že si nemůžeme osvojiti nej-
důležitější část této ruční práce, že tkaniny ano i příze
cizí vždycky jsou dokonalejší. Naše zákony zapověděly
s počátku všecky cizí tkaniny. Lidé se lekali účinku
této zapovědí; brzo však vyráběly četné stavy naše
bavlněné látky takové dokonalosti, jaké ani nemohl
dosíci naši cizí konkurenti.

Přece však nám ještě dováželi přízi, z které se
látky tkaly. Též to bylo zapovězeno. Od té doby
jsme osvobozeni od veškerého vypomáhání z ciziny
pro kteroukoliv část bavlněné práce, a nejen že ne-
dovážíme zboží manufakturní toho druhu, ale vy-
vážíme je. ' '

Před r; 1790 dováželo se ročně do Francie za
24 milionů bavlny dílem předené, dílem surové. To
bylo 12 milionů liber bavlny ; k tomu se dováželo

9

Digitized by VjOOQ IC

^ 130 —

48 milionň Ifcer botoTého zboží, a pašování bavlněných
látek a muáelínu bylo znamenité.

700.000 pracovníků bylo tenkráte zaměstnáno při
)Dzli(ném ndcodélnictví bavlny ve Francii.

Po našich nepokojíct od r. X až do. 180é doráželo
^e do lYancie bavlny za 48 milioiiů Toině»

Mimo to dováželo se tkanin za 46 milionů.

Dovážení látek neb příze bavlněné skleslo s pdčátku
lia milion, ^ dva roky tomu^ co áplněpřestald. Naopak
vyváželi jsme ročně v průměru asi za 17 milionů.
r Bukodélnictví v bavlně zaměstnává nyní 234.000
dělnftů.

Nahrazování dřevěného uhlí kamenným v kovár-
nách a hatích uznáno jest bez odporu za prospěšné.
Jiné doly, jako měděné, kamenečné, sádrové, mramorové
lomy ati vynášejí 12 milionů. -

' ' Bukódflny, vyrábějící drobné zboží kovové,
y nožířství, v zlatnictvi, v "klenotnictví, v hodinářství,
v zrcadlech, ve sklenářstvf, v porcelánech nestaly se
předmětem značného vývozu ročního; dohromady však
jsou podstatou, z nížto se před r. 1790 těžilo 30 mil
ročním vývozem a nyní 42 milionů.

Všecky tyto předměty jsou- pro 'nás bohatstvím
čistě průmyslovým jedné miliardy tří set milionů.

Nový průmysl
Úmysl, vyhověti potřebám našim bez pomoci, z ci-
ziny, zdokonalení umění mechanických a lučebních,
důmyslnost a přičinlivost Francouzů zlepšily užitečnými
vynálezy, novou manipulací naše dávné závody, naše
, dávné továmictví.

Digitized by VjOOQ IC

— 131 —

Nahraditi v, naší spotřebě cukr, indich, košenila
osadní; najíti na jihu v Evropě bavlnu a u nás sodu^
zásobující naše trhy^ to£ zdálo se býti věci nemožnou.

Od letošního roku budou dávati fabriky na bu^
rakový cukr pQ 7 milionech liber tohoto zboží. Vaří
se v 334 fabiikách, které skoi^o všecky pracují- í

Indicb stojí v první řadě mezi barvířskými látikami.
Jindy ho spotřebovala Francie ročně za 9,500.000 franků;
Od r. 1802 byla průměrná roční cena jeho po šest
let 18 milionů^ V pěti letech, začínaje od r. 1808
8padla na 6 neb 7 milionů. Podařilo servyráběti z^Ikk
rytu (pastel, Isátis tincto^ia) pravý škrob indichový.
Něk(dik toVáren pracuje od této chvíle; vyrábějí indich
docela podobný nejkrásnějšímu indickému, jehož stojí
libra 10 franků. Naše barvírny spotřebují 12 milionů
liber indichu; jest to. cena 120 milionů franků.

Šarlat se dostával jen 9 košenily.

Červeň mořeny, méně krásná, byla také méně
stálá. Bratřím Goninům z Lyonu podařilo se docíliti
mořenou týchž účinků co košelinou. Francie spotřebovala
jindy za jeden milion košeniíy.

Po několik let vzdělává se bavlna v departementu-
Římském; sklízelo se po sto tisících librách, a zdo-
mácnění této rostliny jest ubezpečeno. Z království Nea-
polského dováží Francie ročně tři miliony liber bavlny.

Soda jest výi^obkem důležitým pro naše tóvamy,
a jen pomořský obchod nám 'jej mohl zaopatřovati,'
Před pět a dvaceti lety dováželi jsme jej z ciziny za
3,500.000 franků, Lučbě podařilo se tvořiti tuto látku
z prvotin naší půdy, které jsou tak hojné a jicbžtoi

9*

Digitized by VjOOQ IC

— 132 —

cena je tak malá, že sé cena sody snížila v obchodu
o dvě třetiny, vzdor zapovědí na dovážení cizí sody*

Soubor nových i)lodin naší půdy a průmyslu našeho
vystupuje tedy na 65 milionů, schopen jsa růsti v po-
měru velmi rychlém ; a zprostili jsme se ročního platu
90 milionů, který jsme dávali cizině, hlavně do Anglicka.

Ostatní části zemědělství a průmyslu našeho netrpí
žádné újiny. TO.OOOT jiter, které plodí burák, bylo by
^xůstalo ležeti ladem; 30.000 jiter na boryt jsou ne*
patrnou částí naší půdy, a ostatně se jim dostane hno-
jení, které zvýší úrodu osení následujícího v tomto
střídavém hospodářství.

Mořena roste u nás v přebývající hojnosti ; vyvá-
žíme jí za -1,600.000 franků. Časem poskytne jqí
rozšíření ještě většího iižitku.

Naše solné bařiny podávají nekonečné množství
látky sodové; a objev ten má nad to i tu výhodu, že
poskytuje prostředků, těžiti ještě více z' našeho dra-
hocenného ložiska sofaiího.

O obchodu.

Obchod státu, čítajícího více než za 7 miliardů
ročního vývodku, (nezmiňujíce se o jiných skutečných
neb zdánlivých hodnotách^ které státní hospodáři v účet
svůj pojímají,) musí být zajisté nesmírný.

Kdybychom, byli sbírali ceny čistě obchodní, ne.-
ostýchám se říci, že by byly vystoupily na 10 miliardů.

R. 1789, rok to z nejznamenitějších co' do ob-
chodu zahraničného, vývoz nevystoupil výš^ 357 mil.
a dovoz výše 400 milionů; neb za dovoz nesmi se

Digitized by VjOOQ IC

— 133 —

počítati 286 milionů pocházejících z našich kolonií
Irteré byly tenkráte jedno s. Francií.

Od dovozu iQusí se odi^aziti hotovost, kterqu platila
•cizina za některé zboží od nás vyvážené.

Odťazime*li tedy 55 milionů na zlaté a stříbře^
obnášel dovoz do Francie r. 1789 v skutku jen 345
milionů; vývozu bylo za 357 milionů: to jest tedj;
ůhmkem obchod 360 milionů, af již považujeme aktivnf
n^b pasivní. A to nebyl ani patnáctý díl našeho vnitř-*
ního obchodu*

Srovnejme náš tehdejší zahraniční obchod s nynějším.

Osady naše budu považovati za část Francie, a
náš obchod s nimi za obchod vnitřní.
K. 1788 obnášel vývoz ...... 365,000.000

Dovoz na 345 milionů, z nichžto 55 mil.

na hotových penězích, pročež zbývá jen 290,000,000

Vývoz předčil tedy dovoz o . .... 75,000.000

Nachází se pak, že r. 17S9 byl dovoz větší než
r. 1788, nadbytek. vývozu obnášel jenom 12 milionů,
R. 1812 vzrostla suma vývozu na. . .. 383,000.000

dovozu na. .......... 257,000.000

nepočítaje hotových peněz 93,000.000.

Přebytek vývozu byl "........ 126,000.000

R. 1812 přesahoval tedy vyvoz plodin naší půdy
největší sumy, ku kterým v jiných dobách byl vzrostl.

Dovozu naopak ubývalo stálé; jet menší nyní než
před r. 1790.

Bilance obchodu, která r. 1788, v nejpříznivější
to :staré době, obnášela 25 milionů ve prospěch našeho
vývozu, obnáší nyní 126 milionů.

Roční průměr dovozu hotových peněz ve třech

Digitized by VjOOQ IC

^184 —

létech revoluci předcházejících, odtáhne-li se vývoz, ob-
naší 65 milionů ; nynější roční průměr obnáší 1 10 miL
Stavu rolnictví našeho, o němž podal jsem pře-
hled, děkujeme za stav svých financí, za lepší systeDA
peněžní v Evropě, za nepřítomnost papírových peněz,
za ubytí dluhu na tu míru, jaká stačí ku potřebě ka-
pitalistů. Takový stav nám dovoluje vésti najednou
Ýálku náfiiořní a dvě na pevnině, vydržovati ve zbrani
900*000 mužů, k tomu 100.000 lodníků a jiných ná-
mořníků, míti 100 lodí řadových, též tolik fregat po-
hotově neb v prád, a vydávati ročně 120 až 150 mi-
Uonů na veřejné práce.

Veřejné práce.

Od nastoupení Jeho Veličenstva na císařský stolec
vydalo se:

Za piiláce a korunní stavby. .... 62,000000

Ža. pevnostní práce • ....... 144,000.000

Za přístavy . . ^ '. . 117,000.000

Za cesty ........... 277,000.000

Za mosty .. i ....... . 31,000.000

Za vodovody, plavbu a vysuŠováuí . . 123,000.000

Za práce v Paříži 102,000.000

2a stavby veřejné v departementech

a v hlavních městech ....... 149,000.000

Summa. . . . LOO5,0OaoO0.

. Paláce císařské a práce korunní.

\ Louvrp se dokonává; bude státi 50 milionů franků,
počítajíc do toho cenu domů zbouraných; 21,400.000
franků je vydáno.

Digitized by VjOOQ IC

— 135 —

Tuilerie byly zproštěny všech stavení zamezirjfcfch
k nim volný přístup, načež vynaloženo bylo 6,700.000
franků. Palác krále Éímského je založen naproti mosta
Jenskému.

Yersail se Opravuje, dosavad na to vydáno bylo
5,200.000 franků. Stroj v Marly^ vedoucí tam vodu,
bude vynahražen stříkadlem. Vydání bude obnááet tři
miliony, dosavad vydalo se 2,450.000 franků.

Fontainebleau a Compiěgne jsou opraveny; 10,600.000
franků bylo za to vydáno. '

Paláce Saint-Cloudský, Trianonský, Rambouillet^
ský, Stupiniský, Lákenský, Štrasburský, Římsky spo-
třebovaly 10,800.000 franků. .

Korunní diamanty, zastavené v dobách, nepokojů,
byly vyplaceny; jiné se přikoupily k doplnění.

Nábytek korunní, který má .býti dle statut v ceně
30 milionů, byl též doplněn.

3Q milionů bylo užito za obrazy, sochy, věci umě-
lecké a starožitnické, což bylo připojeno k nesmírné,
sbírce Napoleonského musea.

Veškeré to vyndání bylo zapraveno z jmění korun-
ního a z mimořádných důchodů.

Práce vojemaké.

Péče o bezpeěnosV našich hranic nebyla ani na
okamžik s očí puštěna.

Veliké práce upevnily branný sygtem Helderský^
který jest klíčem k Holandsku, načež vydalo se 4,800.000
franků; i toto místp může se nyní považovati za ne-
přemožitelné. Pevnosti Lasalle* de V Echtse, Dnquesne
a Morland, .střebouQí vcho4 k Zuyderskému jezero^

Digitized by VjOOQ IC

— 136 —

i tytze Texelské mohoH^se brákiiti 60 dní proti řá-
dnénia obležení. Letos budou schopny učiněny 90den-
ního odporu, jakého jim potřebi. Kdyby, byly bývaly
tyto práce před patnácti léty vykonány, nebýt by ztratil
Holand dvoje loďstvo.

Práce, které se konaly k dohloubání Antorfské
kotliny, vystupují cq do ceny na 8,400.000 franků-
Jest to za našich dnů jedno z nejpevnějších míst.

Ilesinky byly předmětem péče našich důstojníků
od stavitelství. Od n 1809 vydali jsme tam 11,300.000
franků. Toto místo stese 100 dní oblehání; více než
6.000 mužů má tam^ útočiště v kasematích před pů-
mamií Toho nebylo ještě r. 18Ó9. Ostendu dostalo se
velkých oprav. Vystavély se dvě pevnosti na dunách^
vydalo se 4,000:000.

Přístav Cherbourský jest nyní obehnán veleroz-
sáhlými hradbami nákladem 13,700.000 franků ,^ by
vydržel obležení. Čtvero pevností na výšinách bylo
dokonáno na začátku tohoto roku.

Brest, Belle-Isle, Quiberon, la Rochelle byly opra-
veny; nové pevnosti vystupují na ostrově Aix, na ostrově
Oleronu, při ústí Girondy, v Touloně, na ostrovech
Hyerských, v Spezzii,.v Porto-»Eerrajo.

Na všech našicti upevněných místech byly před
nejdůležitějšími bateriemi vystavěny kleniuté věže, bez-
pečné před pumami, a ozbrojeny děly.

Každým rokem přibývá pevnpsti ostrovu Eorfu,
jejž pokrývají ohrady.

]!^a pevnině rozmnožena jest naše obranná čára
rýnská se všech stran. Eehl jest dokonán. , V Kasselu

Digitized by VjOOQ IC

— 137 —

bylo vykonino práce za 5,700.000 a v Mohuči za
3,800.000 ; v Julichu, v Veselu za 4,700.000 frtinků.

Konečně práce v Alexandrii, za něž bylo vydáno
25 milionů, byly dále opravovány.

Vojenská místa menší důležitosti byly upevněny
dle potřeby. Výloha naněobnáSela 71,000.000 franků.

Práce námořní a přístavní.

Obšírné plány, přijaté od Jeho Veličenstva na zří-
zení Cherburku,. vystupují na 73,000.000. Přístav, pro-
hloubený do skály, na 28 stop hloubky pod mořskou
nížinou, přijme za několik měsíců naše válečné lodi;
vydání obnášelo 26,000.000.

Hráz, která bude, pojišťovat rejdu tak dobře proti
nájezdům nepřítele jako proti účinku bouří, a všecky
potřebné stavby ke zřízení velkého přístavu budou
dokonány než uplyne deset let.

Antorf neměl žádného závodu námořního. Toto
město chová nyní arscnál, kde se staví najednou 20
řadových lodí, a lodní vodojem, do kterého se vejde
celé naše lodstvo ; 42 lodí řadových našlo by tam
od nynějška útočiště pohodlné a bezpečné. Tyto práce
stály 18,000.000.

Flesinkyjsou spořádány ; výlohou 5,600.000 franků
byly obnoveny nábřeží a sklady, snížení stavidel o čtyry
stopy dodalo vodojemu přednosti, jíž nikdy nemíval,
že pojímá lodi první velikosti. Šest lodí může veplouti
neb vyplouti za jeden příliv a odliv.

Příroda naznačila Nieuw-Dypp, aby byl arsenálem,
tesántou a přístavem Holandska; dokud však byl
obehnán špatnými hráze^ii, nemaje nábřeží, poskytoval

Digitized by VjOOQ IC

— 138 —

lodím úpaikk málo bezpečný. Vykonaly se tam práce
za 1,500.00.0 franků; 25. řadových lodí iQohlo by
se nyní přivázati k nábřežím a setrvati tam v bez-
pečnosti. Za tři léta budou práce Nieuw-Dyppské
dokonány. .

Přístav flavreský byl málo kdy přístupný fregatámv
Na začátku plaviště obnovovala se ustavičné mělčina.
Zřídila se stavidla, udržující volný průplav.

Nábřežf a kotliny staví se dále. Suma nákladu
ňa vykonané práce obnáší 6,800.000. Za dvé léta budou
stavby ukončeny.

Značná část země pd pobřeží Dunkerkském byla
jen močálem; přístav byl zanesen; 5,000.000 bylo
ustanoveno k zřízení stavidla na konci plaviště, by.se
umožnil odtok vod z močálů: 4,500.000 franků bylo
vydáno; 500.000 fi-anky dokonají se práce" před
koncem roku.

Zanesení plaviště Ostendského bylo rychle po-
kračovalo; všecky části přístavu utrpěly tak dlouhým
zanedbáním; krásné stavidlo Slikenské bylo potřebí
opraviti ; 3,600.000 franků bylo vynaloženo na tyto
práce. Zřízení stavidla pojišťuje volnou plavbu.

Přístav Marsilský, již velmi úzký, byl pořád
nedostatečnějším pro zanesení bahnem ; 1,500.000 franků
bylo na něj vynaloženo.

Mimo velké plány^ o nichž se zmíním, bylo vě-
nováno 50,000.000 jiným závodům námořním v Brestu,
Ilochefortu, v Touloně, v Janově, y Spezzii, v Dieppe,
v Ealetách, v Saint^Yalery, v Bayonně a na veliký po*
čet přístavů méně důležitých, které vroubí iiaše pobřeží*

Digitized by VjOOQ IC

— . 139 —

Cesty.

V Alpácb jsou zcela otevřeny cesty z Paříže do
Milána přes 8implon, z Paříže do Turina přes Man-
rienne a toru Ceniskou, ze Španěl do Itálie pres hory
Genevské. Tyto cesty stály 2 2,4t)O.0OO franků. Před-
chozí rozpočet zněl na 80,600.000 franků. Zřízení
hostnic a některé zdojíonalování stráví těch zbývajících
8,200.000 franků;

Gesta z Lyonu do Janova skrz Lantary stála
á,800.000 fi-anků přes 3,500.000, co měla státi.

' Gesta ze Cěsannu do Feiiestrelles skrze roklinu
Sestrierskou doplní předešlou; bude ukončena r. 1813
nákladem 1,800.000 franků.

Gesta z Nizzy do Janova bude státi 15,500.000
franků. Nákladem 6,500.000 franků povstalo již spo-
jení Nizzi s Wintimillem a Savonu s Janovem; zbý-
vajících 9,000.000 dokončí tuto cestu, jež povede
z Marsilie do Říma, neuckyhijíc se z ponebí jemného
a mírného*

V Apeninách je cesta ze Savonu do Alexandrie
otevřena. Povšechný rozpočet ustanovil 4,000.000, vy-
dalo se 2,600.000 franků.

Cesty z Port-Mauricu do Cévy, z Janova do Ale-
xandrie skrze těsninu Gio viskou,' z Janova do Piacenzy,
ze Spezzie do Parmy, spojující vesměs pobřeží mořské
s vnitřními našimi departementy italskými, staví se;
spojené návrhy vycenily je na 13,600.000 franků;
práce vykonáno na nich za 3,000.000. Ku konci tohoto'
roku bude se jezdit ze Spezzie do Parmy. Žádná cesta
nevedla z 3ordoy£d do Bayonnu. Písčité stepi bylo

Digitized by VjOOQ IC

— 140 —

lze procestovat jen s velikým namáháním a nepředví-
danými zastávkami ; 8,000.000 bylo ustanoveno na zří-
zeni dlážděné cesty; za 4,200.000 franků již pe práce
odbylo; cesta bude dokonána r. 1814; byla by uyní
již hotova, kdyby se byly dříve vynalezly pískovcové
lomy, které jí nbezpeči\jí dobrou a pevnou stavbu.

Z Antorfu do Amsterodamu činily písek i močály,
hrázemi a příkopy přerývané, spojení zdlouhavé a těžké,
ne-li docela nemožné* Již jsou dlážděny dvě ířetiny
cesty, která se musila otevřít; bude dokbnánar. 1813«
Z 6,300.000 franků, které měla státi» bylo vydáno
4,300.000 franků.

Cesty z Weselu do Hamburku nebylo ješté před
třemi léty; nyní je yšude otevřena a dokonána na Tíce
místech; bude státi 9,800.000 franků. Již se udělalo
za 6,000.000 práce. Z Mastrichtu do Weselu nevedla
žádná stálá cesta písčinami ; njní jest zřízená cesta,
která stála 2,100.000 franků, ^

Gesta z Paříže do Němec byla sotva naíznačena
mezi Mety a Mohuči; 5,000,000 učinilo z ní jednu
z nejkrásnějších silnic v císařství, . ,

Mimo toto vydání bylo vynaloženo 219,000.000

během devíti let na veliký počet cest, křižujících se

v císařství na všecky strany, zdokonaliýících se každým

rokem.

Mostjf

Dvanáct milionů bylo upotřebeno k stavbě mostů,
úplně dokonaných ve Versailu a v Tortonu přes Sesfl
a Skriviij v Toursu přes Ligeru, v Lyonu přes Saonu
vedle arcibiskupství ; pak k stavbě váech mostů na cestě

Digitized by VjOOQ IC

^ 141 -

z Lyonu da MarsUie, jindy ták nebezpečné pro řeky
a potoky, které se tam křižují.

Dva velké mosty še staví v našich departemen-
tech zaalpských: v Turíně přes feku Pad, na nějž
bylo vydáno 1,850.000 (v celku má státi 3,500.000);
a most Ardisonský přes Doiru, jenž bude dokonán
tohoto roku; z 1,100.000 franků je naň vydána 820.000
franků. Opera o více pilířích u mostu Bordovalského
jest již vystavěna a ručí za dokonalé zdaření; stála
1,000.000. Tento most, jindy vyhlášený za nfemožný,
bude státi 6,000.000. :

Most Eouenský s opravou nábřeží bude státi
5,000.000 fr., 800.000 jest vydáno.

Kamenný most v.Roanně, na cestě z Lyonu do Paříže,
stál dosavad 1,500.000 franků; dokončení bude stát
900.000 franků.

Dvanáct milionů bylo mimo to ještě užito na mosty
menší důležitosti. -

Průplavy.

Průplav Svato-Quentinsky spojil Rodan se baldou,
Antorf s Marsilií,.a učinil Paříž středem tohoto velkého
spojení. Jeho stavby stála 11,000.000. Plavba na tomto
průplavu, který tři míle běží pod zemí, jest dokonale
otevřena. V osmi prvních měsících roku 1812 plulo
756 lodí 8. uhlím a 231 s obilím touto novou dráhou*
které používaly taktéž ostatní větve obchodní.

Prť^lav Sommeský, který se spojí s průplavem
Saint-Quentinským u mostu Saint-Valeryského, bude
státi 5 milionů; vykonalo se tam práce za 1,200.000
franků.

Digitized by VjOOQ IC

— 142 --

Průplav z Motisu do Condé, cesta z bohatých
uhelných dolů Jemmapských ke SkaJdě, bude sťátl
5 milionů; 3,000.000 jsoti vydány.

Četná stavidla byla zřízena k zdokonalení plavby
na Sekváně, na Aubfi, wa Marně. Pokračuje se v tomto
zlepšování, čehož návrh vystupuje na 15 milionů; 6
milionů bylo spotřebováno. Mezi stavidly zbudovanými
jsou nejznamenitější n mostu Archeského pro svou
velikou rozsáhlost.

Průplav Napoleonský bude ukončen za čtyry léta;
spojení Rodanus Rýnem bude státi 17 mil.; 10,500.000
franků bylo vydáno; zbývajících 6,500.000 franků
je opatřeno a pojištěno.

Průplav Burgundský, spojení to důležité mezi
Saonou a Ligerou, mezi průlivein Napoleonským á
Paříží, bude státi 24 milionů ; 6,800.000 franků bylo
vynaloženo do konce roku 1612 ; 17,200.000 franků
za práce budoucí dojde ze zvláštních fondů v de*
síti letech.

Brzo nastane spojení Saint-Mala s ústím Vilainy^
tak že nebude třeba vraceti se do Bretaně. Průplav
Ramaský bride ukončen za dyěléta; bude státi 8 mi-
lionů, z nichžto 5 milionů bylo již vydáno.

Blavet byl průlivem opatřen ; plavba od nového
města Napoleonova (Pontivy) jest v činnosti. Náklad
na celou práci vypočten na 3,300.000 franků, z nichž
2,800.000 již vydáno, 500.000 ještě zbývá.

Práce průlivu z Nant do Brestu byly právě pod-
niknuty; budou státi 28 milionů. 1,200,000 ítanků je
vydáno.

Průplav z Niortu do Rochelle, stejně sloužící

Digitized by VjOOQ IC

— 143 ~

k vysiišení krajiny dosti rozsáhlé, jako ku plavbě, bude
státi 9 milionů; 1,500.000 franků bylo již vydáno.

Podobných výhod poskytuje zřízení průplavu Are-
látského. I s pi^ístavem Boucskýjoa, do kterého se ústí,
bude státi 8,500.000 franků; 3,800.00{) franků je
vydáno. ^

Průplav má usnadniti pohodlnou plavbu v celém
údolí Cherském; přiblížíť k Ligeře kamenné uhlí
a lesy nesnadno těžitelné; bude státi 6 milionů; vy-
naloženo již 1,100.000.

Fysouiení.

Hlavd vysoušení, podniknuté vládou, je Rochefort-
ské a Cotentinské; rozvrh nákladu zní na 11,500.000.
franků. Práce již vykonané stály 5,600.000 franků.
Hlavni Roehefort měl z toho již mnoho prospěchu.

Práce za 6,800.000 franků obnovily hráze Skald-
ské a Blankenberské ; hráze Pádské stály jeden milion;
tyto hťáze chrání celé krajiny před rozvodněním moře
neb řék*

Půlostrov Perrachský, ustanovený k rozšíření Lyonu,
byl pokryt vodstvem Saonským. Provedení návrhu,
kt^é bude státi 4 miliony, odstraní tuto překážku.
Dva miliony byly vynaloženy na vystavění ochranné
hráze, a začato s vyvyšováním půdy.

Mimo 67 milionůi použitých ku pracím ode mne
naznačeným, bylo 55 milionů rozděleno na Četná
podniknutí. .

Práce Pařížské.

Hlavnímu městu nedostávalo se vody v rozličných
ítvrtích, kotců, tržnic, policejních opatření k udržení

Digitized by VjOOQ IC

— 144 —

pořádku v ohledu některých hlavních potřeb žiTotaícb.
Řeky Beuvronne, Thérouanne a Ourcq, budou vedeny
do Paříže; prvně jmenovaná již tam přitéká. Tři
hlavni nádrže vydávají ustavičně hojné vodstvo, šedesát
vedlejších je rozděluje.

Spojení vod do Paříže . vedených bude zásobovati
průplav Ourcqský, hotový skoro po celý svůj běh až
k vodojemu Yilletskému. Od tohoto vodojemu bude
spojovati rameno již prodjabané tento průplav se Se-
kvanou u Saínt-Denis. Druhé rameno bude jej pojiti
k Sekváně u mostu Slavkovského.

Tyto dva vodovody skřátí plavbu o tři míle, vy-
hýbajíce se záhybům Sekvány a ztrátě času, kterého
je třeba ku projití pod mosty Pařížskými.

Tyto práce budou státi 38 milionů; budou ukon-
čeny za pět let Hotové práce stály 19,500.000 fr.^
město Paříž zapraviýe tyto výlohy z výnosu potrav-
ní daně.

Pět rozsáhlých budov je ustanoveno pro zvířata
fc účelu potravy do Paříže dopravená. Jich stavba bude
státi 13,500.000 franků; polovice této sumy je vydána.

Skladiště dosti veUké, by se tam vešlo 200.000
věder vfaa neb kořalky, bude státi 12,000.000 franků.
Část skladiště' toho již slouží obchqdu ; dosavadní vy-
dání obnáší 4,000.000 franků.

Báň nad obilním tržištěm byla právě znova vy-
stavěna ze železa; stála 8QQ.000 franků.

Kotce na potravní zboží budou zaujímati celý
prostor mezi trhem ^des Innocents^ a skladištěm obil-
ním; budou požadovati 12,000.000 franků; 2,600.0Ca
bylo již zaplaceno za domy pobořené.

Digitized by VjOOQ IC

— 146 —

Všecky ostatní eťvrti FařSské bt^Loti mitl zvíáStní
tržiště. Stavby již vykonané stály 4 miliony; 8,500.000
franků je potřebí ku provedení celého návrhu.

Těch 46,800.000 franků co bude státi město Paříž-
stavba skladišť, jatek a tržnic, vynese mu důchod
skoro 3,000.000 franků, bez obtížení potravního zboží
novými daněmi. Nájemné, které bude platiti obchod
s potravním zbožím, bude menší, než jaké jest dosavad.

Stavba zásobních sýpek, mlýnů a skladů Saint-
Maurských doplní systém staveb týkajících se potrav-
ních zásob Pařížských. Stavba zásobních sýpek jest
předmětem 8,000.000 franků. Posud bylo vydáno
2,300.000 franků.

Mlýny a sklady Saint-Maurské budou státi podob-
nou sumu 8,000.000. Hotovo jest práce za 1,000.000;

Mosty Skvkovský, des Arťs, Jenský sbližují čtvrti
Pařížské oddělené Sekvanou; tyto stavby spotřebovaly
8,500.000 franků. Most Jenský požaduje ještě za
1,400.000 franků vedlejších výloh.

Jedenáct milionů bylo vynaloženo na stavby ná-
břeží; s výlohou 4 milionů budou dokonány bez pře-
stávky na obou břehách Sekvany.

Pět nových lycef se zřizuje ; 500.000 franků bylo
vydáno na rozličná zakoupení. V celku bude obnášet
výloha 5,000.000.

Kostel sv. Genovefy, sv. Diviše, palác arcibiskup-
ský a hlavní chrám jsou obnoveny. Ze 7,500.000
franků, těmto stavbám určených, bylo vydáno 6,700.000
franků; 800.000 franků ukončí tohoto roku všecky
práce.

10

Digitized by VjOOQ IC

- u@ —

Zřizuje se palác j^o m^istra zevnitřitfcl^ z^eži-
tostí a dům. pro správu poStoTBÍ; základy jsou doko-
nány a stály 2,800.000 franků ; 9,200.000 bude ještě
potřebí

Palác, kde budou uloženy obecné archivy říše,
\má» státi 20,000.000. Materiálu zakoupeno již za
jeden milion.

Průčelí zákonodárného sboru, sloup na náměstí
Vendomeském, chrám slávy, bursa, obelisk na Pont-
neufi vítězná brána de TEtoile, studně Bastilská, sochy,
kt^ré mají zdobiti tyto pomníky, vše bude státi
55,900.000 franků. 19,500.000 franků dílem uspíšilo
dílem ukončilo jich zřízení.

Na ostatní práce Pařížské byla vydána suma
1$ milionfl.

Ro%liiné práce v departementech.

V departementech obracela vláda hlavní zřetel
k chudincům a vězením.

Padesát chudinců jest vystavěno a používáno ; je-
den a třicet se jich staví- návrhy ke čtyřiceti dvěma se
pracují. Y sedmi departementech neukazuje se jich
býti dosavad potřebí. Na tyto práce vydáno 12 mi-
lionů, k jich ukončení potřebí bude dalších 17 milionů.

Nejdůležitější vězení jsou ta, která jsou určená
pro trestance odsouzené více než na rok.

Tři a dvacet ústavů tohoto druhu postačí celé
řiši; bude v nich umístněno 16.000 odsouzenců. Jede-
nácte takových domů jest zařízeno; devět bude co
nejdříve ukončeno; tři jsou teprva v návrhu.

Digitized by VjOOQ IC

— 147 ^

Ái biidMid:oií6eDy, nebudou více obyčejná vězení,
ťustavy polepšovací, domy pro zabavence a soudnice
přeplněny; budou moci býti isnadněji a slušněji roz-
tříděny.

Počet těehto domů jest 790; 292 bylo jich ob-
novwo anebo se nacbázeji v dobrém stavu; 291 zbývá
k správě; 207 musí se znova stavěti.

Dosavadní výlohy obnášejí 6 milionů; potřebí
bidie ještě 24 milionů.

Dvanáct milionů 500.000 franků bylo ustanoveno
k zbudování nového města Napoleonova ve Vendei,
a ke zřízeni cest sbíhajících se tam. Sedm milionů
500.000 franků bylo vydáno.

Jeden milion 800.000 franků bylo povoleno na
odměny obyvatelům tohoto departementu a departe-
mentu Deuse-Sěvreského, kteří by první znova vysta-
věli svá obydlí; až dosavad rozdáno bylo 1,500.000
franků.

Z 3,600.000 franků, co bude státi obnovení ústavů
lázeňských, bylo již vydáno 1,500.000 franků.

Důležité bylo zachrániti ode vší další zkázy zří-
ceniny dávného Říma. Tyto práce, pak upravem' ku
plavbě řeky Tibery a ozdobování druhého města v cí-
sařství bude statí 6 milionů. Dva miliony byly již
vydány.

118 milionů, vydaných na jiné práce v městech
a v d^artementech, bylo užito na veliký počet budov
potřebných zeměsprávě, náboženství, spravedlnosti,
obchodu, které ve všech našich, městech vyžadují péči
vlády.

10*

Digitized by VjOOQ IC

Tak bylo nžito mitiidibi, v^váiiAo pxAdA ve-
řejným všeho druhu od nastoupení Jdio Velíieiistva,
pak 80 milionů, kUacé dopinily náhytek a obohatily
hojné sbírky korunní.

486 milionů bylo zvláště určeno na taková pod-
niknutí, která zanechávají po sobe velké a trvanlivé
výsledky. Návrhy tohoto druhu odhádány jsou po-
všechně na jeden miliard 61 milionů; nad to bude
potřebí 576 milionů k jich provedení. Zkušenost
z minulosti nás poučige, že postačí k tomu málo let

Tyto práce, pánové, jsou rozšířeny ve všech čá-
stech této ohromné říše. Vyslancové všech depar-
tementů, z kterých se skládá^ vy víte, že není zapomenuto
nižádná krajina; oživujíi novou Francii jak starou;
ílím, departementy hanseatské, Holand, jako Paříž
a naše stará mésta. Císař má vše stejně na paměti,
jeho pečlivost nezná odpočinku, dokud zbývá učinit
něčeho dobrého.

Vláda vnitřní.

Různým vyznáním náboženským dostalo se důkazů
a ochrany. Dodatky z císařské pokladnice byly po-
voleny. Farářům z^aalpským, kteří neměli dostateč-
ného příjmu, uděleny doplňky z císařsko pokladnice.

Dekret od 7. listopadu 1811, dle něhož obcím
uloženo platit kaplany jim potřebpé, pojistilo užívání
celých platů a důchodů starým farářůfp, kterým ne-
dovoluji buď věk neb choroba vykonávati povinností
svébo úřadu.

Biskupům a seminářům koupeny jsou paláce.

Digitized by VjOOQ IC

— 149 —

YSe je připraveno k stálé organisacf reformova-
njého a luterského vyznání na severu ; jich pastorové
dostali prozatímné platy.

Občanských pfí ubylo patrně; rozsuzování děje
se rychleji; jednání jest méně zapletené; to jest do-
brodiním našeho občanského zákona. Každý zná od
nynějška svá práva a ví Ijépe, kdy a jak je iná vy-
konávati.

Vládě podány stížnosti na nesmírné výlohy, které
působí platy advokátům a úředníkům soudním. Císař
dal vrchnímu soudci rozkaz, aby se ohlížel po pro-
středcích, kterak zmenšiti tyto výlohy.

Soudy hrdeli]i jsou ještě značnéji skráceny než
civilní. B. 1801 se skládalo obyvatelstvo z 34 milionů
hlav; ten rok bylo 8^500 případů hrdelních, v kte-
réž bylo : 12.400 obalovaných zapleteno. R. 1811
podávalo obyvatelstvo 42 milionů jeAom 6,000 trestních
případů, v nichž bylo ůčastno 8,600 obžalovaných.

R. 1801 bylo odsouzeno 8.000 obžalovaných,
r- 1811 5.500; r. 1801 bylo 882 ortelů smrti,
r. 1811 jenom 39^. Tak to ubývalo každým rokem;
a kdyby bylo třeba dokázati ještě více vliv našich
zákonů a našeho blahobytu na veřejný pořádek, zpo-
zorovali bychom, že tento pokrok ubývací hlavně je
znáti v departementech nově nabytých, a vzrůstá v té
míře, čím dávněji přivtěleny jsou ku Francii.

Správa departementů, obcí a ústavů dobročinných
jest činná a bedlivá; přispíváť horlivě k zvelebováním,
jakými se obírá vláda.

Pokladnice obecné jsou spravovány touž péčí,
jako u jiúýcb ííetnfcb úřadů.

Digitized by VjOOQ IC

- 160 —

Oem Bet padesáte mést má vtoe néž 10.000 franků
dftehodu; nejvétií část jich budgetů od r. 1813 je
nezměněna.

Veřejné vyuěovíhiL

K. 1809 byl počet žáků lycejních jen 9.500,
z nichžto 2.700 bylo docházejících a 6.800 strávníků.

Nyní jest počet žáctva 18.000, z nichžto lO.OOO
docházejících a 8.000 strávníků.

Pět set deset kolejí podává vyučování 50.000
žákům, z nichžto 12.000 je strávníků.

Osmnáct set sedmdesát sedm pensionátů a pri-
vátních ústavů je navštěvováno 47.000 žáky.

Jeden a třidcet tisíc škol elementárních uděluje
první vyučování 929.000 mladým hochům; Tak se
dostává 1,000.000 mladých Francouzů dobrodiní veřej-
ného vyučování.

Normální škola universitní vzdělává vynikající
mladíky ve vědách, v literatuře a ve spůsobu jich
přednášení. Ti přinášejí každoročně do lycejí dobré
zpomínky zdokonalené methody.

tět a třidcet akademií universitních má 9.000
posluchačů; dvě třetiny těchto žáků sledují kursy
právnický a lékařský.

Škola polytechnická poskytuje každoročně speciál-
ním školám , vojenského inžinýrství , dělostřelectví,
stavitelství mostů, silnic a dolů, 150cvičitelů důklad-
ných védqmostí^ ^..^.

Školy Saint-Cyrská,. SamU€hu3P^ ^e-la

Digitized by VjOOQ IC

— 161 —

fléchefiká vysílajf každoročně 1.500 mladých lidí na
dráhu vojenskou.

Počet žáků škol dobytčího lékařství se zdvojná-
sobnil. Zájmy rolnické vyžadovaly lepší organisací
těchto škoL

Akadenúe de la Grusca ve Florencii, zachovatelka
nejčistšího nářečí jazyka italského, ústav Amstero-
damský, akademie sv. Lukášská v Římě dostaly
nové uspořádání a dostatečné dotace.

Práce institutu Francie pokračují; třetina slov*
nika je hotova, může býti dokonán za dvě léta. Studie
o našem jazyku, o našem dějepisu zaměstnávají velký
počet jeho členů.

Překlady Strabona a Ptolemea dělají čest učen^
cúm, kterým byly uloženy. Sbírky ordonancí kválA
Francouzských vydán byl šestnáctý díL

Némořniettn.

Francie utrpěla událostmi velmi těžké ztráty.
Nejlepší důstojníci lodní, výbor vrchních plavců a muž-
stva zahynuli. '

Naše lodstvo bylo od té doby obsazeno mužstvem
málo cvičeným. Nedostatečnost konskripce pro. ná-
mořnictví byla uznána, kisíždým rokem ubývalo pro-
středků od ní podávaných , což byl nevyhnutelný
výsledek převahy nepřátelské a zničení skoro veške-
rého obchodu námořního.

Nedalo se zapříti, že bud! se musíme vzdáti na*
děje. k obnovení našeho vojenského lodstVa v době
války aneb uchopiti se nových prostředků.

Digitized by VjOOQ IC

— 152 —

Kdybychom se byU spustili naděje zneva zříditi
válečné lodstvo, byli bychom jednali jako za vlády
Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. Z malomyslnosti nad
porážkou u Hogiie*) a následkem války r. 1758,
v jedné i v druhé době zanecháno válečného loďstva,
stavění lodí přestalo a finanční prostředky jsou pře-
neseny na armádu pevninskou a na jiné obory. Ale
výsledky tohoto zanedbání byly osudné slávě a pro-
spěchu Francie.

Skoro nic není možná vyvěstí v Brestu, aspoň
tam je vSecko nesmírně těžké, pokud přístav ten ob-
klíčen jest silnějším lodbtvem.

Dobrá finanční správa císařství nám dovoluje
pustiti se do výloh, jakých vyžaduje zřízení velkého
válečného Ipdbtva, a krýti výlohy válek na pevnině;
konečné ráznobt naší vlády, její pevná a stálá. vůle
jediné dovedly přemoci největší přdíážky.

Správa námořnictva cítila nicméně potřebu při-
jmouti systém pevný a vypočítaný, kterýby postavil
do popředí zřízení neb obnovení přístavů, stavbu lodí
a vyučování námořníků.

V průplavu La Manche učinila příroda vše pro
Anglicko, učinila vše proti nám. Od vlády Ludvíka
XVL cítěná byla důležitost, míti přístav na tomto
moři. Návrh Cherbourgu byl přijat a základy k hrá-
zím byly položeny. Avšak v dobách našich občan-
ských zmatků všecky tyto práce, jsouce zastaveny,
braly zkázu. Vše znova uvrženo v pochybnost, i sama

*) Lsk Hogue, ppedboři nomi^iiské v průlivu La Manche.

Pozn. prekl

Digitized by VjOOQ IC

— 16a —

vhodnost mfeta ; a povstala otázka, uezasluhvije^U před-
nost Hogue před Cherbourgem.

Yláda obrátila zřetel na tyto důležité otázky.
Bylo rozfaodnntb ve prospéeh Cherbourgu, i pracováno
bez natání na zvýšení hráze k ochraně rejdy.

Ale tato rejda měla tn nepříbodnost, že byla
otevřena, opravovat lodi bylo tam nemožné neb obtížné.
Vláda se nehrozila ani výloh ani obtíží místních,
i podniknut jest přístav vyhloubený do skály, mohoucí
pojmouti padesát, válečných lodí a tesámy dostatečné
ke stavbě loďstva.

Po desítileté práci odměnil dobrý výsledek všecka
tato podniknutí. Na tesáme Cherbourské staví se
loďstvo, a kotlina přístavní bude moci přijmouti tohoto
roku lodistvo nejčetnější. Jest to mnoho, že se vyho-
vělo potřebě cítěné od bitvy u Hogue, že je vystavěn
přístav v průlivu La Manche; nebylo však méně dů-
ležité, míti přístav v Severním moři a moci použiti
četných a bezpevných rejd Skaldy.

Kotlina Flcsinská a Antorfská stály mnoho milionů.
V loděnicích Antorfských může dvacet korábů naje-
dnou býti stavěno; v přístavech Antorfském a Flesin-
ském může více než šedesát lodí nalézti útočiště.

Vláda cítila, že byl v Holandu jen jediuý přístav^
Jediná loděnice, jediný prostředek proti všem nepíí-
hodnostem místnosti, i přestěhovala námořní moc
holandskou do Nieuw-Dyppu. Ačkoliv byla myšlénka
ta piojata teprva před dvěma léty, užíváme již všech
jejích výhod, a tímto spůsobem máme v moci své nový
přístav na konci Severního moře.

Digitized by VjOOQ IC

— 164 —

Itáenftové airmády pozemnf bnali práce s nej-
větší a nejchvalitebnějSí horlitostl Helder, FlésiBky*
AntcMrf a Gh^bourg jsou t takovém stava, ž€ jsou
tam naše lodlstva bezpeiaá před kaidym útokem
a mohou popřáti naSim pozemním vojskům Čase, při-
spéti jim na pomoc, kdyby byly třeba uvnitř Itálie
aneb Poláka.

Co bylo možno přičiniti uměním k výhodám při-
rozeným v Brestu a v Touloně, bylo učiněno starou
vládou. To však neplatí o ústí Charenty. Bejda ostroha
Aix nepostačovala pro větší počet lodi. Vláda cítila
potřebu bezpečnějšího útočiště v moři Gascogneském.

Bejda Saumonardská byla uznána za příhodnou
a jest upeMiěna. Též tak se dělo s rejdami Giron-
d^ými, a vnitřní spojení pro největší lodi bylo zdo-
konaleno tak, že rejdy ostrova AiX| Saumonardská,
Talemontská a rejdy Girondedcé tvoří takořka jediný
přistav.

Po Toulonu jest Spezzia nejkrásn^Sím přísta-
vem Středozemního moře. Bylo potřebí jej upevnit
se strany zemské i mořské^ aby tam byla naše loď-
stva v bezpečnosti. Toto upevnění podává již při-
měřenou obranu.

Tak sotva že uplynulo šest let od té doby, co
stálý systém válečného námořnictví byl ustanoven, tož
přístavy Texelský, Skaldský, Cherburský, Brestský,
Toulonský a Spezzijský jsou ubezpečeny a mají v ohledu
námořnictví i vojenství všecky žádoucí vlastnosti.

V témže čase, co se stavěly a upevňovaly přístavy,
pomýšleno ňa zřízení loděnic ke stavbě korábů. Za
staré dynastie byli jsme obmezeni na měné než pět

Digitized by VjOOQ IC

- 156 —

a dvacet Brest poskytoval nanejvýše prostředky ke
správě lodi Jest^li že jsme se nechtěli odříci všeho
úmyslu stavění lodí, bylo potřebí zřídit na Skaldě
loděnici, kde by se' mohlo stavět najednou 20 lodí
o třech patrech po 80 a 74 dělách. Tato tesáma, zá*
schována od Rýna a od Mosy i ode všech přitéka-
jících vod francouzských a německých, je stále a lacino
opatřována vS^ni potřebami.

Zatím co loděnice a závody Ifieuw-Dyppské byly
zřizovány, uznána jest možnost, stavěti v loděnicích
Amsterodamské a Rotterodamské íregaty a koráby
o 74 dělách dle našeho vzoru.

Na tesámách Cherbourskýeh byly stavěny lodě
o třech patťech a 80 i 74 dělách.

Lodě se staví v Janově a v Benátkách, s použi-
tím všech pomůcek z Albánie, z Istrie, z Furiánska,
z Alp Julians^ch a z Apenin.

Loděnice Loríentská, Rochefortská a Toulonská
mají pořád tolik práce, co jí zastati mohou, a použí-
vají vtóker^ó materiálu, jaký jim podávají splavné
řc^y, urtené k jich zifeobování.

Za málo let budeme míti 160 lodí, z nichžto 12
bude třípatrových a mnohem větší počet fregat.

Francouzské válečné lodstvo ve isvém největším
květu nemělo nikdy více než 5 lodí třípatrových.

My můžeme dnadno vystavěti a ozbrojiti do roka
15 i 20 velikých lodí.

Vláda tedy dobře pochodila ohledem na stavby;
álé nejtěžší práce ještě zbývala.
;: Q^ka byla, kde najíti námořníků na tó lodistvo.

Digitized by VjOOQ IC

- l^ —

Tábory, cyí^ní vzdělávají za málo let armáda pozemní,
aylak kde najitá, čím vynabradtti tábdry a cviky pro
,xiámořní vojsko?

Vláda umínila ú rekrutovati námořní vojsko tím
.spůsobem jako arniádu pozemní ; pomáhati 8i kon^alpd,
neepoušt^íc se pomůcek dobrovolnéko přistupování
,k námořní služba-.

Přímořské departementy byly . s části oavobozeny
od konskripci^ pro vpjal^o pozemní, a všecka mládež
jejich voláka ke službě námořní.

Námořníci nejzkušenější chtěli, aby se zřídila
tato konskripce od věku desiíti do dvanácti let, tvtdíce,
že by bylo nemožno udělati námořníka. z dospělého
muže.

Avšak jaká možnost vměstnati do lodi 60 neb
80.000 dětí?

Výlohy, jakých by bylo potřebí pro jich vyučo-
vání po deset let, hlavně aíe spotřeba Udí, byly by
vzrostly v strašné míře.

. Zvolila se střední cesta, povolali se k námořní
konskripcí mladí lidé od šestnácti do sedmnácti tet.
l^ol^lo se doufati,, že po čtyreobr neb pěti letech plavbyf
ažby byli dospěli k veku dvaceti neb dva a dvadí(»ti
let, stanou se z júch obratní námořníci.

Ale kterak pustiti do plavby takový počet mla^
dych ][idí, když nám bylo- moře sk^o všude eaká^áno?

Zřídily se flotily. Pět neb š^t set plavidel,
briků, .šalup dělových, goelet pl^fvilo se po Zuyder-
ském jezeře, po Skaldě; rejdy Beulogneská, Brestaká
a Toulonská phránily a záaoboVAly naši pobřežní
plavbu.

Digitized by VjOOQ IC

- 157 --.

Zároveň ozbrojováno jest naše loďstvo v přísta-
vech Toulonském, Charenteskéra, Skaldském a Zuy-
derského jezera. Marináři, u přítomnosti nepřítele
v obratech se cvičíce, splnili naději v ně kladenou,

Odvedenci se vzdělali. Mladíci osmnáctiletí do-
spěli nyní po pětileté plavbě v třiadvacátý neb čtyry-
advacátý rok, a slouží ve velkých manévrech s obrat-
ností a zručDOStí znamenitou; a naše loďstva konají
vojenské obraty s takou rychlostí a důkladností, jak
se nedělo v nižádné době dějepisu našeho námořnictva-

V pěti letech od těch dob, co byl přijat tento
systém, přibylo takto 80.000 mladých lidí, jež posta-
vila konskripce, k našemu námořnímu mužstvu.

Bylo potřebí veliké vytrvalosti k rozhodnutí se
pro všecky oběti, jakých požadoval podobný systém.
Z našich 100 lodí jest na ten čas 65 ozbrojených,
vystrojených, zásobených na šest měsíců, stále při-
pravených na cestu a hotových k odplutí každý den,
i v stavu takovém, že nikdo neví, když se vytáhne
kotvice, stalo-li se to pro vojenský cvik anebo na
vzdálenou výpravu.

Anglicko může míti množství lodí a vojska pozem-
ního jak mnoho chce ; může dáti svému obchodu směr
jaký se mu líbí ; my chceme zůstati v slušných mezech.

Zdá se mi, pánové, že pouhý přehled našeho
vnitřního stavu, opřený o fakta a cifry, přehled našeho
postavem námořního, dostačily ukázat nesmírnou hoj*
nost našich pomůcek, pevnost našeho systému, a kte-
rak jsme dlužní díky bedlivé vládě, jejížto práce
jsou stále věnovány všemu co jest velkého a co slouží
ke slávě říše.

Digitized by VjOOQ IC

Digitized by VjOOQ IC

m.

Stálni vydání %a kontulátu a císařství

1800 600,000.000

1801 545,000.000

1802 503,000.000'

1803 589,O0O.0OO«

1804 700,000.000

1805 680,000.000

1806 689,000.000

1807 720,000.000*

1808 772,000.000*

1809 786,000.000

1810 795,000.000*

J811 954,000.000«

1812 1030,000.000»

1813 1150,000.000

■) Fřijmy dos^y m&lem této sumy. Blížili jsme se rovuo-
T&ie. Finance nebyly t žádném státa Evropy v stavu tak pro-
spiviýicfm, tak málo obtížným pro národ. Před revolucí platilo
25 milionů obyvatelft roině více do pokladnice státní než pla-
tilo SO milionů lidí r. 1802.

') PřQem a vydání jsou v rovnováze. Co pHbylo vydání,
v tom obsaženy jsou dosti znamenité sumy, vynaložené na sil-

Digitized byLjOOQlC

-^ 160 -

nice, na vnitřní plavbu, na průplavy, na přístavy. Kone/^é
válka s Anglickem vypuklá rozmnožila vydání o 35 milionů;
čímž vzrostl budget tohoto roku na 624,590.000 franků.

'} Překročení bylo spůsobeno válkou, novými . likvidaeem
státního dluhu, nadáním pokladnice amortisační 10 milionyí
vzrostem služného soudcům a t. d.

") Císidrství mělo tenkráte 114 departemenlů.

■) Budgety r. 1808, 1809 a 1810 byly ustanoveny na 740
milionů. Toto bylo později překročeno následkem připojení
různých zemí k císi^ství.

') V této sumě obsaženy jsou budgety Říma, provincií
ilyrských a Holando. Od r. 1802 přibylo území 15.000Q mil
a obyvatelstva 15 milionů duší.

^) Až do r. 1811 byl chod finanční pravidelný; příjmy
a vydání se vyrovnávaly, vše bylo v pořádku. Od roku 1812
neštěstím válečným byla všeliká opatření zmařena.

Digitized by VjOOQIC

Nákladem kněhtiskárny Antonína Henna

v Praze, v Kolovratské střídě u >,tří lip** vyšel a
zde, jakož ve všech kněhkupectvich k dostání jest
spis pod názvem:

Naši mužové.

Biografie U charakteristiky,

mužův slovanských,

sepsal
Jan Er. Sojka.

I pravil jeden z předních buditelů našich : „Vlast svou
miluj nejprve po rodicích a . nade všecko jméniy abys pravé
uháialj ies syn malky své větný,'*

Má-li Byh milovati matku svou, musí ji znáti; má-li
Cech milovati vlast svou, musí se pohroužiti v doby slávy
české, musí projíti tu dobu^ dvoustiletého otroctví, musí těm
mužům pohlednouti v tvář,*již se jali národ Český z hrobu
vzkřísiti a ho vjrumovati.

Usilovnou prací malého , hloučku horlivých vlastimílft
vyrván jistě již smrti jazyk náš mateřský; probudili jsme
se ze spánku tvrdého, dovolávájícQ se práv svých národních.
Avšak máme-li pokročiti ku předu, máme-li s prospěchem
bojovati za národní a politickou svobodu svou, musíme po-
znati veškeré snahy čelních mužův našich, poněvadž poznáním
těchto věcí teprv konečnély) vítězství nám lze se nadíti.

I ustanovili jsme se na tom, vylíčiti lidu českosFovan-
skému veškeré působení mužů slovanských, jacíž jsou;
Kramerius, Jungmann^ Krolpins^ Hanka, Klicpera, RoUár^
Šafafik, Palachy, Čelakovský, Tyl, Rvbes, Erben, Mickietcič,
Fuskin^ Mácha, Kovbek, Božena Kémcová, Lehvel, Davidovic,
fíercen, Bakunin, tíavÚbek, Rieger, Šíúr, Burban atd., — na-
dějíce se, že ten, kdož vlast českou, kdož pokrok a svobodu
milige, spis ten vřele uvítá.

Cena kazdého^sesúu jesl 30 kr. r.i.

Digitized by VjOOQ IC

Patristi^ká Encyklopse^die,

aneb:

Sklad acéní katolického,

ze svatých a jiných katolických výtečníků . sneSený a sesta-
vený od Aiít. Řeháka, bisk. ahimnatu Litoměřického více-
rektora. V Praze. 1853. :

Toto v éesko-bohoslovecké. literatuře jediné dílo pro
velebné duchovenstvo a obzvláště pro praktické dnchovni
/správce, jehož věnování ráčil Jeho bisk. Milost nejdůst. pan
Angust B. Hille, biskup Litoméřický, přijmouti, sestává
ouplně ze třech dílů velké ojsmerky, formátu lexikono-
vého, i 8 předmluvou přes 1400 stránek majících a stojí 9 zl. r. č .

By toto vůbec důležité dílo všem bohoslovcům přístup-
ným stalo, snížila se cena pro velebné semináře při ode-
brání nejméně 10 exemplářa proti příznivým plat-
ním výminkám z 9 zl. na 6 zl. 30 la, r. č.

Dějepisní rakovět 2jeveni Božfho

v starém Zákoně.

PůvodnS vzdělal Franta Pondělík, církevní kněz arci-

diécese ^ažské. Nákladem spisovatelovým. Vobálce300 stran

mimo předmluvu a úvod, ve velké 8.

Cena 1 zl. 50 kr. r. é.

Krátký déjepís církve Páné.

8 obzvláštním ohledem na Českou vlast. Pro dospělejší mládež
sepjal A. V. Hnojek, bývalý p^ol pastýřského bohQi>loŤi,
c. kr. dvorní kaplan, biskupský veřejný přísežní notář, bisk.
skut. kons. rada, děkan v Libochovicích. SJpovolením nejdůst.
ordinariatu. V Praze 1857.

ii6 str. D S. Cena 30 kr. r. é.

Die CimUExekution

'in praktischen Fállen, fůr k. k. Bezirks&mter, Notáre nnd

Gerichtsvollzieher, mit Formularien nach der osterr. Qe-

ríohtsprax, bearbeitet von Josef Wintíř, k. k. Landesge-

richts-Assessor. Prag 1850. Prei^ 1 fl. o. W.

Bj í Hrm

Digitized by VjOOQIC

Digitized by VjOOQ IC

Digitized by VjOOQ IC